Cesta do Itálie/Mürzzuschlag

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cesta do Itálie
Podtitulek: Mürzzuschlag
Autor: Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: 1820–1822
Licence: PD old 70

Vůkolí nyní zdivočilé a příkrost hory Semmeringu cestu by znamenitě znepříjemnily, kdyby Karel VI. léta 1728 příhodnou silnici zde byl nezaložil. Tam, kde pomezí štyrské s rakouským se děli, památný jest mu za to postaven kámen.

Dědinka Špitál jméno své od onoho špitálu dostala, jejž Otokar II., král český a vévoda štyrský, pro poutníky do Svaté země chvátající vystavěti dal a kdež zdarma přenocování a občerstvení aneb (jak Přemysl Otokar ve svém svobodném listu Kralové Hradci roku 1225 uděleném a v Hradci podepsaném praví) nocleh a nárež dostávali. Při sjíždění z hory vlevo počíná ono utěšené Murcké oudolí (Mürztal), kteréhož žádný cizinec neprošel, aby spanilostí jeho nebyl očarován. O té pravdě jsem se přesvědčil a na kobercích doliny tisícokvětných tak se oko mé bavilo, že co možné nejvolněji jsem jel, abych se na ty vonné břehy tím déle dívati mohl.

V pozemském-lis nikdy ještě nebyl ráji,
Do oudolí Murcového zabluď v máji.
V rozmilém ta oudolina kraji leží
Pod horami, jenž se k nebi věží.
Lichotní tam větříkové chvějí
Střemchami, jenž bělostí se skvějí.
V březovém pak mlází mezi lesy
Tisíc slavíků zde vede plesy.
Přes palouky, které jaro světí,
jako střela kvítím Murce[1] letí:

Brzy v topolinách plyne,
Brzy v kameništi vadí,
Brzy volšaty se vine,
Brzy hustou trávu chladí,
Mlejny žene, živí dílnice,
Čilost vede do železnice.

Tu je vrboví a onde bory,
Sem tam duby, a zas habřiny.
Nad tím pnou svá čela k nebi hory,
Na jichž vrcholích se chvějí jedliny.
V jiví větřík oulisný se rodí,
Čisté vlny přes luka jej vodí.
Koberců zde květných barvu slunce mění.
Tam se plnotělná selka s kosou otáčí,
Onde lány žitné leží v utěšení.
Jinde kosy ostří sekáči.

Všude v dolích, kam jen poutník zajde,
Slíčnost kraje, pilnost lidu najde.

V tomto trávnatém oudolí tučný, zvláště hovězí dobytek se chová, pěkného vzrůstu a veselého vzezření, jehož si v cizích krajinách rovně také jako tyrolského vážejí.

Pstruhů Murca v čistém kameništi veliké množství chová a kuchařky štyrské zvlášť chutně je připravovat umějí. Škoda že zjara, když proudové lesní štěpinové dříví a klády ze skal k oudolím ženou, nesčíslní pstruhové zahynou.

Městečko Mürzzuschlag na potoku Freschnitz leží, kteréž vody si obyvatelé velice váží. Vlnoplné proudy, hučící řeky viděl jsem v protivném tichu plynout, žádný nevedly perlík, kola nehnaly nikde; tento však potok, ba potůček, mnoho set živí lidí přičinlivých, bohatí dílny, zanepráždňuje železnice, žene pily a téměř každé krůpěje obyvatelovy šetří. Kam se ohlídneme, všudy spatříme zaměstnané sedláky. Horák žebrotou dříve nechodí, dokud v papírně, v brusárně neb ve mlejnici chleba si vydělati lze. Kdo v krajích našich rolníky mohovité, kteříž dvanácte koní na luka honí, a jejich prostranné stodoly, do kterých se ouroda nevesná, uhlídal, kdo o stravě jejich se přesvědčil a skvostnost nábytku a šatstva ve světnicích spatřil: jaký rozdíl v majetnosti mezi rolníky zdejšími najde, kteří za malou odplatu v zimě po horách jedle kácejí, sáhy rovnají, kámen lámou, železo kují, a sotva s největší pilností rodinám svým dosyta chleba, kterého pole skoupě jim uděluje, zaopatřiti mohou! Co posléz ten ubohý horáček říci má, jehož mohovitost v jedné koze a v kolovratu záleží, který v horku a v závějích života nasadí, aby prodáním přediva v městě dítkám zemčat nakoupiti mohl? Přece však když neštěstím časté krupobití, drahota a hlad na tyto přitekou kraje, žádnému nepřipadne, aby jim vejdělek zjednal, aby život, beztoho již bídný, aspoň bez zoufalství skončiti mohli. Dávno-li, co jsme horáky krkonošské při zkrácení obchodu v plátně v čas neorody a hladu spařenou stromovou kůru, kopřivy a jinou trávu jísti nechali? A ti, jenž neunavenou pilností tkalců ubohých a krvavým potem předlic v krátkém čase stotisíce psáti se naučili, ničím k zachování života pomoci hodných chudinců nepřispěli. Mnohý ctihodný přítel lidský po udělené pomoci bez oučinku dokázati se vynasnažil, že zachování lidu zemi tak prospěšného nevyhnutelně potřebné jest. Horáci zde větším dílem po vrších v rozptýlených chaloupkách přebývají. Na vystavění takového obydlí mnoho se nevynakládá. Blízké lesy dosti bidel nesou, kterých podruh si naseká, do čtverrohu složí, na rohách svroubí, mechem ucpá, přemaže hlínou a v několika dnech domek hotový stojí, kdež v jedinké světnici mnohdykrát početná rodina přebývá. Kolem chaloupky vyrovnané pařezy, klest a otypky na zimu se suší, pod přístřeším stojí nářadí polní a nádobí vystavené v řadě, nedaleko se pase kravička, zvonkem v roští se vyzrazující, sem tam několik skopců se honí a výše ku skále koza roštiny hledá. – Zdejší hory náležejí mezi ourodnější; zdravou, kořenitou trávu, ovsa hojnost, hrachu pro potřebu, bobů dosti a lenu mnoho nesou, ba i žitnišťata klasná sem tam vidíme. Lesové zdejší jsou velmi hustí a nesou dříví přes potřebu, takže po stráních od řek vzdálených mnohokráte pokácených nejkrásnějších stromů množství bez užitku hnije. Role se větším dílem koni vzdělávají, jenž zde silného vzrůstu jsou. Po vrších vysokých a příkrých kopcích, kde koní a pluhu užívat nelze, motyka a rýč službu konati musí. Co se oudolí dotýče, a zvlášť Murcového, tu nejkrásnější pšeničné půdy, žitné lány a luk trávných šiřiny se pyšnějí.


  1. Murce (Mürz) v příkrých horách štyrských se prejští, na pomezí půlnočně východním; po své cestě přes Mürzzuschlag, Kindberg, Kapfenberg sbírá mnoho potůčků, jenž z obou stran k břehům jejím hrčí, a pod Mostem (Bruck) do Mury vplývá. Zdejší Slované řeku tu Murca, Němci Mürz nazývají, odtud také oudolí květohojné, kudy plyne, Murcké, Murcové oudolí (Mürztal) sluje.