Přeskočit na obsah

Bible kralická (1918)/I Timoteovi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: První epištola (s.) Pavla apoštola k Timoteovi
Autor: Pavel z Tarsu
Krátký popis: biblická kniha
Zdroj: Soubor:Bible kralická (1918).pdf, Nový zákon, s. 209 a násl.
Vydáno: [s. l.] 1918
Licence: PD old 70
PD old 140
Překlad: neuveden
Licence překlad: PD old 140
Související: Bible/I Timoteovi
Index stran
Dílo ve Wikipedii: První list Timoteovi

Obsah

#1 #2 #3 #4 #5 #6

Kapitola I.

1 Pavel, apoštol Ježíše Krista, podlé zřízení Boha spasitele našeho, a Pána Jezukrista, naděje naší, 2 Timoteovi, vlastnímu synu u víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce našeho, a od Krista Ježíše Pána našeho. 3 Jakož jsem prosil tebe, abys pozůstal v Efezu, když jsem šel do Macedonie, viziž, abys přikázal některým jiného učení neučiti, 4 Ani oblibovati básní a vypravování rodů, čemuž konce není, odkudž jen hádky pocházejí, více nežli vzdělání Boží, kteréž jest u víře. 5 Ješto konec přikázaní jest láska z srdce čistého, a z svědomí dobrého a z víry neošemetné. 6 Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše, uchýlili se k marnomluvnosti, 7 Chtěvše býti učitelé zákona, a nerozuměvše, ani co mluví, ani čeho zastávají. 8 Víme pak, že dobrý jest zákon, když by ho kdo náležitě užíval, 9 Toto znaje, že spravedlivému není uložen zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hříšníkům, nešlechetným a nečistým, mordéřům otců a matek, vražedlníkům, 10 Smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jestli co jiného, ješto by bylo na odpor zdravému učení, 11 Podlé slavného evangelium blahoslaveného Boha, kteréž mně jest svěřeno. 12 Protož děkuji tomu, kterýž mne zmocnil, Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za věrného soudil, aby mne v službě té postavil, 13 Ješto jsem prvé byl ruhač, a protivník, a ukrutník. Ale milosrdenství jsem došel; nebo jsem to z neznámosti činil v nevěře. 14 Rozhojnila se pak náramně milost Pána našeho, s věrou a s milováním v Kristu Ježíši. 15 Věrnáť jest tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichž já první jsem. 16 Ale proto milosrdenství jsem došel, aby na mně prvním dokázal Ježíš Kristus všeliké dobrotivosti, ku příkladu těm, kteříž mají uvěřiti v něho k životu věčnému. 17 Protož králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu budiž čest i sláva na věky věků. Amen. 18 Totoť přikázaní poroučím tobě, synu Timotee, abys podlé předešlých o tobě proroctví bojoval v tom dobrý boj, 19 Maje víru a dobré svědomí, kteréž někteří potrativše, zhynuli u víře. 20 Z nichž jest Hymeneus a Alexander, kteréž jsem vydal satanu, aby strestáni jsouce, učili se nerouhati.

Kapitola II.

1 Napomínámť pak, aby přede vším činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi, 2 Za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti. 3 Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem, 4 Kterýž chce, aby všickni lidé spaseni byli, a k známosti pravdy přišli. 5 Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš, 6 Kterýž dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým. 7 K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola, (pravduť pravím v Kristu a neklamámť,) za učitele pohanů u víře a pravdě. 8 Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti. 9 Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, aneb perlami, aneb drahým rouchem, 10 Ale (tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti,) dobrými skutky. 11 Žena ať se učí mlčeci, ve všeliké poddanosti. 12 Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. 13 Adam zajisté prvé jest stvořen, potom Eva. 14 A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla. 15 Ale však spasena bude v plození dětí, jestliže by zůstala u víře, a v lásce, a v posvěcení, s středmostí.

Kapitola III.

