Bezděkova bible/Tobiášova kniha
Bezděkova bible František Serafinský Bezděka | ||
II. Ezdrášova | Kniha Tobiášova | Juditina kniha |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Kniha Tobiášova |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Soubor:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 1.djvu |
Vydáno: | Praha: I. L. Kober, 1862 |
Licence: | ![]() |
Překlad: | František Serafinský Bezděka |
Licence překlad: | ![]() |
Index stran | |
![]() |
V knize této předkládá se na Tobiášovi ušlechtilý příklad pobožnosti, kteréž on i v útrpných i libých věcech jakož k Bohu tak i k svým bližním dokazoval, a jak zármutky mnohými, když mu statek odjat a sám zajat byl, i oslepl, jsa zkušen, zase od Boha potěšen, maje sobě zrak navrácený, a vida jakož syna, když s nevěstou přišel, tak potom i hojnou rodinu jejich; jimž všechněm, umříti maje, požehnal i radu užitečnou podlé učení sv. proroků předložil.
Hlava 1.[editovat]
Tobiáš 1) skutků dobrých pilen byl; 2) modlářstvím ani v maličkosti své se neposkvrňoval, ale Pána Boha podlé nařízení jeho ctil; 3) manželku sobě pojal; 4) do Assyrie zajat jsa, a) na Pána Boha pamatoval, b) u Salmanasara milost měl; 5) Gabelovi v Ragesu peníze schovati dal; 6) za kralování Sennacheribova nuzným dobře činil; 7) u krále jsa obžalován, utíkáti musil, 8) po jehožto zamordování zase do Ninive ku svým se navrátil.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Tobiáš z pokolení a z města Neftalim, kteréžto jest na svrchní krajině galilejské nad Naassonem za cestou, kteráž vedena západ slunce, na levé straně majíc město Sefet. 2 Když byl jat Tobiáš za za dnův Salmanasara krále assyrského a veden do vězení, jsa u vězení, však proto cest i pravdy neopustil; 3 tak že všecko, což míti mohl, na každý den uděloval bratřím spolujatým ze svého pokolení. 4 A jakkoli z pokolení Neftalimova všech nejmladší byl, však proto nic dětinského nečinil v skutku. 5 Nebo tehdáž, když všickni chodili, aby se klaněli telatům zlatým, jež byl Jeroboam král israelský udělal, on Tobiáš sám toliko varoval se tovaryšstva těch všech; 6 ale chodíval do Jerusalema k chrámu božímu, a tu klaněl se Pánu Bohu israelskému, všecky první úrody své i desátky věrně obětuje, 7 tak že v třetím létě novověrcům a příchozím dával všecky desátky. 8 Ty věci i těm podobné vedlé zákona božího jsa pacholík mladý zachovával jest. 9 Ale když k mužským letům přišel, pojal sobě ženu jménem Annu z pokolení svého, a urodil z ní syna a nazval jej jménem svým, 10 jehožto ihned z dětinství jeho Boha se učil báti a zdržeti se od všelikého hříchu. 11 A tak když jat jsa přišel se synem svým i s ženou do města Ninive a se vším pokolením svým, 12 a když jiní všickni požívali pokrmův po- hanských; sám toliko Tobiáš ostříhal duše své a nikdy neposkvrnil se v pokrmích pohanských. 13 A že pomněl na Pána Boha v celém srdci svém, protož dal mu Bůh milost před tváří Salmanasara krále, 14 a dal mu svobodu, aby šel kamžbykoli chtěl, maje moc a svobodu činiti, kteréžby koli věci chtěl. 15 I chodil jest po všech, kteříž byli u vězení, a dával jim napomenutí spasitelná. 16 I když přišel do Ragesu města medského maje sebou deset hřiven stříbra, kteréž mu byl král dal darem, 17 a vida v množství rodiny své Gabele, an chudý; dal mu pod zápisem stříbro prvé jmenované, neb byl z pokolení jeho. 18 Po mnohém pak čase, když umřel Salmanasar král a kraloval Sennacherib syn jeho místo něho, a syny israelské měl v mrzkosti před tváří svou; 19 tedy Tobiáš na každý den chodíval k přátelům svým Židům a těšil je a uděloval jednomu každému, jakž mohl ze statku svého: 20 lačné krmil, nahých přiodíval, mrtvé a zbité pilně pochovával. 21 Za tím, když se navracoval král Sennacherib z Židovstva, utíkaje před ránou, kterouž naň Bůh dopustil pro rouhání jeho, a rozhněvav se mnohé zmordoval ze synův israelských, Tobiáš pochovával těla jich. 22 To když pověděli králi, kázal ho zabiti a pobrati všecken statek jeho. 23 Ale Tobiáš se synem svým a s ženou utekl téměř nah a pokrýval se, neb mnozí milovali ho. 24 Potom pak po pěti a čtyřidceti dnech zabili jsou krále jeho vlastní synové; 25 i navrátil se Tobiáš do svého domu, a veškeren statek jeho jest jemu navrácen.
