Bible kralická (1613, moderní pravopis)/Modlitba Manassesova

Bible kralická (1613, moderní pravopis)
Tobiáš	Modlitba Manassesova	Judit

Údaje o textu
Titulek:	Modlitba Manassesa, krále judského, v zajetí babylonskem
Autor:	neznámý
Krátký popis:	biblická kniha
Zdroj:	Soubor:Bible kralická (1613) 5.pdf, s. 776 a násl.
Vydáno:	[s. l.] 1613
Licence:	PD old 140
Překlad:	neuveden
Licence překlad:	PD old 140
Související:	Bible/Modlitba Manassesova
Index stran
Přepsáno do moderního pravopisu
Dílo ve Wikipedii: Modlitba Manassesova

العربيةDeutschΕλληνικάEnglishעבריתLatinaNederlandsromânăрусский

¹ Král Manasses do Babylona zajatý pokorně Bohu se modlil Pane všemohoucí, Bože otců našich, Abrahama a Izáka a Jákoba, i semene jejich spravedlivého; ² kterýž jsi učinil nebe i zemi se vší okrasou jejich, ³ kterýž jsi svázal moře slovem rozkazu svého, a zavřel jsi propast, i zapečetil jsi je hrozným a důstojným jménem svým, ⁴ Jeho skutky důstojné zveleboval. kteréhož se všecko hrozí, a děsí před oblíčejem moci tvé, ⁵ protože nesnositedlná jest velebnost slávy tvé, a nelze odolati hněvu pohrůžky tvé proti hříšníkům ⁶ Tvéhoť zaslíbení nesmírné a nestihlé jest milosrdenství, poněvadž ty jsi Pán nejvyšší, dobrotivý, dlouho shovívající a velmi milosrdný, a kterýž lituješ bíd lidských. ⁷ Ty, Pane, podlé množství dobrotivosti své zaslíbils pokání a odpuštění [hříchů] těm, kteříž by hřešili proti tobě, a množstvím milosrdenství svých uložil jsi pokání hříšníkům na spasení. ⁸ Ty, pravím, Pane Bože spravedlivých, neuložil jsi pokání spravedlivým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteříž nehřešili proti tobě, ale vzložil jsi pokání na mne hříšného; ⁹ Na množst. svých hříchů žaloval. Poněvadž jsem se více hříchů dopouštěl, nežli jest na počet písku mořského; ^[1] rozmnožily se nepravosti mé, Pane, rozmnožily se nepravosti mé, a nejsemť hoden, abych měl, pozdvihna očí, hleděti na vysokost nebe, pro množství nepravostí svých. ¹⁰ Sklíčen jsem mnohými železnými okovy, tak že nemohu pozdvihnouti hlavy své, a nemám žádného polehčení; nebo jsem vzbudil hněvivost tvou, čině to, což jest zlého před tebou, jako ten, kterýž jsem nečinil vůle tvé, a přikázaní tvých neostříhal, [nýbrž] vzdělával jsem věci ohavné, a to, cožby k urážce sloužilo, rozmnožoval. ¹¹ Nyní pak klekám na kolena srdce svého, žádaje od tebe milosti: zhřešil jsem, Pane, zhřešil jsem, a nepravosti své znám. ¹² Z nich vysvobozen býti žádal Protož prosím a žádám, odpusť mi, Pane, odpusť mi, a nezatracuj mne spolu s nepravostmi mými, aniž jsa hněviv na věčnost, schovávej zlé věci na mne, aniž mne odsuzuj do nejhlubších míst země; nebo ty jsi Bůh, Bůh, pravím, kajících; ¹³ Ale dokaž ke mně vší dobrotivosti své, spasena mne nehodného učině, podlé velikého milosrdenství svého. ¹⁴ I vděčen toho býti přislíbil. I budu tě chváliti vždycky, po všecky dny života svého; poněvadž tě chválí všecka moc nebes, a máš slávu na věky věků. Amen.

1. Žal. 40.35.