1 Věrnáť jest řeč, žádá-li kdo biskupství, žeť výborné práce žádá. 2 Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení, 3 Ne piján vína, ne bitec, ani mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec, 4 Kterýž by dům svůj dobře spravoval, kterýž by dítky měl v poddanosti se vší poctivostí. 5 (Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?) 6 Ne novák, aby nadut jsa, neupadl v potupení ďáblovo. 7 Musíť také i svědectví dobré míti od těch, kteříž jsou vně, aby neupadl v pohanění a v osídlo ďáblovo. 8 Takž podobně jahnové mají býti poctiví, ne dvojího jazyka, ne mnoho vína pijící, ne žádostiví mrzkého zisku, 9 Mající tajemství víry v svědomí čistém. 10 A ti také ať jsou nejprv zkušeni, a tak ať přisluhují, jsouce bez úhony. 11 Též i manželky ať mají poctivé, neutrhavé, středmé, ve všem věrné. 12 Jahnové buďtež jedné manželky muži, kteříž by dítky dobře spravovali i své domy. 13 Nebo kteříž by dobře přisluhovali, dobrého stupně sobě dobudou, a mnohé doufanlivosti u víře, kteráž jest v Kristu Ježíši. 14 Totoť píši tobě, maje naději, že brzo příjdu k tobě. 15 Pakliť prodlím, abys věděl, kterak máš v domě Božím obcovati, kterýž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. 16 A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, zhůru přijat jest v slávu.

Kapitola IV.

1 Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, 2 V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své, 3 Zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, kteříž poznali pravdu. 4 Nebo všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, což se s díků činěním přijímá. 5 Posvěcuje se zajisté skrze slovo Boží a modlitbu. 6 Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kteréhož jsi následoval. 7 Světské pak a babské básně zavrz, ale cvič se v pobožnosti. 8 Nebo tělesné cvičení malého jest užitku, ale pobožnost ke všemu jest užitečná, a má i nynějšího i budoucího života zaslíbení. 9 Věrnáť jest tato řeč, a hodná, aby všelijak oblíbena byla. 10 Proto zajisté i pracujeme, i pohanění neseme, že naději máme v Bohu živém, kterýž jest ochránce všech lidí, a zvláště věřících. 11 Ty věci předkládej, a uč. 12 Nižádný mladostí tvou nepohrdej, ale buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě. 13 Dokudž nepřijdu, buď pilen čítání, napomínání, učení. 14 Nezanedbávej daru, kterýž jest v tobě, jenžť jest dán skrze proroctví s vzkládáním rukou starších. 15 O tom přemyšluj, v tom buď, aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm. 16 Budiž sebe pilen i učení, v tom trvej; nebo to čině, i samého sebe spasíš, i ty, kteříž tebe poslouchají.

Kapitola V.

