Bodláčí z Parnassu/Capriccioso

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Jarní	Capriccioso	Puklý zvon

Údaje o textu
Titulek:	Capriccioso
Podtitulek:	Variace na thema o čtyřicátém roku lidského života
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 25–27. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ó máte pravdu, čas ten zvolna letí
               do čtyřiceti
a jako šílenec se s vrchu řítí
               od čtyřicíti.

Vyjdem jako děti z chaty,
kol je samý úsměv zlatý,
v les to láká písní ptáka,
nám je volno, nám je blaze,
perly zříme v rosné vláze,
nevidíme, že se smráká.

Ó máte pravdu, my jsme pouhé děti
               do čtyřiceti.
Proč v dlani pak nám vadne všecko kvítí
               od čtyřicíti?

Honem v stínu, v kyprém mechu
rozbijem stan pro útěchu,
elfi, šotkové a víly
v šťastné chvíli k nám se schýlí,
pijem z květů zlatou rosu,
nasloucháme písni kosů,
echa zkolébáni smíchem
líbáme se v šeru tichém.

Ó, máte pravdu, my musíme pěti
               do čtyřiceti,
žel v písní leckde chybí to, duch cítí,
               od čtyřicíti.

Náhle tma kol — mrak se valí,
cosi z dáli divě hučí,
strach vás chytne nenadálý,
moudrosti nás život učí
v deště kapkách, v lkání stromů
jedno zní: Jak dojdem domů?
Za bleskem hlas zazněl hromu.

Ó máte pravdu, těžko rozuměti
               do čtyřiceti!
a lehko všeho nic lze pochopiti
               od čtyřicíti!

Budiž! — Jdeme, den se krátí,
poslední záblesk vlny zlatí,
v hloubi hvozdu zvonek cinká,
jako z mládí upomínka
v tiši dusné i ten usne
a jdem sami, sami, sami.
Všecko illuse a klamy,
kol jen temno a noc tichá
na oči a v duši dýchá.

Ó, máte pravdu, duše svátek světí
               do čtyřiceti,
prach, stíny, dým pak tančí na Park niti
               od čtyřicíti.