Bible svatováclavská/Genesis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kapitola 1.[editovat]

[red 1] I. Na počátků světa Bůh, živý stvořitel všech věcí, prvního dne stvořil nebe i zemi, i světlo. 1. — II. Druhého dne oblohu u prostřed vod. 6. — III. Třetího dne shromáždil vody v jedno místo, od nichž oddělil zemi, a stvořil byliny a stromy. 9. — IV. Čtvrtého dne stvořil slunce, měsíc a hvězdy. 14. — V. Pátého dne ryby, ptactvo, 20. — VI. Šestého dne zvířata, dobytek, zeměplazy a člověka, jejž také ustanovil zprávcem všech jiných živočichů. 24.

Stvořeno nebe i země, světlo.
1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2 Země pak byla nenesoucí užitku a prázdná, a tmy byly nad tváří propasti[1]; a Duch Boží vznášel se nad vodami.
3 I řekl Bůh: Buď světlo. A učiněno jest světlo.
4 I viděl Bůh světlo, že by[red 2] bylo dobré; i oddělil světlo od temností.
5 A nazval světlo dnem, a tmy nazval nocí; i stal se večer a jitro, den jeden.

Obloha.
6 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod; a odděl vody od vod.
7 I učinil Bůh oblohu, a oddělil vody, kteréž byly pod oblohou, od těch, kteréž byly nad oblohou. I stalo se tak.
8 I nazval Bůh oblohu nebem; i stal se večer a jitro, den druhý.

Země suchá, moře, byliny stromy.
9 Řekl pak Bůh: Shromažďte se vody, kteréž pod nebem jsou, v místo jedno; a ukaž se sucho[2]. I stalo se tak.
10 I nazval Bůh (místo) suché zemí, shromáždění vod nazval mořem. A viděl Bůh, že by bylo dobré.
11 I řekl: Zploď země bylinu zelenou a učinící símě, a dřevo plodné nesoucí ovoce podlé pokolení svého, jehož by símě v něm samém bylo[3] na zemi. I stalo se tak.
12 I vydala země bylinu zelenou, a činící símě podlé pokolení svého, a dřevo přinášející ovoce, a mající jednokaždé símě podlé tvářnosti své[4]. A viděl Bůh, že by bylo dobré.
13 I stal se večer a jitro, den třetí.

Celostránkový dřevoryt zobrazující 6 dní stvoření.

Slunce, měsíc, hvězdy.
14 Řekl pak Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, a ať dělí den a noc, a ať jsou na znamení a na časy, i dni a léta[5];
15 aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. I stalo se tak.
16 I učinil Bůh dvě světla veliká: světlo větší, aby panovalo nade dnem; a světlo menší, aby panovalo nad nocí; a hvězdy.
17 A postavil je na obloze nebeské, aby svítily nad zemí,
18 a panovaly nade dnem a nocí, a dělily světlo a tmy. A viděl Bůh, že by bylo dobré.
19 I stal se večer a jitro, den čtvrtý.

V den 5. ryby a ptactvo.
20 Řekl také Bůh: Vydejte vody plaz[6] duše živé, a ptactvo nad zemí pod oblohou nebeskou.
21 I stvořil Bůh velryby veliké, a všelikou duši živou a hejbající se, kterouž vydaly vody v tvářnostech jejich, a všeliké ptactvo podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že by bylo dobré.
22 I požehnal jim, řka: Rosťtež, a množte se, a naplňte vody mořské; a ptactvo ať se rozmnožuje na zemi.
23 I stal se večer a jitro, den pátý.

V den 6. hovada, zeměplazy, zvířata, a k obrazu svému člověka, jejž i pánem učinil.
24 Řekl také Bůh: Vydej země duši živou v pokolení jejím, hovada a zeměplazy, i zvířata zemská podlé tvářnosti jejich. I stalo se tak.
25 A učinil Bůh zvířata zemská podlé tvářnosti jejich, i hovada i všeliký zeměplaz v pokolení jeho. I viděl Bůh, že by bylo dobré,
26 a řekl: Učiňme člověka k obrazu a podobenství našemu; a ať panuje nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad zvířaty, i nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem, kterýž se hejbá na zemi.
27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému; k obrazu Božímu stvořil ho, muže a ženu stvořil je.
28 I požehnal jim Bůh, a řekl: Rosťtež, a množte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panůjte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nade všemi živočichy, kteříž se hejbají na zemi.
29 I řekl Bůh: Hle, dal sem vám všelikou bylinu nesoucí semeno na zemi, a všecka dříví, kteráž mají v samých sobě semeno pokolení svého, aby vám byla za pokrm;
30 a všechněm živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, i všem věcem, kteréž se hejbají na zemi, a v kterýchž jest duše živa, aby měly (co) jísti. I stalo se tak.
31 A viděl Bůh všecky věci, kteréž byl učinil; a byly velmi dobré. I stal se večer a jitro, den šestý.