1 Staršího netresci, ale napomínej jako otce, mladších jako bratří, 2 Starých žen jako matek, mladic jako sestr, ve vší čistotě. 3 Vdovy měj v poctivosti, kteréž pravé vdovy jsou. 4 Pakli která vdova dítky neb vnuky má, nechažť se učí předně k svému domu pobožnosti dokazovati, a zase rodičům se odplacovati; neboť jest to chvalitebné a vzácné před oblíčejem Božím. 5 Kteráž pak právě vdova jest a osamělá, máť naději v Bohu, a trváť na modlitbách a svatých žádostech dnem i nocí. 6 Ale rozkošná, živa jsuci, již umřela. 7 Protož to přikaž, ať jsou bez úhony. 8 Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť víry, a jest horší než nevěřící. 9 Vdova buď vyvolena, kteráž by neměla méně šedesáti let, kteráž byla jednoho muže manželka, 10 O níž by svědectví bylo, že dobré skutky činila, jestliže dítky vychovala, jestliže do domu pocestné přijímala, jestliže svatým nohy umývala, jestliže bídným posluhovala, jestliže každého skutku dobrého pilna byla. 11 Ale mladých vdov nepřijímej; nebo když, nedbajíce na Krista, v chlipnost se vydadí, vdávati se chtějí, 12 Jsouce již hodné potupení, proto že první víru zrušily. 13 Nýbrž také jsouce i zahálevé, učí se choditi po domích; a netoliko zahálevé, ale i klevetné a všetečné, mluvíce, což nesluší. 14 Protož chci, aby se mladší vdávaly, děti rodily, hospodyně byly, a žádné příčiny protivníku nedávaly ku pomlouvání. 15 Nebo již se některé uchýlily zpět po satanu. 16 Protož má-liť kdo věřící neb která věřící vdovy, opatrujž je, a nebuď obtěžována církev, aby těm, kteréž právě vdovy jsou, postačilo. 17 Předložení, kteříž dobře spravují, dvojí cti hodni jmíni buďte, zvláště ti, kteříž pracují v slovu a v učení. 18 Nebo praví písmo: Volu mlátícímu nezavížeš úst. A hodenť jest dělník své mzdy. 19 Proti staršímu žaloby nepřijímej, leč pode dvěma neb třmi svědky. 20 Ty pak, kteříž hřeší, přede všemi tresci, aby i jiní bázeň měli. 21 Osvědčujiť před oblíčejem Božím, a Pána Jezukrista, i vyvolených andělů, abys těchto věcí ostříhal bez přijímání osob, nic nečině podlé náchylnosti. 22 Nevzkládej rukou rychle na žádného, a neobcuj hříchům cizím. Sebe samého ostříhej v čistotě. 23 Nepí již více vody, ale vína skrovně užívej, pro svůj žaludek a časté nemoci své. 24 Některých lidí hříchové prvé zjevní jsou, předcházející soud, některých pak i následují. 25 A takž také i skutkové dobří prvé zjevní jsou. Což pak jest jinak, ukryti se nemůže.

Kapitola VI.

1 Kteřížkoli pod jhem jsou služebníci, ať mají pány své za hodné vší poctivosti, aby jméno Boží a učení nebylo rouháno. 2 Kteříž pak mají pány věřící, nechažť jich sobě nezlehčují, proto že jsou bratřími, ale tím raději slouží, proto že jsou věřící a milí, dobrodiní Božího účastníci. Tomu vyučuj, a napomínej. 3 Jestližeť kdo jinak učí, a nepovoluje zdravým řečem Pána našeho Jezukrista, a tomu učení, kteréž jest podlé pobožnosti, 4 Nadutýť jest, nic neuměje, ale nemoudrost provodí při otázkách a hádkách o slova, z kterýchž pochází závist, svár, rouhání, zlá domnění, 5 Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajících se, že by pobožnost byla zisk tělesný. Takových se varuj. 6 Jestiť pak zisk veliký pobožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. 7 Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bez pochyby že také nic odnesti nemůžeme. 8 Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme. 9 Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osídlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. 10 Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry, a sami se naplnili bolestmi mnohými. 11 Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. 12 Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky. 13 Přikazujiť tobě před Bohem, kterýž všecko obživuje, a před Kristem Ježíšem, kterýž osvědčil před Pontským Pilátem dobré vyznání, 14 Abys ostříhal přikázaní tohoto, jsa bez poškvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista, 15 Kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících, a Pán panujících, 16 Kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, kterémužto čest a síla věčná. Amen. 17 Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní, a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání. 18 A ať dobře činí, a bohatnou v dobrých skutcích, a snadní ať jsou k udílení, i přívětiví, 19 Skládajíce sobě základ dobrý k času budoucímu, aby dosáhli věčného života. 20 Ó Timotee, cožť jest svěřeno, ostříhej, utíkaje nepobožných daremních křiků, a odporů falešně nazvaného umění. 21 Kterýmž někteří chlubíce se, z strany víry pobloudili od cíle. Milost Boží s tebou. Amen.