Bible česká/Kniha Ester

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bible česká
Podtitulek: Kniha Ester
Autor: neuveden
Zdroj: http://vzdelavaci-institut.info/?q=node/261
Vydáno: Praha
Licence: PD old 140
Překlad: Jan Hejčl
Licence překlad: PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Kniha Ester
Související články ve Wikipedii:
Purim

Královna Vasti zapuzena. (1, 1.– 22.)[editovat]

HLAVA 1. — 1Za dnů Asuera, který kraloval od Indie až po Etiopii nad sto a dvaceti sedmi krajinami, 2když seděl na trůnu království svého v Susách, hlavním městě říše své – 3třetího roku vlády své dal strojiti u sebe veliké hody všem knížatům a služebníkům svým, vojevůdcům perským, slovutným Medům a vladařům nad krajinami, 4když byl ukazoval bohatství a slávu království svého a velikost i chloubu moci své dlouhou dobu, sto a osmdesáte dní.

5Když pak minuly (ty) dni [hodů], sezval veškeren lid, cokoli ho bylo v Susách, od největšího do nejmenšího a kázal sedm dní hody strojiti v nádvoří zahrady a háje, který královskou péčí a prací štípen byl. 6Se všech stran zavěšeny byly čalouny barvy blankytné, z bavlny a z modrého purpuru na lanech kmentových a červeně purpurových, provlečených skrze kroužky ze slonové kosti, a upevněných na sloupech mramorových. Také pohovky zlaté a stříbrné rozestaveny byly po podlaze, dlážděné smaragdovým a bílým mramorem, roztodivnou pestrou malbou zdobené. 7Hosté pili ze zlatých číší a jídla na jiných a jiných nádobách byla nošena. Také víno, jak se slušelo na velmožnost královskou, výborné a v hojnosti předkládáno bylo. 8Aniž byl, kdo by nutil píti nechtějících; ale (bylo) jak byl král zřídil, u každého stolu ustanoviv jednoho ze svých úředníků, by mohl každý bráti si, jak mu libo.

9Také královna Vasti učinila hody ženám na paláci, kde král Asuerus sídlíval.

10Sedmého pak dne, když byl král velmi rozjařen, když po přílišném pití byl rozpálen vínem, rozkázal Maumamovi, Bazatovi, Harbonovi, Baigatovi, Abgatovi, Zetarovi a Charchasovi, sedmi komorníkům, kteří konali službu před ním, 11by přivedli Vasti královnu před krále, vstavíce na hlavu její korunu, aby ukázal všemu lidu i knížatům krásu její; bylať velmi krásná. 12Ona však odepřela a k rozkazu královskému, který po komornících byl vzkázal, přijíti se vzepřela.

Proto rozhněvav se král a náramnou prchlivostí rozpálen jsa 13ptal se mudrců, kteří podle obyčeje královského vždycky při něm byli a s jejichžto radou činil všecky věci, ježto znali ustanovení a staré zvyky – 14byli pak první a (králi) nejblíže Charsena, Setar, Admata, Tarsis, Mares, Marsana a Mamuchan, sedm vévod perských a medských, kteří vídali tvář královu a první po něm sedali – 15kterému rozsudku Vasti královna propadá, ježto rozkaz krále Asuera, který byl po komornících vzkázal, učiniti nechtěla.

16Tu odpověděl Mamuchan poslouchajícímu králi a knížatům: „Ne toliko na králi provinila se královna Vasti, ale i na všem lidu a knížatech, kteří jsou po všech krajinách krále Asuera. 17Neboť se donese čin královnin všem ženám, i potupí muže své řkouce: „Král Asuerus rozkázal, aby královna Vasti přišla k němu, ona však nechtěla.“ 18Tím příkladem všecky manželky knížat perských a medských málo si vážiti budou rozkazů mužů; proto spravedlivý je králův hněv. 19Vidí– li se ti za dobré, nechať vyjde výnos od tebe a budiž zapsán podle zákona perského a medského, který nesmí býti přestoupen, aby Vasti dokonce již nevcházela ke králi, ale královskou důstojnost její aby dostala jiná, která je lepší než ona. 20A to budiž rozhlášeno po všech krajinách v království tvém široširém, aby všecky ženy velikých i malých zachovaly úctu k mužům svým!“ 21 Ježto se líbila ta rada jeho králi i knížatům, učinil král podle rady Mamuchanovy: 22 rozeslal listy do všech krajin království svého, jak každý národ rozuměti nebo čísti uměl, (psané) rozličnými jazyky a písmem, že muži jsou páni a přední v domech svých, a to že po všech národech má býti rozhlášeno.

Ester královnou. (2, 1.– 18.)[editovat]

HLAVA 2. — 1Po těchto událostech, když hněv krále Asuera schladl, vzpomněl si na Vasti, co byla učinila a co ji potkalo; 2i řekli dvořané královi, služebníci jeho: „Buďtež hledány králi panny mladistvé a krásné; 3budtež rozesláni, kteří by hledali po všech krajinách děv krásných, panen, ať přivedou je do města Sus a dají je do haremu pod dozor Egea komorníka, který je představeným a strážcem žen královských; a nechať dostanou, čeho třeba k ženské kráse, a vůbec čeho potřebují; 4a která ze všech zalíbí se očím královským, ta budiž královnou místo Vasti!“ Líbila se ta řeč králi, i rozkázal, aby tak, jak mu poradili, se stalo.

5Byl pak Žid ve městě Susách, jménem Mardocheus, syn Jaira, syna Semeje, syna Kisa, z kmene Benjaminova, 6který přestěhován byl z Jerusalema tehdy, kdy Jechoniáše, krále judského Nabuchodonosor, král babylonský byl přestěhoval. 7Ten byl pěstounem dcery bratra svého, Edissy, jiným jménem Ester zvané, která otce ni mateře neměla. Byla náramně krásná, sličného vzezření, i vzal si ji po smrti otce i matky její Mardocheus za dceru. 8Když pak se rozhlásil králův rozkaz, a podle jeho vůle mnoho krásných panen přivedeno bylo do Sus, a odevzdáno Egeovi komorníku, dána mu byla též Ester mezi jinými děvami, aby chována byla v počtu žen.