|
1 Kniha o věcech Tobiáše syna Tobiela, syna Ananiele, syna Aduele, syna Gabaele, ze semene Asaelova, z pokolení Neftalimova;
|
Hlava 2.[editovat]
Tobiáš 1) na slavnost letnic jísti maje, kázal pozvati nuzných; 2) od jídla vstav, Žida jednoho zabitého skryl a pak pochoval; 3) od sousedů svých pro to posměch snášel; 4) oslepl; 5) od Achiachara opatrován ; 6) cizích věcí žádostiv nebyl ; 7) i od své ženy posměchy snášel.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Potom pak když přišel den hodu božího, a oběd dobrý učiněn v domě Tobiášově, 2 řekl synu svému: Jdi a přiveď některého z pokolení našeho, bohabojného, ať hodují s námi. 3 A když byl odšel, vrátiv se pověděl otci svému, že jeden ze synův israelských zabitý leží na ulici. Tedy hned vstav rychle ze zástolí nechav oběda, lačen jsa k tomu tělu mrtvému přiběhl, 4 a vzav je na se nesl do domu svého tajné, aby, kdyžby slunce zašlo za horu, opatrně pochoval je. 5 A když tajně choval u sebe tělo zabité, jedl jest chléb s pláčem a bázní, 6 pomně na onu řeč, kterouž mluvil Pán Bůh skrze Amosa proroka: Dnové svátkův vašich obrátíť se v pláč a v kvílení. 7 A když slunce zašlo, šel a pochoval ho. 8 Tedy trestali ho všickni přátelé jeho řkouce: již pro takovou věc rozkázal byl král, aby tě zabili, a ledvas ušel smrti a opět pochováváš mrtvé. 9 Ale Tobiáš více se Boha boje nežli krále bral těla zabitá a tajně choval v domě svém, a o půl noci pochovával je. 10 To tak když činil, přihodilo se, že jeden den Tobiáš pochovával těla mrtvá i ustál byl, a domu přišed podlé stěny sebou vrh usnul. 11 A v tom usnutí lejna vlašťovčí horká jemu v oči z hnízda upadla, tak že ihned oslnul. 12 A toto pokušení proto naň dopustil Bůh, aby potomním lidem dán byl příklad trpělivosti jako i svatého Joba. 13 Nebo ačkoli hned od svého dětinství vždy se Pána Boha bál a přikázaní jeho zachovázal; však proto nezarmoutil se z toho, že naň rána slepoty přišla; 14 ale nepohnutelný v bázni boží trval, děkuje Pánu Bohu ze všeho po všecky dny života svého. 15 Nebo jako svatému Jobovi posmívali se králové utrhajíce jemu; tak tomuto rodičové a příbuzní jeho, dobrému posmívali se životu jeho řkouce: 16 Kdeže naděje tvá, pro kterou jsi almužny dával a mrtvé pochovával? 17 Ale Tobiáš žehral jim řka: Nemluvte tak; 18 nebo synové svatých lidí jsme a očekáváme onoho života, kterýž Bůh dá těm, ježto víry své nikdy nezrušují k němu. 19 Za tím Anna manželka Tobiášova na každý den chodila tkat plátna, a což mohla rukama svýma vydělati, živnost přinášela. 20 I přihodilo se, že kozelce přinesla domů; 21 kteréhožto když uslyšel Tobiáš, an bečí, řekl: Hleďte, ať není kradený! Dejte jej zase, čí jest; neboť nesluší nám ani jísti, ani dotýkati se něčeho kradeného. 22 K tomu žena jeho odpověděla rozhněvavši se a řekla: Zjevnětě naděje tvá zmařena a almužny tvé již se nyní okázaly. 23 Těmi slovy i jinými rmoutila ho. |
1 V slavnost letniční, jenž jest svátek (Ř. svatá) sedmi téhodnův, připraven mi byl oběd výborný. A posadiv se k jídlu a vida hojnost pokrmův řekl jsem synu svému: Jdi, přiveď kohokoli nalezneš z bratří našich nuzného, kterýž pamětliv jest Pána, a ai, počkám na tě.
