Bodláčí z Parnassu/Olivy na severu

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Přítěž	Olivy na severu	Jen chvíli ještě!

Údaje o textu
Titulek:	Olivy na severu
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 33–34. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Ve tmavou zeleň olší, habrů, buků
se náhle oliv šedé listí vkrádá.
Jak zbloudilo sem? Barev do souzvuku
jak cizí nota v zladěný sbor padá.

A v duchu po letech zřím dlouhé svahy,
kde slunce pálí v bílo rozžhavené
na skalnatý práh bez květů a nahý,
na smutné listí, stále zaprášené;

Kde lesy oliv bez pohnutí stojí,
mdlou vůní blankyt kde se stále zpíjí,
a zašlí dnové v mysli mé se rojí,
cos hudbou zní tam a cos poesií.

Zavírám knihu, nelze dále čísti
a dojat u nás na šedé zřím listí.

II.

A zamyšlený kterak spěji dál,
tu sladká vůně táhne větrů dechem;
to minulosti anděl křídly vál,
jak za mnou kráčí hlohem, šípky, mechem.

Mdlá vůně oliv jako zašlý sen
v ráz doby zašlé do srdce mi schvívá.
Skříň starou otevřeš tak zamyšlen,
kde levandule mnohá léta ztlívá.

Ach, olivy! Když mezi vámi dřív
jsem chodil, srdce Bůh sám ví čím zpité,
já necítil té vaší vůně div.
Co po letech mi nyní vyprávíte?

Či chcete říci ve své vůni snivé:
Co ocenit chceš, musíš ztratit dříve?