9Ta zalíbila se mu a nalezla milost v očích jeho. I přikázal komorníkovi, ať si pospíší s tím, čeho třeba k ženské kráse, ať jí dá přiměřenou stravu a sedm nejkrásnějších děv z domu královského, ať ji i služebnice její vyvnadí a vyšlechtí. 10Ona pak nechtěla oznámiti mu národnosti své a původu svého, ježto jí byl přikázal Mardocheus, aby o tom dokonce mlčela. 11A ten procházel se každý den před nádvořím domu, ve kterém vybrané panny chovány byly, jsa starostliv, jak se má Ester a chtěje věděti, co s ní bude.

12Než došlo podle pořádku na tu onu pannu, aby vešla ke králi, než bylo vykonáno vše, co k vyšlechtění ženskému příslušelo, minul dvanáctý měsíc; šest měsíců totiž mazaly se olejem myrhovým, a druhých šest (měsíců) jiných mastí a voňavek užívaly. 13Vcházejíce ke králi, čehokoli požádaly k vyšlechtění příslušného, dostávaly, a připravivše se podle libosti chodily z harému do ložnice královy. 14Která večer vešla, ráno vyšla, a odtud vedena byla do druhého domu, který byl pod dozorem Susagaza komorníka, který byl dozorcem nad ženinami královskými; a nesměla již zase ke králi jíti, leč král chtěl a jménem ji dal zavolati.

15Když tedy minul čas, nastal podle pořádku den, kdy Ester, dcera Abihaila, bratra Mardocheova, kterou si byl vzal za dceru, měla vjíti ke králi. Ta však nehleděla ženského vykrášlení, ale cokoli chtěl Egeus komorník (a) strážce panen, to jí dal k ozdobě. Neboť byla velmi krásná a pro neuvěřitelnou krásu všem, kteří ji viděli, byla milá a příjemná. 16Tedy vedena byla do ložnice krále Asuera měsíce desátého, který sluje tebet, sedmého roku vlády jeho. 17I zamiloval si ji král nade všecky ženy; došla milosti a blahovůle před ním nade všecky ženy, že vstavil na hlavu její korunu královskou a učinil ji královnou místo Vasti; 18kázal také připraviti hody převeliké všem knížatům a služebníkům svým, ke sňatku a k svatbě Esteřině, dal úlevu všem krajinám a rozdal dary velmožnosti královské přiměřené.

Mardocheus odkryl spiknutí proti králi. (2, 19.– 23.)[editovat]

19Když po druhé hledány byly panny a shromažďovány, (a) Mardocheus býval u brány královské – 20Ester dosud neprozradila původu a národnosti své podle příkazu jeho; cokoli totiž on jí přikazoval, zachovávala Ester, a tak všecko činila, jak činívala tehdy, když ji maličkou opatroval – 21tehdy tedy, když (právě) dlel Mardocheus u brány královské, rozhněvali se Bagatan a Tares, dva komorníci královští, kteří byli vrátnými, prvního prahu palácového strážci a chtěli povstati proti králi a zavražditi ho. 22To však neušlo Mardocheovi, ihned oznámil to královně Ester a ta králi jménem Mardochea, který tu věc na ni vznesl. 23Vyšetřováním byla věc potvrzena i byli oba pověšeni na šibenici. A bylo to napsáno na listy pamětní a vloženo do letopisů před králem.

Aman chtěl Židy v Persii vyhladit. (3, 1.– 15; 13, 1.– 7.)[editovat]

HLAVA 3. — 1Potom král Asuerus povýšil Amana, syna Amadatiova, původu agažského; vyzdvihl křeslo jeho nade všecka knížata, která měl. 2Všichni služebníci královští, kteří byli u dveří palácových, klekali na kolena a klaněli se Amanovi; nebo tak jim byl přikázal král. Jediný Mardocheus neklekal na kolena, aniž se klaněl jemu. 3I tázali se ho služebníci královští, kteří vládli u dveří palácových: „Proč proti (všem) ostatním nezachováváš příkazu královského?“ 4Když to často říkali, on však jich neposlechl, oznámili to Amanovi, chtíce věděti, setrvá-li ve svém úmyslu; byl jim totiž pověděl, že je Žid. 5Aman uslyšev to a vskutku shledav, že Mardocheus před ním nekleká na kolena a neklaní se mu, rozhněval se velmi 6a měl to za nic, aby toliko na Mardochea vztáhl ruce své; – byltě slyšel, že je z národa židovského – ale raději chtěl všechen židovský národ, který byl v království Asuerově, zahladiti.

7Měsíce prvého – který sluje nisan – léta dvanáctého kralování Asuerova vržen byl do osudí „fur“ – to jest hebrejsky „los“ – před Amanem, který den a který měsíc měl by povražděn býti národ židovský; i vyšel měsíc dvanáctý, který sluje adar. 8Řekl pak Aman králi Asuerovi: „Je národ po všech krajinách království tvého rozptýlený, a ode všech oddělený, který užívá nových zákonů a zvyků, k tomu i královskými příkazy pohrdaje. Víš dobře, že není užitečno tvé vládě, aby zpyšněl svobodou. 9Vidí-li se ti za dobré, rozkaž, ať zahyne, a já deset tisíc hřiven odvážím správcům pokladu tvého.“ 10 Sňal tedy král (pečetní) prsten, kterého užíval, s ruky své, dal jej Amanovi, synu Amadatiovu, původu agažského, nepříteli Židů, 11a řekl mu: „Stříbro, které slibuješ, budiž tvé, s národem tím pak učiň podle libosti.“

12Byli tedy povoláni písaři královští měsíce prvního nisanu, třináctého dne téhož měsíce, a psáno bylo, jak Aman rozkázal, všem satrapům královským a vladařům krajin i rozličných národů, jak ten onen národ čísti nebo rozuměti mohl podle rozličnosti jazyků, jménem krále Asuera. Listy pečetěné prstenem jeho 13poslány byly po rychloposlech královských do všech krajin, aby pobili a vyhladili všecky Židy, od pacholete až do starce, děti i ženy, jednoho dne, totiž třináctého (dne) měsíce dvanáctého, který sluje adar, a majetek jejich aby pobrali. 14Tresť listů byla ta, by všecky krajiny věděly, a připravily se na jmenovaný den. 15Poslové, kteří byli posláni, pospíšili, by rozkaz krá- lův splnili. Výnos králův ihned byl v Susách vyvěšen; král pak a Aman slavili hody, kdežto Židé všichni, kteří byli ve městě, plakali.

