Bohumil Janda

Údaje o textu
Titulek:	Bohumil Janda
Autor:	František Zákrejs
Zdroj:	Osvěta, 5. ročník (1875), s. 879–880. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Bohumil Janda Cidlinský
Související na Wikidatech: [[d:Q11218175|Bohumil Janda Cidlinský]]

Kmen za kmenem klesá v svatoboru národního spisovatelstva. Pěvec za pěvcem umlká, pramenové povznášejících ideálů schnou, vzduch se plní dechem smrti. Dusné ticho žalu šíří se sirou vlastí.

Národovec, který rovněž jak Hálek, Pfleger a j. v mužném věku z řady našich nejhorlivějších pracovníků nyní vyrván byl, náleží v onen skrovný hlouček pěstitelův naší slovesnosti, jenž v době zotročilé duševní sklíčenosti, nečinnosti, vysílenosti za beznadějných poměrů do rukou vzal a z rukou nepouštěl pochodeň krásy, jasu, síly, probuzení, zmohutnění. Janda byl již činným na počátku let padesátých, a zůstal neunavným, i když kořen jeho života neúprosnou chorobou náhle počal vadnouti. Za velmi žalných dní vstoupil na roli veřejné činnosti a bohužel, že za velmi strastných dní musil je opustiti!

Bohumil Janda umřel dne 29. září v rodném svém kraji — v Poděbradech, blíže kterých, v Pátku, dne 1. května 1831 se narodil. Prvního vzdělání nabyl dílem od otce učitele, dílem na hlavní škole Poděbradské. Gymnasium a práva studoval v letech 1845—1856 v Praze, načež stal se státním finančním a od r. 1863 samosprávným zemským úředníkem, v jehož hodnosti, co tajemník zemského výboru českého, se životem se rozloučil.

Janda byl spisovatel velmi pilný a plodný. V posledních letech vystupoval na svých rozsáhlejších pracích s plným svým jmenem, v dřívější době své činnosti však uveřejňoval své plody neli bezejmenně, aspoň pod pseudonymy, z nichž jmeno Lánský a hlavně jmeno Cidlinský v širší známost obecenstva vešla. Spisy jeho vycházely v Mikovcově Lumíru, v Šestákových Pražských novinách, v Zlatých klasech, v Nerudových Obrazech života, v Humoristických listech, ve Světozoru, v Pokroku, v Obci, v almanaších Máji, Kytici, Růži, v Matici lidu, ve Výboru spisů dramatických, v Národní bíbliothéce a j. Nejoblíbenějším působištěm Jandovým bylo vypravovatelství: jeho novely Z památek čápa, Známost z venkova, Zdali náhoda nebo vina, Pan Hynek, Láska ve vsi, Za Krčín Jaroměř, Z venkovského zátiší, Z komendy Strakonické, pak jeho dějepisné obrazy Pod Vyšehradem, Anna Městecká, Boček, jeho báseň Jan Talafús z Ostrova, a konečně oddíl Ze světa v XIV. dílu Národní bibliothéky jsou toho dostatečnými důkazy. Že však také lyrika jej poutala, dosvědčuje oddíl Ze srdce tamtéž uveřejněný. Na kolbišti dramatickém pokusil se Janda jednoaktovým Rosenbergem. Mimo to vyšly z jeho péra též vědecké články o samosprávných otázkách českých, oboru to, v němžto zvěčnělý byl autoritou.

Bohumil Janda byl rozhodným Čechem a Slovanem, jako byl rozhodným básníkem. V Osvětě z r. 1873 (č. 9., str. 711—714) probrali jsme důležitý díl jeho literárních prací, a náš úsudek zněl rovněž pochvalně o pružné, elegantní a precisní formě jeho básní, jako jevil potěšení ze zdárnosti, s kterouž Janda i vzletné i prostinké duševní nálady uměl projevovati. Že díla z posledních let jeho působnosti vůči přísné kritice zaujímají těžší postavení, toho vinu nenese snad autorovo nadání, nýbrž nemoc, která jeho duchu v plné síle rozletovati se nedopouštěla. Janda stále pracoval s takovou neúmorností, že konečně dostaviti se musila vysílenost, jíž prvé jeho básnická síla a posléz i jeho tělesné ústrojí předčasně podlehlo.

Však, třeba by soud o všech jeho plodech nemohl zníti stejně příznivě, tolik jest jisto, že české literární dějiny jmeno Jandovo zachovají v čestné a trvalé památce.