Blahé zlaté mládí/1885/Dva pavouci/I. O pavouku na prvý pohled nepravém

Dva pavouci František Hrnčíř
	I. O pavouku na prvý pohled nepravém	II. O pavouku pravém, který však ukáže, že není pavoukem jako ten prvý

Údaje o textu
Titulek:	Dva pavouci
Autor:	František Hrnčíř
Zdroj:	Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník druhý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1885. s. 34–35. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ve větším městě krajském stál na náměstí krásný dům zámožného obchodníka pana Hlinky. Pan Hlinka měl tři děti, dva syny a dcerušku. Nejstarší Jaroslav studoval v Praze v latinských školách; desetiletý Slavoj chodil do čtvrté třídy, a devítiletá Miroslava do třetí třídy. Jaroslav i Miroslava činili rodičům svým mnohé radosti svým chováním, pilností a slušnou veselostí; ale mnoho žalu způsobil jim Slavoj.

Byl to zvláštní hoch, ten Slavoj. Bohudík, že mezi dětmi není podobných mnoho; to by měli i rodiče i učitelé málo radostí. Slavoj musil choditi do školy ovšem pilně; ale ve škole seděl tak, jakoby ho tam ani nebylo. Nevšímal si ničeho. Nevěděl nikdy, o čem pan učitel vypravoval; neslyšel, jak spolužáci jeho odpovídali. Zkrátka, byl toliko tělem ve škole, nikoli duchem.

Mýlil by se však, kdo by se domníval, že myslil na něco jiného. Slavoj málo kdy co myslil, a myslil-li, netrvalo to dlouho a nestálo to za mnoho. Nešel nikdy mezi chlapce stejného věku, nehrál s nimi, nemluvil s nimi, a to z té jediné příčiny, že ducha svého ni těla namáhati neuměl a nechtěl.

Doma choval se podobně. Když přišel ze školy, zašel někam do koutka a zde vydržel seděti několik hodin nemluvě a nemysle. Když byl na něco tázán, odpověděl sice, ale tak stručně a takovým způsobem, že otec i matka se z toho velmi zarmoutili. Nepomohlo ani napomínání, ani trest, ani mírnosť, ani přísnosť.

Slavoj byl mrzoutem a pravým pavoukem.