Mardocheus vyzývá Esteru, by u krále za Židy orodovala. (4, 1.– 16.; 15, 1.–3.)[editovat]

HLAVA 4. — 1Když to uslyšel Mardocheus, roztrhl roucha svá, oblékl se v žínici, posypal hlavu popelem a prostřed města na ulici hlasem velikým křičel, ukazuje hořkost mysli své. 2S tím kvílením šel až ke dveřím paláce; nebylo totiž dovoleno oblečenému v žínici vjíti do králova dvoru. 3Ve všech krajinách, městech a místech, kamkoli ukrutný výrok králův přišel, byl veliký nářek u Židů, půst, kvílení a pláč; mnozí žínice a popela místo lůžka užívali.

4Služebné Esteřiny a komorníci přišedše oznámili jí to. Když to uslyšela, ulekla se velmi; i poslala roucho (Mardocheovi), aby odejmouce žínici, oblékli ho (v ně); ale on nechtěl ho vzíti. 5Zavolavši tedy Atacha, komorníka, kterého jí byl dal král za služebníka, poručila mu, aby šel k Mardocheovi a zvěděl od něho, proč to činí. 6Atach vyšed, šel k Mardocheovi, který stál na ulici města přede dveřmi paláce. 7Ten oznámil mu vše, co se přihodilo, kolik stříbra slíbil Aman dáti do pokladny královské za vyhlazení Židů; 8dal mu též opis výnosu vydaného v Susách, aby (jej) ukázal královně a napomenul ji, by šla ke králi, a prosila ho za svůj národ.

9Když se vrátil Atach a oznámil Esteře vše, co byl Mardocheus řekl, 10ona chopivši se slova poručila, by pověděl Mardocheovi: 11„Všichni služebníci královští a všecky krajiny, které jsou pod panstvím jeho, vědí, že muž nebo žena, který by vešel do vnitřního dvoru králova nejsa povolán, ihned, bez meškání má zabit býti, leč by král vztáhl k němu žezlo zlaté na znamení milosti, a tak směl živ býti. Kterak tedy, budu moci přijíti ke králi já, která již třicet dní nejsem volána k němu?“

12Uslyšev to Mardocheus 13vzkázal opět Esteře: „Nemysli si, že život svůj zachováš sama ze všech Židů, protože jsi v domě královském! 14Neboť budeš-li nyní mlčeti, jiným způsobem budou vysvobozeni Židé, avšak ty a dům otce tvého zahynete. Kdo ví, zdali jsi proto nepřišla k důstojnosti královské, abys byla pohotově k takovému času?“

15Vzkázala tedy Ester Mardocheovi zase toto: 16„Jdi a shromáždi všecky Židy, které nalezneš v Susách, a modlete se za mne. Nejezte a nepijte tři dny a tři noci; já podobně se služebnými svými budu se postit a pak vejdu ke králi, proti zákonu činíc, nejsouc povolána, a vydajíc se v nebezpečí smrti.“

Mardocheus i Ester doprošují se milosrdenství Božího. (4, 17.; 13, 8.– 14, 19.)[editovat]

17Šel tedy Mardocheus a učinil vše, co mu poručila Ester.

Ester odvážila se předstoupiti před krále. (15, 4.– 19.; 5, 1.– 8.)[editovat]

HLAVA 5. — 1Dne pak třetího Ester oblékla se v roucho královské, (šla) a zastavila se ve dvoře domu královského, který byl vnitř, naproti domu královu, an seděl na trůnu svém, v zasedací dvoraně palácové proti vchodu do (toho) domu (královského).

2Když uzřel Ester královnu, ana stojí, zalíbila se očím jeho, a vztáhl k ní žezlo zlaté, které držel v ruce. Ona přistoupivši, políbila konec žezla jeho.

3I tázal se jí král: „Co si přeješ, Ester královno? Jaká je tvá žádost? I kdybys prosila za půl království, bude dáno tobě!“ 4Ona odpověděla: „Libo-li králi, prosím, abys přišel dnes ke mně, a Aman s tebou na hody, které jsem připravila.“ 5Tedy král ihned řekl: „Rychle zavolejte Amana, ať poslechne přání Esteřina!“

I přišel král s Amanem na hody, které jim byla královna připravila. 6Když se byl král napil hojně vína, řekl jí: „Co si přeješ, aby bylo ti dáno? Za kterou věc žádáš? I kdybys prosila za polovici mého království, obdržíš!“ 7Ester mu odvětila: „Toto je přání mé a prosba: 8„Nalezla-li jsem milost u krále, a je-li králi libo dáti mi, co žádám a mou prosbu splniti, nechať přijde král i Aman na hody, které jsem připravila jim, a zítra oznámím králi přání své.“

Aman chystá kůl, aby na něj Mardocheus byl pověšen. (5, 9.– 14.)[editovat]

9I vyšel Aman ten den vesel jsa a radosten. Avšak uzřev Mardochea, an sedí přede dveřmi paláce, a ne toliko že nepovstal před ním, ale ani se nehnul s místa, na kterém seděl, rozhněval se velmi, 10ale činil, jako by se nehněval. Přišed pak domů svolal k sobě přátele své i manželku svou Zares, 11vypravoval jim o velikosti bohatství svého, o množství synů (svých), kterak ho král vyvýšil v slávě nade všecka knížata a služebníky své, 12a potom řekl: „Královna Ester také žádného jiného nepozvala na hody s králem nežli mne; u ní také zítra s králem hodovati budu. 13Ačkoli však toto všecko mám, zdá se mi, jako bych nic neměl, dokud vidím Mardochea Žida seděti u dveří královských.“ 14I odpověděla mu Zares, manželka jeho i jiní přátelé: „Rozkaž udělati šibenici vysokou na padesát loket, a ráno rci králi, aby pověšen byl na ní Mardocheus, i půjdeš vesele s králem na hody!“ Líbila se mu (ta) rada, i rozkázal udělati vysokou šibenici.

