Cesta do Itálie/Gaeta (Caieta)

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Fondi, Mola	Gaeta (Caieta)	Capua

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	Gaeta (Caieta)
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820–1822
Licence:	PD old 70

Založení města Gaety tratí se do šedivých časů a Eneášovi, od Tróje se vracejícímu, se přičítá; následovně daleko starší než Řím jest.

Po skončení římského císařství Gaeta byla republikou; dále ji vévodové spravovali, kteří ji od papežů za léno přijímali. Gaeta jest v Evropě jedna z nejznamenitějších pevností, níž ji velmi uzká, do moře se deroucí skalina učinila. Král aragonský Alfonz roku 1435 ji oblehl a v novějších časích čtyrykráte jí nevypsané přítoky došly. Léta 1702 po třiměsíčném obležení vůdce Daun na zdi gaetanské rakouské praporce vynesl. Spojené francouzské, španielské a sardinské zbrani vzdala se pevnost roku 1734. Od těch dob Gaeta podle novějších pravidel pevnostenských daleko více upevněna byla. Roku 1806 při vtržení Francouzů do Neapole i pevnost Gaeta mezi jinými jim zaslíbena byla. Velitel princ Hessental, vůdce neapolský, odevzdání pevnosti nesvolil, v smělém odporu Franky k tuhému obležení přinutil a od měsíce unora až do července s podivení hodnou udatností se bránil, až pak bombou velice byv raněn, do Sicílie se přeplaviti musil a pevnost dne 18. července se vzdala. Posléz nešťastného Murata oděncové zde zavření roku 1815 od rakouského a británského vojska obleženi jsouce, pevnost zastávali; po vstupu Ferdinandovu na trůn však novému panovníku se vzdáti přinuceni byli. Těchto častých obležení zhouba patrně se na městě projevuje a zbořeniny strašné celých ulic zkázu velikou patrně dokazují.

Na vrcholi hory zasluhuje starých věků pozůstalost, jenž Gaetané Torre d’ Orlando nazývají, znamenána býti.

Dle nezkaženého nápisu však nad brankou okrouhlé té věže jest to mauzoleum Lucia Munacia Planka, zakladatele Lyonu, což šestnácte let před narozením Kristovým státi se mohlo. Osmnácte těch století, jež věž přečkala, tak málo sílu její oslabilo, že věčnosti protiviti se zdá. Odtud nás výhled nevypsané krásy blaží. Na katedrálním chrámu stojí věž výtečného gotického slohu; mimoto praporec, jejž papež Pius V. Janu, rakouskému vůdci křesťanského vojska proti Turkům, daroval, a jeden od mistra Pavla Veronese dobře malovaný, ale ošklivého předmětu obraz, který mučení jakéhosi svatého představuje, jsou jeho znamenitosti. Kaple však za městem, která v nedopadlé odtrženině strašlivě rozpuklé skály vytesaná jest, zasluhuje podivení. Pohled na tento přirozenosti zázrak, kde do propasti v hřmění přitekající vlny mořské se vmetají a rozpěněné v divém syčení vymletými dírami sebe zase vespolek vyhánějí, jest původní a zasluhuje samojediné, aby kdokoli Neapoli navštíví, neodšel, an by mu clo podivení nezapravil.

Odtud dále ouroda nevídaná se pyšní. Smokev čili fíků nesčíslné množství, pomorančů bez počtu, citronové zahrady, olívové háje nepřechodné, z aloe ploty oko baví a obtížné vedro, jež nyní vždy více a více cítíme, znamenati káže, že hluboko ku poledni se blížíme.