Bohdan Ivánovič Pavlů

Údaje o textu
Titulek:	Bohdan Ivánovič Pavlů
Autor:	Rudolf Medek
Zdroj:	Národní listy, roč. 78, č. 133. str. 3 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	15. 5. 1938
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Bohdan Pavlů

Zdrcující je toto poselství smrti! — Člověk by se chtěl chytat za hlavu, aby z ní vymámil fatální „proč?“ Ale všecky zprávy nás ubezpečují, že Bohdan Pavlů je mrtev. A jak zahynul… tento „žizněradostnyj čelověk“ — jak říkají Rusové o lidech, kteří milují život! Umřel mi v něm bratr, přítel, bojovník. Kolikrát jsme byli společné proklínáni — a někdy také společně vychvalováni — obojí jsme pokládali za nerozum. Muž byl povolán vlastí na vojnu a konal prostě svoji povinnost. Podle nejlepšího svého svědomí!

Bohdan Pavlů — Čechoslovák kat exochen — strůjce a redaktor petrohradského „Čechoslováka“, člen a potom první místopředseda odbočky Národní rady v Rusku, předseda výboru vojska, jez se rozhodlo před dvaceti lety, že si bude razit cestu domů „vlastním pořádkem“, člověk ve všem všudy statečný, i když jeho vnéjší habitus téměř odmítal všecky okázalé atributy národního hrdinství — tento Bohdan Pavlů, jak se při historickém průzkumu jednou pozná — byl jedním z velkých tvůrců naší státní samostatnosti, když byl už předtím jedním z velkých hlasatelů československé jednoty. Podivuhodný a neohrožený idealismus narodní a slovanský vyplňoval toto čisté a bezelstné srdce. Když nás přepadly před dvaceti lety hordy Lva Trockého, když mordovaly naše odzbrojené ešalony — a když nato naše vojsko s holýma téměř rukama odpovědělo obsazením celé Sibiře a velké části Povolží v evropském Rusku, stal se Bohdan Pavlů silou osudu i silou své velké osobnosti jaksi náčelníkem „anabase“. Byly to veliké dni — z největších, jež zažil národ. Odmítli jsme — skutečná a čistá demokracie! — krvavý bolševismus a běsovství evrazijské. Odmítli jsme i Kolčaka. Odmítali jsme všecky formy násilí. Bohdan Pavlů formuloval naše stanoviska. Našel vždy klidný a důstojný způsob, jak mluvit k světu v historických chvílích. Jeho klid, jenž někdy temperamentnějším srdcím připadal jako pomalost a zdlouhavost, byl často naší záchranou.

Když potom po letech slyším, že prvním vyslancem republiky u vlády SSSR, je jmenován pravě Bohdan Paulů, podivil jsem se a trochu jsem zapochyboval — vždyť ho tam zabijí!, říkali někteří legionáři. Ale Bohdan Pavlů nejel nikam jinam, než do svého starého a slovanského Ruska, v než nikdy nepřestal věřit. Moravan rodem, Čech řečí, srdcem, písní a mluvou Slovák, člověk slovanský, jehož vlast se prostírá od Šumavy až k břehům Tichého oceánu! Nesmírná, širá vlast, pro niž bilo tiché a věrné srdce Bohdano Ivánoviče Pavlů. Nechť je mu rodná země smírnou utěšitelkou! Přece jen pro takové srdce je místo jenom v ní.

Rudolf Medek.