Mardocheus poctěn od krále. (6, 1.– 13.)[editovat]

HLAVA 6. — 1Tu noc král ztrávil beze spánku, i kázal si přinésti knihy pamětné, letopisy prvnějších časů. Když je před ním četli, 2přišli na místo, kde psáno bylo, kterak Mardocheus oznámil úklady Bagatana a Taresa, komorníků, kteří chtěli usmrtiti krále Asuera. 3Král uslyšev to, řekl: „Jaké cti a odplaty dostalo se za tu věrnost Mardocheovi?“ Služebníci jeho a dvořané odpověděli mu: „Dokonce žádné odměny, nedostal.“

4A hned tázal se král: „Kdo je na dvoře?“ – Aman totiž byl vešel na vnitřní dvůr domu královského, chtěje vnuknouti králi, by rozkázal Mardochea pověsiti na šibenici, která, mu byla připravena. – 5Služebníci odpověděli: „Aman stojí na dvoře.“ I řekl král: „Nechať vejde!“ 6Když vešel, ptal se ho: „Co se má státi muži, kterého král chce uctíti?“ Aman mysle si a maje za to, že žádného jiného nemíní uctíti král nežli jej, 7 odpověděl: „Člověk, kterého král chce uctíti, 8budiž oblečen v roucho královo, posazen na koně, na kterém jezdí král, dostaň korunu královskou na hlavu, 9a první z královských knížat, z vladařů, ať drží koně jeho, jde po ulici města a volá: „Tak je ctěn, koho král ctíti chce!“ 10I řekl mu král: „Rychle vezmi roucho i koně, a učiň, jak jsi řekl, Mardocheovi Židu, který sedí přede dveřmi paláce. Hled, ať nic z toho, co jsi mluvil, neopomeneš!“

11Vzal tedy Aman roucho i koně, oblékl Mardochea a sedícího na koni po ulici města předcházel volaje: „Touto ctí jest omilostěn, koho král chce ctíti!“

12Mardocheus vrátil se (zase) ke dveřím paláce. Aman pak rychle šel domů, jsa smuten a maje hlavu zakrytou. 13A vypravoval Zarese, manželce své, jakož i přátelům vše, co se mu přihodilo. Mudrci, kterých se radíval, i manželka jeho mu odpověděli: „Je-li z rodu židovského Mardocheus, před kterým jsi počal padati, nebudeš moci jemu odolati, ale padneš před ním.“

Aman nakolen, Mardocheus povýšen. (6, 14.– 8, 2.)[editovat]

14Když oni ještě mluvili, přišli královští komorníci a přinutili ho, by rychle šel na hody, které byla královna připravila.

HLAVA 7. — 1Přišel tedy král i Aman, aby hodovali s královnou. 2Také (tohoto) druhého dne řekl jí král, když se byl vínem rozehřál: „Jaká je žádost tvá, Estero, aby ti byla splněna? Co si přeješ, aby se stalo? I kdybys polovici království mého žádala, dostaneš (ji)!“ 3Ona mu odvětila: „Nalezla-li jsem milost před očima tvýma, ó králi, a libo-li tobě, daruj mi život můj! – za ten prosím – a národ můj, – za ten žádám. 4Neboť prodáni jsme já i národ můj, abychom byli potřeni, pobiti, abychom zahynuli. Ó kéž jsme (raději) za otroky a otrokyně prodáni! Bylo by to zlo snesitelné, a lkajíc mlčela bych; nyní však máme nepřítele, jehož ukrutnost dotýká, se krále!“ 5Král Asuerus ujav slovo tázal se: „Kdo je to? A odkud má moc, aby směl se odvážiti učiniti to?“ 6I řekla Ester: „Protivník a nepřítel náš je tento zloduch Aman!“

Ten uslyšev to, hned se zděsil snésti nemoha obličeje králova a královnina. 7Král pak rozhněvav se, vstal a z hodovny vyšel na zahradu stromovím vysázenou. Též Aman vstal, aby prosil Esteru královnu za život svůj, nebo srozuměl, že je mu zle od krále ustanoveno. 8Ten pak vrátiv se ze zahrady stromovím vysázené a vešed do hodovny, nalezl Amama, an padl na pohovku, na které ležela Ester, i řekl: „Ještě násilí učiniti chce královně v přítomnosti mé, v domě mém?“ Ještě slovo to z úst králových nevyšlo, a již zakryli mu tvář. 9A Harbona, jeden z komorníků, kteří stáli ve službě královské, řekl: „Hle, šibenice, kterou připravil (Aman) Mardocheovi, který mluvil králi k dobrému, stojí v domě Amanově zvýši padesáti loket.“ I řekl mu král: „Pověste ho na ni!“ 10 Pověšen byl tedy Aman na šibenici, kterou byl připravil Mardocheovi, a hněv králův se upokojil.

HLAVA 8. — 1Toho dne dal král Asuerus Esteře královně dům Amana, nepřítele Židů, Mardocheus pak dostal se před krále; vyznala mu totiž Ester, že jest její strýc. 2I vzal král prsten, který byl Amanovi zase vzíti rozkázal, a dal jej Mardocheovi; Ester pak ustanovila Mardochea nad svým domem.

Druhý výnos králův. (8, 3.– 17.; 16, 1.– 24.)[editovat]

3A nemajíc na tom dosti padla k nohám královým, plakala, a mluvíc k němu, prosila, aby rozkázal zmařiti zlobu Amana Agažského, a úklady jeho nejhorší, které byl smyslil proti Židům. 4Když pak vztáhl k ní rukou zlaté žezlo, podle obyčeje, kterým bylo dáváno znamení milosti, ona vstala a stojíc 5řekla: „Libo-li, králi, nalezla-li jsem milost před očima jeho, a prosba má, nevidí-li se mu nespravedlivá, prosím, aby novými listy byly napraveny staré listy Amana, úkladníka a nepřítele Židů, kterými po všech krajinách králových přikázal je vyhladiti.

6Nebo, kterak budu moci snésti vraždu a vyhlazení národa svého?“

7Král Asuerus odpověděl Esteře královně a Mardocheovi Židu: „Dům Amanův dal jsem Esteře a jej rozkázal jsem pověsiti na šibenici, že se opovážil vztáhnouti ruku na Židy. 8Pište tedy Židům, jak je vám libo, jménem královským a opatřte listy, pečetí prstenu mého. Jeť obyčej, že listy, které byly jménem královým posílány, a pečetí jeho prstenu opatřeny, žádný nesmí odvolati.“

9I povolali tajemníků a písařů královských – byl právě třetí měsíc, zvaný siban – a dvacátého třetího dne toho (měsíce) napsány byly listy, jak byl si přál Mardocheus, k Židům, satrapům, úředníkům a vladařům, kteří ustanoveni byli ve stu a dvaceti sedmi krajinách od Indie až do Etiopie; do každé krajiny, každému národu jejich jazykem i písmem, i Židům, jak mohli čísti a rozuměti. 10Ty listy, které jménem královým byly posílány, opatřeny byly pečetí jeho prstenu a poslány po rychloposlech; po všech krajinách jezdíce, měli listy staré předejíti novými poselstvími. 11Král jim přikázal, by dojeli k Židům po všech městech a (jim) v jedno se shromážditi rozkázali, aby hájili života svého, a všecky nepřátele své, se ženami, s dětmi i se všemi domácími, aby pobili a zahladili, majetek pak jejich jakožto kořist aby rozebrali. 12A byl ustanoven po všech krajinách jeden den pomsty, to jest třináctý den měsíce dvanáctého, adaru.