V 26. verši mluví Bůh Otec k Synu svému a k Duchu svatému, jenž jsou s ním jedno přirození, jedné moci, a spolu s ním činí všecky zevnitřní věci. Pročež z tohoto místa (kdežto se zmínka činí, že v jednom Božství jest více osob činících, ale jednou mocí k činění a jedním činěním) poznávají sv. otcové tajemství třech Osob v nejsvětější Trojici Boží; a znamenají to, že člověk jest obraz jak Trojice Boží, tak samého Božství, ne sice[red 3] podlé těla, leč velmi nevlastně (pokudž totižto z těla může se poznati vzácnost duše, ku příkladu z tváří a z pozdvižené postavy), ale podlé duše. Jestiť pak na duši lidské dvojí obraz Boží: jeden přirozený a neoddělitelný od člověka, kterýž žádnou příhodou a žádným hříchem nemůž se smazati; a ten obraz záleží na samé podstatě duše, a na jejich mocnostech, zvláště pak na mysli, na svobodné vůli a na jiných samé duše se držících věcech. Neboť jako Bůh jest podstata netělná, duchovní, nerozdílná, nesmrtedlná; tak také duše lidská jest netělná, duchovní nerozdílná a nesmrtedlná. A jako Bůh jest celý přítomen spolu všemu stvoření, tak že také jednekaždé částce celý přítomen jest, tak duše lidská jest celá v celém těle, a celá v jednom každému oudu a částce těla. Jako Bůh svým rozumem plodí Slovo, a z jeho vůle pochází Láska Božská; tak z rozumu lidské duše pocházejí myšlení, a z vůle chtění. Dále jako Bůh má svobodnou vůli, tak také duše má svobodnou vůli. Opět jako Bůh jest neviditelný, tak také lidská duše je neviditedlná, tak také lidská duše neviditedlná jest. Naposledy jako Bůh všecko řídí a obživuje, tak lidská duše vlastní tělo řídí a obživuje. Druhý obraz jest nadpřirozený a případný člověku, a záleží na milosti Boží ospravedlňující, skrze níž, jak sv. Petr[7] svědčí, duše učiněná bývá oučastná Božského přirození. A ten obraz kolikráte člověk smrtedlně hřeší, dokonce zmazán a zrušen bývá; ale když za své hříchy pokání činí, zase obnoven bývá podlé toho, což sv. Pavel dí: „Obnovte se duchem mysli své, a oblecte se v nového člověka, kterýž podlé Boha stvořen jest v spravedlnosti a v svatosti pravdy.“[8]

Kapitola 2.[editovat]

I. Sedmého dne Bůh odpočinul od práce; pro kteroužto příčinu ten den slove sobota, a posvěcen jest. 2. — II. Štípil Bůh raj rozkoše, z něhož vycházely čtyry řeky. 8. — III. Vzdělal Evu z Adamova žebra. 9. — IV. Nařídil stav manželský. 23.

1 Tehdy dokonána sou nebesa a země, i všecka okrasa jejich.

Odpočinul Bůh v den sedmý a posvětil ho.
2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž byl učinil; a odpočinul dne sedmého ode všeho[red 4] díla, kteréž byl dělal.
3 I požehnal dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm byl přestal ode všeho díla svého, kteréž stvořil Bůh, aby učinil.
4 Tiť jsou rodové nebe a země, když stvořena jsou v den, v němž učinil Pán Bůh nebe i zemi,
5 i všeliké proutičko[9] polní, dříve nežli vycházelo na zemi, i všelikou bylinu krajiny[10], prvé než dala plod; nebo byl nedštil Pán Bůh na zemi, a člověka nebylo, kterýž by[red 5] dělal zemi;
6 ale studnice vystupovala z země, svlažující všecken svrchek země.

