Cesta do Itálie/Knittenfeld a Judenburg

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cesta do Itálie
Podtitulek: Knittenfeld a Judenburg
Autor: Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: 1820–1822
Licence: PD old 70

Hory kouřily, z luk libá vyplývala vůně a jitro, jenž v usmívání roztomilém procítalo, vždy vznešenější do prsou mi nalévalo city. Listnaté stráně zpěvem se rozléhaly a holubi lesní přese mne větřili.

Až podnes řeka Mura stále mne provází, tvoříc na rovině mnohý ostrůvek, kde silní stromové rostou a kořeny svými tyto výspy (když zjara rychlice z hor tekoucí potoky s ledem mocně tady žene) od roznesení chrání.

Sekáči v řadě na luka kráčí. Tam tráva pod sluncem vadnoucí již leží, tam se seče, tu se kůpy z ní tvoří, onde ještě mnohobarevným protkaná kvítím se pyšní.

Za Knittenfeldem věžejí se plechaté beztrávné hory, čelo sněžným pásem obvité nesoucí; což pod sluncem ranním pohled divný působí. O nadřečeném městečku nic jiného, než že stojí, nevím, a že smetivě vyhlíží. Potok Gailerbach pod městečkem na dvé se dělí a ze zdi v hučení dolů padá. Čistá voda jeho, která v krůpěje veliké pádem se dělí, naproti slunci příjemný působí pohled. Odtud se ta voda po šírých palučinách rozvádí, plní dva rybníky a točí se pak zvolna k blízké železnici, kdež velmi příhodná bývá, a posléz do Mury vtéká.

Zde se krásné oudolí Murcké končí a dále a dále vždy více se kotlina šíří, kde klasné obilí se metá a kmenaté štěpnice kvetou: Při mém však tudy jetí smutně zdejší stromoví vyhlíželo, neb na miliony chumáčů housenčích, jenž je nemilosrdně obžíraly, se tu hemžilo. Daleko se táhnoucí řady švihlých, pěkněrostlých volšat stály nahé, jako kdyby studená ruka Lednova je byla odlistnila, a řásné koše mladých lip jedinou pavučinou v celosti přetažené oko urážely. Při pohledu na tuto spoustu myslil jsem, zdali by ptactvo (jehož mnohý druh tímto se živí hmyzem, a které za našich časů tak mnohotně se chytá) těmto prospěšné nemělo býti krajům; ale daremné to pomyšlení! Velikým vyražením panstvu, zvlášť ale žákům, ze škol se vracícím, chytání ptáků bývá; čímž nesčíslný počet každoročně bez potřeby svévolně se smrtí. Neučiní-li zde přirozenost sama prostředků, v několika letech tento opovážlivý hmyz hladem hlubokých lesů se teknouti[1] musí.


  1. Již se jich i v naší vlasti tekl.