13Tresť listu toho byla: ve všech zemích a národech, kteří vládě krále Asuera byli poddáni, oznámiti, že Židé smějí se připraviti, by pomstili se nad nepřáteli svými.

14Vyšli tedy rychloposlové s poselstvím, a výnos králův vyvěšen byl (také) v Susách.

15Mardocheus pak, z paláce a od krále vycházeje, stkvěl se rouchem královským, totiž purpurově modrým a bílým, čelenku zlatou nesa na hlavě a oděn jsa pláštěm kmentovým, purpurově červeným. A všecko město plesalo a veselilo se. 16Židům se zdálo, že jim vzešlo nové světlo, radost, čest a veselí. 17Ve všech národech, v městech i krajinách, kamkoli rozkaz králův došel, bylo neobyčejné veselí, hody a kvasy, dobrý den,“ tak velmi, že mnozí z jiných národů a vyznání k jejich náboženství a posvátným obyčejům přistupovali; velký totiž strach ze Židů zachvátil všecky.

Židé hájí se proti nepřátelům. (9, 1.– 19.)[editovat]

HLAVA 9. — 1Dvanáctého tedy měsíce, o kterém jsme již prve pověděli, že slul adar, třináctého dne, na který chystána byla všem Židům záhuba, a nepřátelé po jejich krvi lačněli, stalo se naopak: Židé nabyli vrchu a počali mstíti se nad nepřítelem. 2 Shromáždili se po všech městech, městečkách a místech, aby vztáhli ruku proti nepřátelům a protivníkům svým, a žádný neodvážil se (jim) odporovati, ježto všecky národy pronikla hrůza z jejich velikosti. 3Neboť i vladaři krajin, satrapové, správcové i každý hodnostář představený kterémukoli místu nebo práci, podporovali Židy, ježto se báli Mardochea; 4věděliť o něm, že je knížetem na paláci a že velmi mnoho může; sláva jména jeho také rostla každý den a letěla od úst k ústům všem. 5I způsobili Židé nepřátelům svým řež velikou; pobili je, učinivše jim, co jim byli oni učiniti mínili, 6tolik, že i v Susách pět set mužů pobili mimo deset synů Amana agažského, nepřítele židovstva, jichž tato jsou jména: 7Farsandata, Delfon, Esfata, 8Forata, Adalia, Aridata, 9Fermesta, Arisaj, Aridaj a Jezata.

10Statků však jejich, když je byli usmrtili, nechtěli se dotknouti jménem kořisti.

11Když byl počet těch, kteří pobiti byli v Susách, ihned oznámen králi, 12řekl královně: „V městě Susách pobili Židé pět set mužů kromě deseti synů Amanových; jakou asi řež učiní po všech krajinách!? Co si přeješ ještě? Co chceš, bych rozkázal učiniti?“ 13Ona mu odvětila: „Libo-li, králi, budiž dána moc Židům, jako učinili dnes v Susách, tak i zítra by směli učiniti, a deset synů Amanových nechať je na šibenicích zvěšeno.“ 14 Král přikázal, aby se tak stalo. Byl tedy hned v Susách vyvěšen výnos a deset synů Amanových pověšeno. 15A shromáždivše se Židé čtrnáctého dne měsíce adaru pobili v Susách tři sta mužů; ale statek jejich od nich rozebrán nebyl.

16Také však po všech krajinách, které moci králově poddány byly, hájili Židé života, svého i pobili nepřátel a protivníků svých tolik, že sedmdesát pět tisíc bylo zabitých; ale žádný nedotekl se ničeho ze statků jejich.

17Začali vražditi všudy dne třináctého měsíce adaru, den pak čtrnáctý, kdy již nevraždili, ustanovili, aby byl slavný, aby toho dne potom vždycky hodovali, radovali se a kvasili. 18Ale ti, kteří ve městě Susách vraždili, třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce vraždili; patnáctého pak dne již nevraždili, a proto ten den za slavný ustanovili k hodům a k veselí. 19Ti však Židé, kteří v městečkách nehrazených a ve Hvsech bydlili, čtrnáctý den měsíce adaru stanovili k hodům a veselí, tak aby veselili se v něm, a posílali si navzájem díly pokrmů z hodů.

Ustanoven výroční svátek „furim“. (9, 20.– 32.)[editovat]

20Mardocheus sepsal všecky tyto věci a rozeslal listy po Židech, kteří bydlili po všech krajinách králových, blízkých i dalekých, 21aby čtrnáctý a patnáctý den měsíce adaru přijali za svátky a každý rok slavně je ctili a slavili – 22pomstili se totiž v těch dnech Židé nad nepřáteli svými, a kvílení a zármutek obrátil se (jim) v radost a veselí – a v ty dny aby hodovali, veselili se, posílali si navzájem díly pokrmů a chudým aby dávali dárky.

23I přijali Židé za slavný, obyčej vše, co tehdy činiti počali, a co Mardocheus učiniti rozkázal listy, 24Aman totiž, syn Amadatiův, původu agažského, nepřítel a protivník Židů, smysliv neštěstí jejich, aby je pobil a zahladil, metal fur, to znamená jazykem naším los; 25potom vešla Ester ke králi a vyprosila, by úsilí jeho královskými listy bylo zrušeno, a neštěstí, které proti Židům smyslil, aby obrátilo se na hlavu jeho: konečně i jej i syny jeho pověsili na šibenici, – 26Od toho času ty dni nazvány jsou „furim“, to jest „losů“, protože fur, to jest los, vržen byl do osudí.

A vše, co se tehdy stalo, jest obsaženo v závitku listu, to jest (v závitku) tohoto spi- su; 27co měli totiž vytrpěti, co však potom se změnilo.

Židé zavázali sebe, potomstvo své i všecky, kteří k náboženství jejich chtěli připojeni býti, že nikomu nebude dovoleno těch dvou dní pominouti bez slavností, o kterých svědčí písmo a (jak) žádají stanovené výroční doby; 28to že jsou dni, které nikdy nepřijdou v zapomenutí, ale po všech pokoleních a po všech krajinách všeho světa že slaveny budou; aniž bude které město, ve kterém by dni „furim“, to jest „losů“, nebyly zachovávány od Židů i od jejich potomstva, které k těm posvátným obyčejům zavázáno jest.