Člověk učiněn z země.
7 Protož učinil[11] Pán Bůh člověka z hliny[red 6] země, a vdechl na tvář jeho dchnutí života, i učiněn jest člověk v duši živou.

Ráj štípen.
8 Štípil pak byl Pán Bůh ráj rozkoše od počátku; v něm postavil, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.
9 A vyvedl Pán Bůh z země všeliké dřevo k pohledění pěkné a k jídlu chutné; dřevo také života u prostřed ráje, i dřevo vědění dobrého a zlého.
10 A řeka vycházela z místa rozkoše k svlažování ráje, kteráž odtud dělí se na čtyři hlavní (řeky[12]).
11 Jméno jedné Fizon; ta jest, kteráž obchází všecku zemi Hevilat, kdež se rodí zlato.
12 A zlato země té nejlepší jest; tu se nachází bdellium, a kámen onychin.
13 A jméno řeky druhé Gehon; tať jest, kteráž obchází všecku zemi mouřenínskou.
14 Jméno pak řeky třetí Tygris; ta jde[13] proti Assyrským[14]. Řeka pak čtvrtá, ten jest Eufrátes.

Člověk v ráji postaven a zákon mu vydán.
15 Pojal tedy Pán Bůh člověka, a postavil jej v ráji rozkoše, aby dělal a ostříhal ho.
16 A přikázal mu, řka: Ze všelikého dřeva rajského jez!
17 Z dřeva pak vědění dobrého a zlého nejez! nebo v kterýkoli den z něho jísti budeš, smrtí umřeš.

Adam jména dal živočichům. Žena z žebra Adamova učiněna, i k manželství jemu oddána.
18 Řekl také Pán Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiňmež mu pomoc podobnou jemu.
19 Protož když stvořil[15] Pán Bůh z země všecky živočichy zemské a všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak by nazval je; nebo jakž nazval Adam každou duši živou, toť jest jméno její.
20 I nazval Adam jmény jejich všecky živočichy a všecko ptactvo nebeské, i všecka zvířata země. Adamovi pak nalezal se pomocník podobný jemu.
21 Vpustil tedy Pán Bůh sen[16] na Adama, a když usnul, vyňal jedno z žeber jeho, a vyplnil tělem[17] místo jeho.
22 I vzdělal Pán Bůh žebro, kteréž vyňal z Adama v ženu, a přivedl ji k Adamovi.
23 I řekl Adam: Teď tato (jest) kost nyní z kostí mých, a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzatá jest.
24 Protož opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude manželky své; a budou dva v jednom tělě. Byli pak oba dva[red 7] nazí, totižto Adam i žena jeho; a nestyděli se.


Manželský stav od Boha ustanovený.
První původ a ustanovitel manželstva jest sám Pán Bůh v zemském ráji, a to ještě v tom přešťastném stavu nevinnosti, prvé nežli Adam zhřešil; což sám ráčil zjeviti Adamovi v onom předivném snu aneb raději vytržení, v kterémž postaven byl Adam, když Pán Bůh z jeho žebra ženu jemu způsobiti ráčil. Odkudž Adam probudiv se ze sna, co by[red 8] mu bylo zjeveno vypravoval, řka: „Tato (jest) kost z kostí mých, a tělo z těla mého. Protož opustí člověk otce svého i matku, a přidržeti se bude manželky své, a budou dva v jednom těle.“ Kterýmižto slovy vyjevil ono veliké tajemství, že totižto proto žena udělána jest z mužského žebra, aby se poznalo, jak pevné spojení má býti mezi manžely, jak v duchu skrze lásku a jednomyslnou vůli; tak v těle skrze spolubydlení a manželský sňatek pro plození dítek; aby nejprv země a potom nebe lidmi naplňěno bylo. Toto pak spojení a přátelství musilo býti tak pevné a ustavičné, aby pro ně manželé opustili otce i matku, aniž se kdy rozloučiti mohli až do smrti. Toť zajisté Kristus Pán Spasitel náš vysvětliti ráčil, když připsav Pánu Bohu naddotčená Adamova slova (neboť je byl Adam z jeho vnuknutí propověděl) tuto zavírku učinil: „Což Bůh spojil, člověk nerozlučůj.“[18] Kterýmižto slovy patrně na rozum dává, že sám Pán Bůh byl původem manželského sloučení i práv k manželskému stavu náležejících a jmenovitě těchto čtyř přednějších:

