Přeskočit na obsah

Blahé zlaté mládí/1885/Dva pavouci/XIII. Řeč přírody

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Dva pavouci
Autor: František Hrnčíř
Zdroj: Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník druhý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1885. s. 60–61.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Byli jste již někdy za pěkného, teplého dne na jaře nebo v létě u kvetoucích křovin? Sedělo se vám ve stínu líbezně vonící střemchy a jeřabin tak příjemně! Slyšeli jste tu šum, bzukot, sykot, jako byste se nalézali v nějaké továrně. Udiveni ohlíželi jste se, kdo tyto zvuky působí, a viděli jste nesčíslné roje mušek, komárů, včel, vos, čmelákův a jiné havěti, která ve květech sladké pamlsky hledala. Obdivovali jste se té neunavné činnosti, bujné veselosti a jarému životu.

Kdo vlévá život tento v tak nepatrné tvory? Kdo dává jim sílu ku práci? Kdo popřává jim vytrvalosti?

V tato místa zavedl pan učitel nehybného svého svěřence. Slavoje v prvém okamžiku zalekl ten šum; nebylť nikdy nic podobného slyšel. Aby pátral, odkud pocházejí neznámé ty hlasy, to mu nedovolovala jeho ustavičná ospalosť. Ale proto přece pan učitel na něm viděl, že byl ze své omrzelosti na okamžik vyrušen a že tvář jeho jeví udivení. Pokládal to za prvý krok na cestě k dobrému.

Slavoj se probouzel k novému, lepšímu životu…