29Ester královna, dcera Abihailova psala [s Mardocheem, Židem] také druhý list, aby s veškerým důrazem den tento slavný stanoven byl na budoucí časy. 30A rozeslali jej všem Židům, kteří přebývali ve stu dvaceti sedmi krajinách krále Asuera, (přejíce) jim upřímně pokoj, aby přijali 31obyčej dnů losů a časem svým je s radostí slavili, jak nařídil Mardocheus [a Ester], a (jak) oni se zavázali, za sebe, i za potomstvo své, že budou zachovávati posty, křiky, zkrátka dny losů, 32to jest vše, co v tom spisu, [který sluje Ester], napsáno jest.

Moc a důstojnost Mardocheova zapsána. (10, 1.– 3.)[editovat]

HLAVA 10. — 1Král Asuerus pak uložil daň na všecku zemi a na všecky ostrovy mořské. 2Jeho moc a vláda, jakož i důstojnost a vznešenost, ke které povýšil Mardochea, zapsány jsou v knihách medských a perských, 3kterak totiž Mardocheus z rodu židovského byl druhý po králi Asuerovi; (byl také) veliký u Židů, vzácný u lidu bratří svých, hledě dobrého národu svému a mysle na to, co přispívalo k pokoji rodu jeho.

Závěr knihy, Ester. (10, 4.– 11., 1.)[editovat]

Co je ve znění hebrejském, věrně jsem přeložil. Ale co níže podáno je, nalezl jsem ve vydání obecném, řeckým jazykem a písmem psaném; někdy na konci knihy tato hlava stála; podle svého zvyku poznamenali jsme ji v čele obelem, to jest kopím.

4I řekl Mardocheus: Od Boha staly se tyto věci. 5Vzpomínám si na sen, který jsem měl; ten znamenal tyto věci právě, aniž bylo co v nich nesplněného. 6Pramének, který vzrostl v řeku, který proměnil se ve světlo a v slunce, a ve vody, hojné se rozmohl, jest Ester, kterou král vzal si za manželku a královnou ráčil učiniti. 7Dva pak draci: já jsem a Aman. 8Národové, kteří se shromáždili: jsou ti, kteříž usilovali vyhladit jméno Židů. 9Národ pak můj: Israel je, který volal k Hospodinu, i vysvobodil Hospodin svůj národ, vyprostil nás ze všeho zlého, učinil znamení veliká a zázraky mezi národy, 10a přikázal, aby byly dva losy: jeden lidu Božího, a druhý všech národů (ostatních); 11i přišel obojí los v den, který byl již tehdy stanoven před Bohem všem národům; 12rozpomněl se Hospodin na lid svůj a slitoval se nad svým dědičným majetkem. 13Buďtež tedy zachovávány ty dni měsíce adaru, čtrnáctý a patnáctý den toho měsíce, s veškerou snahou a radostí v jeden sbor shromážděného lidu ve všech potomních pokoleních lidu Israelova.

HLAVA 11. — 1Léta čtvrtého vlády Ptolomea a Kleopatry přinesli Dositeus, který se pravil býti knězem, z kmene Levi, a Ptolemeus, jeho syn, tento list „furim“, který – tak tvrdili – přeložil Lysimachus, syn Ptolemeův v Jerusalemě.

Počátek knihy. Ester. (11, 2.– 12, 6a.)[editovat]

Také tento začátek byl v obecném překladě; ale není podán ani ve znění hebrejském, ani u žádného překladatele.

2Léta druhého vlády velikého Artaxerxa, prvního dne měsíce nisanu měl sen Mardocheus, syn Jaira, syna Semeje, syna Kisova z kmene Benjaminova, 3Žid, který bydlil ve městě Susách, muž veliký a při dvoře královském mezi prvními. 4Byl z počtu těch zajatých, které byl převedl Nabuchodonosor, král babylonský z Jerusalema s Jechoniášem, králem judským, 5Zdálo se mu toto:

Bylo slyšeti hlasy, hřmot, hromobití, zemětřesení a hrůzu na zemi. 6A hle, dva draci velicí (přišli) hotoví proti sobě k boji. 7Jejich křikem vzbouřili se všichni národové, aby bojovali proti národu spravedlivců. 8Byl to den temnosti a nebezpečí, soužení a úzkosti, a veliký strach (byl) na zemi. 9I zkormoutil se národ spravedlivců boje se běd svých a byl připraven na smrt; 10volali k Bohu, a zatím co křičeli, pramének vzrostl v řeku převelikou a rozmnožil se ve vody veliké; 11světlo i slunce vzešlo, ponížení byli pak povýšeni a pohltili slavné.

12Uzřev to Mardocheus vstal z lože, uvažoval, co Bůh zamýšlí učiniti, a pevně měl to na mysli, chtěje zvěděti, co znamená ten sen.

HLAVA 12. — 1(Mardocheus) býval tehdy v předsíni králově s Bagatou a Tarou, komorníky královskými, kteří byli vrátnými u paláce. 2Poznav pak úmysly jejich a snahy dobře vystihnuv, postřehl, že usilují vztáhnouti ruce na krále Artaxerxa; i oznámil to králi. 3Ten dav oba vyšetřiti, když se přiznali, kázal je vésti na smrt. 4Co se stalo, dal zapsati král v pamětných knihách; a také Mardocheus písemně tu věc na památku poznamenal. 5A přikázal mu král, aby při dvoře zůstal, dav mu dary za to, že věc oznámil.

6Aman pak, syn Amadatiův, Bugejský, byl velmi slavný před králem, i chtěl uškoditi Mardocheovi a národu jeho pro dva komorníky královské, kteří byli usmrceni. Potud předmluva.

Vyhlazovací výnos Amanův. (12, 6b.– 13, 7)[editovat]

(Patří k 3, 14.)

Co doleji podáno, položeno bylo na tom místě, kde psáno je v knize. „A pobrali statky, to jest majetek jejich.“ (3, 13.) Nalezli jsme to ve vydání obecném toliko.

Opis listu pak byl tento:

HLAVA 13. — 1Artaxerxes, převeliký král od Indie; až do Etiopie, sto dvaceti sedmi krajin knížatům a vévodům; kteří vládě jeho poddáni jsou, pozdrav!