  1. Aby manželstvo bylo svazkem nerozvazatedlným přes celý život.
  2. Aby toliko dvě osoby manželsky se sloučiti mohly: tak aby ani jedna žena více mužů krom jednoho, ani muž více žen krom jedné spolu míti nemohl; poněvadž dí Pán Bůh: „Budou dva (ne pak tři nebo čtyři etc.) v jednom těle.“
  3. Aby manželské spojení dálo se mezi osobami, které před tím nebyly jedna, ale dvě, to jest, aby nebyly krevností spřízněné; nebo takové spříznění nedobře s manželstvím stojí, jakož sám Adam poznamenal, když pravil: „Opustí člověk svého otce i matku, a přidržeti se bude manželky své.“ Skrze což návésti dal, že ani dcera s otcem, ani syn s matkou nemůže v stav manželský vstoupiti, protože[red 9] děti jsou jako jedno s svými rodiči.
  4. Právo manželstva jest společné svolení; nebo oba manželé mají svobodně a dobrovolně k manželstvu svoliti, aby manželský svazek byl pevný a ustavičný. Toto právo navrhuje se nyní dotčenými slovy; neboť se nepraví, že člověk má býti násilně odtržen od otce a matky; ale je opustiti, to jest dobrovolně jich zanechati. Rovně netéž nepraví se, že má mocí k manželce přivázán býti; ale dobře že se ji má přidržeti, to jest dobrovolně a s láskou s ní zůstávati.

První družba P. Bůh.
A proto také sám Pán Bůh chtěl býti prvním družbou a námluvcem manželstva, poněvadž hned jak vzdělal Evu přivedl ji k Adamovi; ne že by tu byla od něho daleko, která hned u samotného Adama stvořená byla; ale aby ukázal, že mu ji od té doby dává za manželku a tovaryšku; což učinil k dobrému, a pro větší jistotu manželstva. Též abychom znali, že zámluva manželstvu má se obyčejně díti mezi přítomnými, aby se vespolek vidělitoho, kdo sobě béře, a slyšeli slova, kterými druhý svou vůli pronáší, a tak aby bylo tužší a pevnější spojení bez těch nepříležitostí a pochybností, které se přiházivají, když se zámluva manželská děje mezi nepřítomnými neb neznámými.

Žena se má mužem zpravovati.
Přitom i to znamenej, že Bůh nevedl Adama k Evě, ale Evu k Adamovi; nebo ne muž ženy, ale žena muže má následovati; poněvadž muž jest hlava ženy, a má ji přijíti do svého domu a jejím zprávcem býti.

Kapitola 3.[editovat]

I. Evu pokoušel had, a Eva Adama. Oba pak ku pádu přivedeni sou. 6. — II. Bůh je pro jejich přestoupení trestá. 8. — III. Tentýž[red 10] hadu zlořečí, a první zaslíbení o Kristu činí. 15. — IV. Na Adama a na Evu pokutu tělesnou ukládá, totiž práci, bolest a smrt. Pak je vyhání z ráje, osadiv jej cherubínem. 16.

Rozmlouvání hada s ženou.
1 Had[19] pak byl chytřejší nežli všickni živočichové země, kteréž byl učinil Pán Bůh. Kterýžto řekl k ženě:Proč přikázal vám Bůh, abyste nejedli z každého dřeva rajského?
2 Jemuž odpověděla žena: Z ovoce dříví, kteráž jsou v ráji, jíme;
3 z ovoce pak dřeva, kteréž jest u prostřed ráje, přikázal nám Bůh, abychom nejedli, a abychom se ho nedotýkali, abychom snad nezemřeli.
4 Řekl pak had k ženě: Nikoli smrti nezemřete.[20]
5 Neboť ví Bůh, že v kterýkoli den budete jísti z něho, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

Zákon Boží člověk přestoupil.
6 Viděla tedy žena, že by[red 11] dobré bylo dřevo k jídlu, a očím pěkné, a na pohledění rozkošné; i vzala z ovoce jeho, a jedla, a dala muži svému, kterýž jedl.[21]
7 I otevříny sou oči obou dvou[red 12]; a když poznali, že jsou nazí, navázali lístí ffíkového[22], a nadělali sobě věníků.

