Bodláčí z Parnassu/Nad troskami Karlova mostu

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Při bourání trestnice svato-Václavské	Nad troskami Karlova mostu	Štědrovečerní zvony

Údaje o textu
Titulek:	Nad troskami Karlova mostu
Podtitulek:	v září 1890
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 83–84. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
page=1 Karlův most po povodni 1890. Foto Rudolf Bruner-Dvořák.

Již dohráno je živlů drama děsné,
kol tříšť a rozvaly a zříceniny,
jež s hukem jímá objetí vln těsné.
Po světa jevišti jen táhnou stíny.

Ba stíny, ne víc lidé s hrdým čelem,
jen stíny lidí s vráskou v bledé líci,
štkající děti, ženy zoufající,
i mužům hasne vzdor ve zraku ztmělém.

A marně pěst se křečovitě svírá,
ty vody hučí jen a dále hučí;
v jich peřejích v budoucnost šťastnou víra…
a kudy hučí — hlad a nouze pučí.

V těch peřejích je všechno pochováno:
tvých luhů koberec, tvých klasů zlato,
tvůj útulný krb, zdeptáno vše, zdráno,
kde smál se kraj — se šeří vlhké bláto.

A nejkrasší šperk, Praho, na tvé šiji
je roztržen, kdes v hloubi kalné řeky
spí perly jeho, co přestálo věky,
je smutná tříšť, do které vlny bijí.

Však v boj se živly, který konce nemá,
kdos zoufajícím vždy po boku stojí,
v svár živlů bije anděl perutěma
a volá: Nejsi, nejsi sám v tom boji!

Máš zbraně dvě: Máš srdce, které cítí,
máš ruku, jež se k daru otevírá,
těch užij plně a zas vzroste kvítí
i zrno tam, kde zívá teď poušť šírá.

Máš vřelé srdce, které v bratří v bídu
co dívá se, již spasný lék jí chystá,
máš dělnou ruku, která nezná klidu
a tvoří tam, kde syčí zhouba jistá.

Tak proti živlů moci rozpoutané
Bůh nejlepší štít vložil na tvá bedra:
Hráz nejpevnější láskou v srdci vstane,
ji vztyčí otevřená ruka štědrá.

A po mostě, v tříšť jehož vlny bijí,
kde lidský nezní krok, jdou andělové,
ti v srdce soucit s bídou bratří sijí
a sílu, vdechnout troskám žití nové.