2Nad mnohými národy stav se králem a všecku zemi své vládě podmaniv nechtěl jsem nijak zneužívati moci veliké, ale milostivě a dobrotivě spravovati poddané, aby beze strachu život tiše vedouce, požívali pokoje všem lidem žádoucího. 3Když jsem však tázal se radů svých, kterak by lze bylo splniti to, jeden, který jiné moudrostí a věrností převyšoval, a byl druhý po králi, jménem Aman, 4oznámil mi, že je po všem kruhu země rozptýlen národ, který nových zákonů užívá, proti obyčeji všech národů jedná, královskými rozkazy pohrdá a všech národů svornost výstředností svou ruší. 5 Zvěděvše to a vidouce, že jeden národ všemu lidskému pokolení na vzdor zvrácených zákonů užívá, našim rozkazům se protiví a ruší pokoj i svornost krajin nám poddaných; 6rozkázali jsme, na kterékoli Aman, všem krajinám představený a druhý po, králi, jehož si vážíme jako otce, ukáže, ti by se ženami i s dětmi vyhlazeni byli od nepřátel svých a žádný by se nad nimi, nesmiloval, čtrnáctého dne měsíce dvanáctého adaru tohoto roku, 7tak aby ti nešlechetní lidé jednoho dne do podsvětí sestoupíce vrátili říši naší pokoj, který porušili.

Modlitba Mardocheova a Esteřina. (13, 8.– 18.; 14, 1.– 19.)[editovat]

(Patří k 4, 17.)

Co doleji stojí, po tom místě psané jsem nalezl, kde čteme: Šel tedy Mardocheus a učinil vše, co mu poručila Ester (4, 17.). Ale není to v hebrejském znění, aniž je to podáno u některého překladatele.

8I prosil Mardocheus Hospodina pamětliv jsa všech skutků jeho,

9takto:

Hospodine, Pane, králi Všemohoucí! Jsoutě v moci tvé všecky věci a není, kdo by mohl odolati vůli tvé, ustanovíš-li, aby vysvobozen byl Israel. 10Tys učinil nebe i zemi a cokoli jest v oboru nebes. 11Pánem jsi všech věcí aniž je, kdo by odolal velebnosti tvé. 12 Všecky věci znáš a víš, že ne z pýchy ani z potupy nebo z nějaké žádosti slávy učinil jsem to, že jsem se neklaněl pyšnému Amanovi – 13neboť rád bych pro záchranu Israele i šlépěje nohou jeho líbati hotov byl – 14ale bál jsem se, bych čest Bohu mému příslušnou nepřenesl na člověka, a žádnému bych se neklaněl než Bohu svému. 15Nyní tedy, Pane, králi, Bože Abrahamův, smiluj se nad lidem svým; neboť chtějí nás nepřátelé naši zahubit a dědičný tvůj majetek zahladit. 16Nepohrdej údělem svým, který sis vykoupil z Egypta. 17Vyslyš prosbu mou, milostiv buď losu, údělu svému, a obrať žádost naši v radost, abychom živi jsouce chválili jméno tvé, Hospodine; nezavírej ústa těch, kteří tě chválí!“

18Také všecek Israel srdcem týmž i modlitbou volal k Hospodinu, ježto jim jistá smrt nastávala.

HLAVA 14. — 1Také královna Ester utekla se k Hospodinu hojíc se nebezpečí, které nastávalo. 2Odloživši roucha královská vzala šat pláči a kvílení přiměřený, místo mastí rozličných popelem a prachem posypala celou hlavu, tělo své zkrušila posty a všecka místa, na kterých mívala prve šperky k veselí svému, měla plná vytrhaných vlasů. 3A modlila se Hospodinu Bohu Israelovu takto:

„Pane můj, kterýžto jediný jsi král náš, pomoz mně osamělé, která nemá pomocníka žádného jiného kromě tebe! 4Nebezpečí je mi v patách. 5Slýchala jsem od otce svého, že ty, Hospodine, vyvolils Israele ze všech národů a otce naše ze všech předků jejich, abys je učinil dědičným majetkem svým na věčné časy, a splnil jsi jim své sliby. 6 (Ale) zhřešili jsme před tebou, a proto dals nás v ruce nepřátel našich; 7ctili jsme totiž bohy jejich; spravedlivý jsi, Hospodine! A nyní nemají na tom dosti, že nás přetěžkou porobou sužují, ale sílu rukou svých moci 8model připisujíce, 9chtějí změniti tvé sliby, zahladiti dědičný majetek tvůj, zavřít ústa těch, kteří tě chválí a uhasiti slávu chrámu i oltáře tvého,

10aby otevřeli ústa pohanům, chválili sílu model a velebili krále z masa na věky. 11 Nedávej, Hospodine, žezla svého těm, kteří nic nejsou, aby se nemohli smáti naší zkáze, ale obrať záměr jejich na ně, a zahlaď toho, jenž počal zuřiti na nás. 12Rozpomeň se, Hospodine, ukaž se nám v době tísně naší a dej mi důvěru, Hospodine, králi bohů a jakékoli mocnosti! 13Dej řeč přiměřenou v ústa má před obličejem lva, a proměn srdce jeho, by nenávidělo nepřítele našeho, ať zahyne sám i ostatní stoupenci jeho! 14Nás pak vysvoboď rukou svou, a pomoz mně, nemající žádné jiné pomoci kromě tebe, Hospodine, který všech věcí vědomost máš, 15a víš, že mně jest odporná sláva bezbožných, a že si ošklivím lože neobřezaných, kteréhokoli cizince. 16Ty víš, k čemu jsem donucena, (víš), že v ošklivosti mám odznak nádhery a slávy své, který mívám na hlavě, kdy se musím ukázati, že jej mám v ošklivosti jako roucho ženy v době měsíčků, a že ho nenosím v dobách, kdy bývám sama: 17(víš), že jsem nejedla u stolu Amanova, že nelíbily se mi hody královy, a že jsem nepila vína z obětí mokrých; 18(víš), že se nikdy neveselila služebnice tvá od té doby, kdy jsem přenesena byla sem, až do dneška, leč z tebe, Hospodine, Bože Abrahamův! 19Bože mocný nade všecky, vyslyš hlas těch, kteří žádné jiné naděje nemají, vysvoboď nás z ruky nespravedlivých, a vytrhni mne z bázně mé!

Mardocheus napomíná Esteru. (15, 1.– 3.)[editovat]

(Patří k 4, 8.)

Také tento dodatek nalezl jsem v obecném vydání.