Před Bohem se skrýti chtěl, hřích svůj vymlouval. Had v zlořečenství B. upadl.
8 A když byli zaslechli hlas Pána Boha procházejícího se v ráji na vítr po poledni[23], skryl se Adam i žena jeho od tváři Pána Boha u prostřed dříví rajského.
9 I povolal Pán Bůh Adama, a řekl jemu: Kde jsi?
10 Kterýž řekl: Hlas tvůj slyšel sem v ráji, a bál sem se, protože[red 13] jsem nahý, i skryl sem se.
11 Jemuž řekl (Bůh): I kdož tobě oznámil, že jsi nahý, jedině že si z dřeva jedl, z kteréhož sem tobě přikázal, abys nejedl?
12 I řekl Adam: Žena, kterouž si mi dal tovaryšku, dala mi z dřeva, a jedl jsem.
13 I řekl Pán Bůh k ženě: Proč si to učinila? Kterážto odpověděla: Had podvedl mne, i jedla jsem.
14 I řekl Pán Bůh k hadu: Že si to učinil, zlořečený jsi mezi všemi živočichy a hovady země; na prsech svých polezeš[24] a zemi jísti budeš po všecky dny života svého.

První zaslíbení o Kristu.
15 Nepřátelství položím mezi tebou a ženou, a mezi semenem tvým a semenem jejím; onať potře hlavu tvou, a ty ouklady činiti budeš patě její.

Pokuta za hřích. Člověk z ráje vyhnán.
16 Ženě také řekl: Rozmnožím bídy tvé a počínání tvá, v bolesti roditi budeš syny[25], a pod mocí muže budeš, a on panovati bude nad tebou.
17 Adamovi pak řekl: Že si uposlechl hlasu ženy své, a jedl si z dřeva, z kteréhož sem přikázal tobě, abys nejedl, zlořečená země v práci tvé. V prácech[26] budeš jísti z ní po všecky dny života svého.
18 Trní a hloží[27] tobě ploditi bude, a budeš jísti bylinu země.
19 V potu tváře své jísti budeš chléb, dokavádž se nenavrátíš do země, z kteréž vzat si. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
20 I nazval Adam jméno ženy své Eva, proto že byla mátě všech živých.
21 Zdělal také Pán Bůh Adamovi a ženě jeho sukně koženné, a zobláčel je.
22 I řekl: Hle, Adam jako jeden z nás učiněn jest, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby snad nevztáhl ruky své, a nevzal také z dřeva života, a jedl by, a byl by živ na věky.
23 I vypustil jej Pán Bůh z ráje rozkoše, aby dělal zemi, z níž vzat byl.
24 I vyhnal[28] Adama a postavil před rájem rozkoše cherubína a meč plamenný a na obě strany ostrý k ostříhání cesty dřeva života.


B[lahoslavená] Panna Maria hlavu pekelního hada potřela.
V 15. verši skrze ženu, kteráž měla potříti hlavu hada tuto od Boha zlořečeného rozumí se obvzláštně (jak svědčí sv. otcové[29]) Nejsvětější Rodička Boží Panna Maria; nebo ona porodivši Krista Pána (jenž jest přední a nejznamenitější símě, aneb syn ženy) jako jest učiněna opravdovou Evou, to jest Matkou živých, a to o mnohé lepším životem, totiž duchovní skrze milost Boží na světě a věčným v nebeském království; tak hlavu pekelného hada, aneb ďábla, dokonce potřela. Předně tím, že žádného ani nejmenšího, ba ani počátečního hříchu (jenž jest první hřích, a jako hlavavšech jiných hříchů) nikdý se nedopustila. Potom tím, že žádného podnětu skutečného hříchu aneb zlého myšlení, jenž jest počátek aneb hlava hříchu, nikdý neměla. Naposledy tím, že všecka kacířstva a tyranství, jenž jsou obvzláštní hlavy a rohové hada pekelného, skrze moc Krista Pána semene svého a syna, dokonale přemohla a porazila.

