Bible kralická (1918)/Jakub

Bible Kralická Jakub
Židům	Jakub	I Petrova

Kapitola 1.

¹ Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
² Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
³ Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
⁴ Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
⁵ Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž [jí] od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
⁶ Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
⁷ Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
⁸ Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
⁹ Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
¹⁰ A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
¹¹ Nebo [jakož] slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
¹² Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
¹³ Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
¹⁴ Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
¹⁵ Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
¹⁶ Nebluďtež, bratří moji milí.
¹⁷ Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani [pro] obrácení se [jinam] zastínění.
¹⁸ [On] proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
¹⁹ A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, [ale] zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
²⁰ Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
²¹ Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
²² Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
²³ Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
²⁴ Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
²⁵ Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by [v něm], ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
²⁶ Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
²⁷ Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, [a] ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.

Kapitola 2.

¹ Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
² Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
³ A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:
⁴ Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?
⁵ Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, [aby] bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?
⁶ Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?
⁷ Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
⁸ Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
⁹ Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, [a] zákon vás tresce jako přestupníky.
¹⁰ Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.
¹¹ Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
¹² Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
¹³ Nebo odsouzení bez milosrdenství [stane se] tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
¹⁴ Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
¹⁵ A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,
¹⁶ Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?
¹⁷ Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
¹⁸ Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.
¹⁹ Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť [tomu] věří, a však třesou se.
²⁰ Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
²¹ Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
²² Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?
²³ A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
²⁴ Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?
²⁵ Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?
²⁶ Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

Kapitola 3.

¹ Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
² V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.
³ An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
⁴ An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
⁵ Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
⁶ Jazyk pak [jest] oheň [a] svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození [našeho], jsa rozněcován od ohně pekelného.
⁷ Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských [potvor] bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;
⁸ Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. [Tak jest] neskrotitelné zlé, pln [jsa] jedu smrtelného.
⁹ Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
¹⁰ Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
¹¹ Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?
¹² Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává.
¹³ Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
¹⁴ Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.
¹⁵ Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská.
¹⁶ Nebo kdež [jest] závist a rozdráždění, tu [i] roztržka i všeliké dílo zlé.
¹⁷ Ale moudrost, kteráž [jest] s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
¹⁸ Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

Kapitola 4.

¹ Odkud [jdou] bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, [totiž] z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?
² Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.
³ Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.
⁴ Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
⁵ Což mníte, že nadarmo dí písmo: [Zdali] k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
⁶ Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
⁷ Poddejtež se tedy Bohu, [a] zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.
⁸ Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.
⁹ Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
¹⁰ Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.
¹¹ Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.
¹² Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?
¹³ Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a [něco] zištěme;
¹⁴ (Ješto nevíte, co zítra [bude]. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
¹⁵ Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.
¹⁶ Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
¹⁷ A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

Kapitola 5.

¹ Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.
² Zboží vaše shnilo, a roucho vaše zmolovatělo.
³ Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.
⁴ Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.
⁵ Rozkoš jste provodili na zemi, a zbůjněli jste; vykrmili jste srdce svá jako ke dni zabití.
⁶ Odsoudili jste, zamordovali jste spravedlivého, a neodpíral vám.
⁷ A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.
⁸ Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští Páně.
⁹ Nevzdychejtež jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, soudce již přede dveřmi stojí.
¹⁰ Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.
¹¹ Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.
¹² Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď [řeč] vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení.
¹³ Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modl se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj.
¹⁴ Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně.
¹⁵ A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.
¹⁶ Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.
¹⁷ Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.
¹⁸ A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.
¹⁹ Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej zase obrátil,
²⁰ Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti, a přikryje množství hříchů.

Starý zákon

Genesis • Exodus • Leviticus • Numeri • Deuteronomium

Jozue • Soudců • Rut • I Samuelova • II Samuelova • I Královská • II Královská • I Paralipomenon • II Paralipomenon • Ezdráš • Nehemiáš • Ester • Job

Žalmy • Přísloví • Kazatel • Píseň Šalamounova

Izaiáš • Jeremiáš • Pláč Jeremiášův • Ezechiel • Daniel

Ozeáš • Joel • Amos • Abdiáš • Jonáš • Micheáš • Nahum • Abakuk • Sofoniáš • Aggeus • Zachariáš • Malachiáš

Nový zákon

Matouš • Marek • Lukáš • Jan • Skutky

Římanům • I Korintským • II Korintským • Galatským • Efezským • Filipenským • Kolossenským • I Tessalonicenským • II Tessalonicenským

I Timoteovi • II Timoteovi • Titovi • Filemonovi • Židům

Jakub • I Petrova • II Petrova • I Janova • II Janova • III Janova • Judova

Zjevení