Bodláčí z Parnassu/Chvilka snění

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Píseň ironická	Chvilka snění	Píseň cestaře

Údaje o textu
Titulek:	Chvilka snění
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 65–66. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kde splítá síť se tratí tramwaye
a elektrická dráha projíždí,
kde věčný ruch a šum a lidu sběh,
já nedávno se, chodec zpozdilý,
— byl večer mlžný, matné světlo lamp
se na chodnících třáslo míhavě, —
na jednom právě místě zastavil,
o třicet let mne zpátky unesla
má upomínka.

                   Zde byl konec Prahy.
Ta ulice i v pravé poledne
vždy tichá byla; skoro bez dlažby,
kol tísnily se domy přihrblé
s barokní kružbou černých lomenic
a úzké průjezdy a nízká okna,
a za jedním z těch — čtyřpatrový činžák,
kde ve falešné renaissanci dnes
v své pýše vévodí — já bydlil, hoch.

Zde někde as to okno bývalo,
zde bába poloslepá na výstupku
vždy sedala a věčně pletla dál.
Ruch města z daleka sem nedoleh’,
pár kroků jen a byl jsi u řeky,
ta nebyla v svor spjata nábřeží,
jen ohrady zde čněly k obloze
a voněly vždy zvláště po dešti
pozdravem sladkým lesů šumavských.
Na řece vory, mostu nebylo,
jen primitivní přívoz na Smíchov,
zřím výběrčího budku posavad,
zde hlučno v neděli jen, k výletům
kdy scházel se tu pestrý lidu dav.

Sem často uprchl jsem po škole,
zde boby do jamky jsme házeli
a hrůzo! špačka tloukli vesele.
Sem zbloudil pouze voják s kuchařkou
neb tajná láska, jistě nešťastná!
Leč kdo se o ty staral, hráno dál.

Tak snil jsem —
                    V sluch mi padl drsný hlas
a signal tramwaye — jen prudký skok
mne spasil na chodník.
                                   Můj prchl sen.