My též ho potříti můžeme.
A tak také my dostali sme moc hlavu toho pekelného hada potříti. Toť zajisté mínil sv. david, když řekl: „Po jedovatém hadu a bazylišku choditi budeš a šlapati budeš po lvu a draku.“[30] To též navrhl Kristus Pán, řka: „Hle dal sem vám moc šlapati po hadích a po štířích a po vší moci nepřítele.“[31] Aniž co jiného říci chtěl sv. Pavel, když takto napsal: „Bůh potříž satana pod nohama vašima rychle.“[32]

Pokušením hned při začátku odpírati máme.
Opět duchovním smyslem, jak sv. Řehoř učí: „Hlavu hadí potíráme, a tehdáž on ouklady činí patě naší, nebo na konec dobrého skutku chytřeji a mocněji dotírá.“[33] A sv. Augustýn dí: Šetří-li ďábel paty tvé, ty šetř jeho hlavy. Hlava jeho jest začátek zlého vnuknutí; když počíná zlé věci vnukati, tehdáž ho vyžeň, prvé než povstane kochání a následovati bude přivolení. A tak ty varovati se budeš hlavy jeho a on nepopadne paty tvé."[34] To též se ztvrzuje následujícími Písmy. David dí: Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a rozhážeti je bude o skálu,“ což činí ten, kterýž zlá myšlení, když se v něm počínají, rozráží o skálu, totiž o Pána Krista následováním jeho a zpomínáním na to, co on pro nás a pro naše hříchy přetrpěti ráčil: „Na moudrého člověka náleží (dí Aristoteles) zlých věcí počátkům odpírati.“[35] A sv. Jernoným praví: „Dokud jest malý nepřítel, zabí jej; nepravost ať se potlačí v semenu.“[36] Čehož všeho příčina jest tato, že snáze odepříno bývá zlému vnuknutí tehdáž, když se začíná, nežli potom, když se déle v mysli chová a chvílí se zmocní. „Od jedné jiskry,“ dí Mudřec, „rozmáhá se oheň.“[37] Myšlení a vnuknutí zlé když se počíná, podobné jest jiskře, která vpadne-li do troudu neb jiné věci, která se snadno zapáliti může, veliký oheň činí, a celý dům zapaluje, tak že vzniklého mnozí lidé se vší svou pilností uhasiti moci nebudou, který oheň mohl při začátku snad jednou slinou, aneb aspoň jednou konví vody uhašen býti. Rovně též se stává při nemocech, které při začátku snadno zahnány bývají, ale když se jednou zanedbají, žádným lékařstvím zahnány býti nemohou. Slovem: Nechovej hada v lůnu, ale prvé nežli by tebe uštknul, zabí jej. Nešťastná jest ta ovce, která kojí mladého vlka, od něhož potom udávena bude.[38]


  1. nad propastí
  2. místo suché
  3. v němž bylo jeho símě
  4. vlastní povahy
  5. k rozmnožení časů, i dnů i let
  6. hmyz
  7. 2. Pet. 2. 4.
  8. Ephes. 4. 23.
  9. všelikou chrastinu
  10. země
  11. sformoval
  12. potoky
  13. teče
  14. zemi assyrské
  15. sfformoval
  16. tvrdý sen
  17. massem
  18. Mat. 19. 6.
  19. Ale i had
  20. Jan 8,44 - 2.Kor. 11,3
  21. Eccl. 25,33 - Tim 2,14
  22. sšili listí ffíkové
  23. k větru, k povětří
  24. choditi budeš; po břiše plaziti se budeš
  25. děti
  26. robotách
  27. bodláčí
  28. vyvrhl
  29. Aug. 1. 11. de civit. c.36. Epiphan. 1. 2. contra Anntidicomarianos
  30. Žal. 90
  31. Luk. 10
  32. Řím. 16
  33. Georg 1. 1. mot.c.38.
  34. Aug. in P. 48.&103.
  35. Arist. 1. 4. polit. c. 4.
  36. Hierony. ep. 12. ad Evstac.
  37. Ekkles. 11,24
  38. viz také vejklad níž pod kapitolou 12. Genes.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. v originále jsou kapitoly číslovány římskými číslicemi
  2. v originále: žeby
  3. v originále: nesice
  4. v originále: odewsseho
  5. v originále: kterýžby
  6. v originále: zhliny
  7. v originále: obadwa
  8. v originále: coby
  9. v originále: proto že
  10. orig. ten týž
  11. orig. žeby
  12. orig. obaudwau
  13. orig. proto že