HLAVA 15. — 1I přikázal jí – nepochybně Mardocheus – aby vešla před krále, a prosila za národ svůj a za vlast svou. 2„Pomni“ – řekl – „na dni nízkosti své, kterak jsi krmena byla v ruce mé! Neboť Aman, druhý po králi, promluvil proti nám na smrt. 3 Ale ty volej k Hospodinu, přimluv se u krále za nás a vysvoboď nás ze smrti!“

Ester odvážila se ke králi. (15, 4.– 19.)[editovat]

4Třetího pak dne svlékla roucha, ve která byla oblečena, a oblékla se v nádheru svou. 5Stkvějíc se v rouchu královském vzývala všech věcí správce, a spasitele Boha, a vzala dvě služebnice; 6na jednu z nich spolehla, jako by pro změkčilost a velikou roucho, které po zemi se vleklo. 8Sama majíc polité líce růžovou barvou, půvabnýma zářícíma očima zakrývala srdce smutné a velikou bázní sevřené. 9Prošedši po pořádku všecky dveře zastavila se před králem, kdež on seděl na trůnu svém královském; oblečen byl v roucho královské, stkvěl se zlatem a drahým kamením, a byl hrozného vzezření. 10Když pozdvihl obličej, a planoucíma očima pohněvanou mysl ukázal, královna padla, zbledla a opřela mdlou hlavu o služebnici.

11Tu obrátil Bůh ducha králova v laskavost, že rychle a s obavou seskočil s trůnu a drže ji na loktech, až okřála, těmito slovy; jí lahodil: 12„Co je ti, Estero? Já jsem bratr tvůj, neboj se! 13Neumřeš, neboť ne pro tebe, ale pro jiné všecky ten zákon ustanoven jest. 14Přistup tedy, a dotkni se žezla!“ 15A když ona mlčela, zdvihl zlaté žezlo, položil (je) na hrdlo její, políbil ji a řekl: „Proč ke mně nemluvíš?“ 16Ona pak odvětila: „Viděla jsem tě, pane, jako anděla Božího, i zarazilo se srdce mé bázní před tvou slávou. 17 Neboť velikého podivu hoden jsi, pane, a tvář tvá plna je půvabu.“ 18Když to mluvila, opět padla, a téměř zmrtvěla. 19Král byl zaražen a všichni služebníci jeho těšili ji.

Druhý list Xerxův, Židům příznivý. (16, 1.– 24.)[editovat]

(Patří za 8, 12. (místo v. 13.).

Opis listu krále Artaxerxa, který ve prospěch Židů rozeslal po všech krajinách království svého; ani tento v hebrejském závitku není.

HLAVA 16. — 1„Artaxeraes, král veliký od Indie až do Etiopie sto dvaceti sedmi krajin vévodům a knížatům, kteří naší vládě poddáni jsou, vzkazuje pozdrav.

2Mnozí dobroty knížat a cti, které se jim dostalo, zneužili k zpupnosti; 3a netoliko poddané královské usilují sužovati, ale neumějíce spokojiti se slávou jim udělenou, těm, kteří (jim) ji dali, strojí úklady. 4Aniž mají na tom dosti, že neděkují za dobrodiní a že ruší práva (vyplývající) z blahovůle jim prokázané; ale ještě mají za to, že ujdou soudu Boha, který všecko vidí. 5Ve svém šílenství tolik poklesli, že těm, kteří úřady sobě svěřené pečlivě zastávají a tak vše činí, že zasluhují všeobecné, chvály, lživými úskoky usilují podraziti nohy, 6oklamávajíce lstivou vychytralostí dobromyslné uši knížat, podle sebe jiné posuzujících. 7Kterážto věc dokázána jest i dějinami minulosti, i denní zkušeností, kterak zlými návody některých úmysly králův kaženy bývají. 8Proto dlužno pečovat o pokoj všech krajin. 9A nesmíte se domnívati, že to pochází z naší lehkomyslnosti, když rozkazujeme věci sobě odporující; ale (vězte, že) podle poměrů a potřeb časových, jak žádá prospěch říše, výnosy vydáváme. 10Abyste porozuměli zřetelněji, co pravíme: Aman, syn Amadatiův, i mravy i rodem Macedoňan, daleký krve perské, který dobrotivost naši svou krvelačností poskvrnil, ačkoli cizinec, od nás přijat byl 11a takové blahovůli se těšil, že otcem naším slul a všichni se mu klaněli jako druhému po králi, 12a ten se nadul tak, velikou pýchou, a pozdvihl se, že usiloval připraviti nás o království i hrdlo. 13Neboť Mardochea, jehož věrností a dobrodiním živi jsme, jakož i družku království našeho Esteru s veškerým národem jejím, všelijakými novými a neslýchanými úklady snažil se vyhladit, 14zamýšleje, až je usmrtí, úklady činiti nám osamoceným a království perské přenésti na Macedoňany. 15My však na Židech, které nejnešlechetnější člověk odevzdal smrti, neshledali jsme, že by v něčem vinni byli, ale naopak že spravedlivých zákonů užívají, 16a že jsou synové nejvyššího, největšího a vždy živého Boha, jehožto dobrodiním i naším otcům i nám království se dostalo a až do dneška jest zachováváno. 17Proto vězte, že ty listy, které byl on jménem naším rozeslal, jsou zrušeny. 18Pro ten zločin před branami tohoto města, to jest Sus, pověšen byl na šibenici i ten, který to nastrojil i všecka jeho rodina; ne my, ale Bůh mu odplatil, co zasloužil. 19Ten pak výnos, který nyní posíláme, po všech městech budiž vyhlášen, aby bylo Židům volno užívati svých zákonů.

20A buďte jim na pomoc, aby ty, kteří se byli připravili k jejich zahubení, mohli pobíti třináctého dne měsíce dvanáctého, který sluje adar; 21nebo ten den smutku a žalosti Bůh všemohoucí obrátil jim v radost. 22Protož i vy mezi ostatními dny svátečními i tento den zachovávejte, a svěťte jej s veškerou radostí, aby i potom se vědělo, 23že všichni, kteří věrně Peršanům poddáni jsou, hodnou za věrnost odplatu dostávají, ti však, kteří úklady činí království jejich, že hynou pro hřích (svůj). 24A každá krajina i město, které by nechtělo být účastno slavnosti této, ať zahyne mečem a ohněm; tak budiž vyhlazeno, aby ne toliko lidem, ale také dobytku bylo nepřístupné na věky, na výstrahu pohrdání a neposlušnosti.“