|
Hlava 3.[editovat]
Tobiáš 1) v protivenství svém k Boha se obrátiv, vyznává a) jej býti spravedliva, b) sebe pak i s předky svými hříšna; 2) Sara dcera Raguelova tolikéž pohanění snáševši, Bohu se modlila, a) buď aby ji ze světa vytrhl, b) aneb pohanění odňal; 3) Bůh obou dvou modlitby vyslyšel.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Tedy Tobiáš vzdechl a jal se modliti s pláčem řka: 2 Spravedlivý jsi Hospodine a všickni soudové tvoji pravíť jsou, cesty tvé všeckny jsou milosrdenství, pravda a soud. 3 A nyní Pane Bože rozpomeň se na mne a nemsti se nad hříchy mými, aniž zpomínej na hříchy mé aneb rodičův mých. 4 Nebo jsme neposlouchali tvých přikázaní; protož dáni jsme u vězení a rozptýlení i v smrt, i v rozprávku a pohanění všem národům, mezi kterýmižto rozptýlil jsi nás. 5 A nyní Pane velicíť jsou soudové tvoji; neb jsme nečinili vedlé přikázaní tvých a nechodili jsme upřímě před tebou. 6 Protož nyní, milý Pane, vedle vůle tvé učiniž se mnou milosrdí a kaž v pokoji vzíti ducha mého; lépetě mi zajisté umříti, nežli živu býti. 7 Téhož dne také přihodilo se, že Sara dcera Raguelova v městě medském, i ona také slyšela pohanění od děvky jedné otce svého, 8 že vdána byla za sedm mužův a Jábel jménem Asmodeus zdávil je ihned, jakž brzo vešli k ní. 9 A protož když za to hanění kárala tu děvku, odpověděla jí řkouc: At více neuzříme z tebe syna ani dcery na zemi, vrazednice mužův svých! 10 Zdali i mne chceš zamordovati, jakož jsi zamordovala sedm mužův? To Sara uslyševši vstala a šla do svrchního pokojíka domu svého a tři dni a tři noci nejedla ani nepila; 11 ale na modlitbě trvajíc s pláčem prosila Boha, aby od toho pohaněni byla osvobozena. 12 I stalo se dne třetiho, když dokonala modlitbu chválící Boha, 13 i řekla: Požehnané jest jméno tvé, Bože otcův našich, kterýžto, když rozhněváš se, milosrdenství učiníš a v čas zarmoucení hříchy odpouštíš těm, kteříž volají k tobě. 14 K tobě Pane Bože tvář svou obracuji, k tobě očí mých pozdvihuji 15 a prosím, milý Pane, aby z pohanění tohoto vysvobodil mne, aneb zajisté ze světa pojmi mne. 16 Ty víš Pane Bože, žeť jsem nikda muže nepožádala, ale čistou duši jsem zachovala tobě ode všeliké zlé žádosti. 17 Nikda jsem se nepřitovaryšila těm, ježto hrají, aniž jsem měla spolku s těmi, kteříž v lehkostech chodí. 18 Muže pak s bázní tvou a ne s chlipností přivolila jsem pojíti; 19 protož aneb já jsem byla nehodná jich, aneb snad oni mne důstojni nebyli, nebo snad muži jinému zachoval jsi mne. 20 Neníť zajisté na moci člověčí rada tvá; 21 ale totoť má za jistotu míti každý, kdož tobě slouží, že život jeho, ač zkušený bude, odplatu vezme, a bude-li v zármutku, zproštěn bude, a pakli bude v kázni, k milosrdenství tvému slušné bude přiveden. 22 Nebo ty nekocháš se v zatracení našem; nebo po bouři činíš utěšení, a po pláči a kvílení potěšení vléváš. 23 Budiž jméno tvé, Pane Bože israelský, požehnáno na věky! 24 V ten čas uslyšána jest modlitba obou dvou, Tobiáše a Sary před obličejem slávy nejsvětějšího Boha; 25 a poslán jest anděl boží Rafael, aby uzdravil oba dva, jichžto v jeden a týž čas modlitby obou před obličejem božím ohlášeny byly.
|
1 Protož zarmoucen jsa plakal jsem a modlil jsem se s bolestí řka:
|
Hlava 4.[editovat]
Tobiáš stroje se umříti, syna svého povolal a napomenutí jemu učinil, aby 1) matku v poctivosti měl, 2) pobožnosti pilen byl, 3) skutky milosrdenství činil, 4) smilstva se vystříhal, 5) manželku z národu svého pojal, 6) mzdy nezadržoval, 7) bližním neškodil, 8) opilství se varoval, 9) podlé rady všecko dělal, 10) Pánu Bohu chvály a modlitby obětoval, 11) chudobou v pobožnosti sobě nepřekážel.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 I když Tobiáš nadál se, že jest modlitba jeho uslyšena, aby měl umříti, povolal k sobě Tobiáše syna svého 2 a řekl mu: Slyš synu můj rady mé a slovo úst mých a je v srdci tvém jakožto silná založení zakládej. 3 Když Pán Bůh vezme duši mou, pochováš tělo mé a v poctivosti budeš míti matku svou po všecky dny života jejího. 4 A to vždy na paměti měj, jaká a kterak mnohá nebezpečenství trpěla v životě svém pro tě. 5 A když i ona doplní čas života svého, pochovej ji podlé mne. 6 Ve všech pak dnech tvých na mysli své měj Pána Boha a varuj se, aby nikdy nesvolil hříchu, a skrze to přestoupil přikázaní Boha našeho. 7 Ze statku svého dávej almužny a neodvracuj tváři své od chudého; neb tak se stane, že i od tebe nebudeť odvrácena tvář boží. 8 Jak nejvíce můžeš, tak buď milosrden. 9 Budeš-li míti mnoho, dávej hojněji, a pakli budeš míti málo, také i z mála rád uděluj; 10 nebo skrze to odplatu dobrou shromažďuješ sobě ke dni potřebnosti své. 11 Nebo almužna od všelikého hříchu i od smrti zprošťuje a nedopustí duši jíti do temnosti. 12 Doufání zajisté veliké bude almužna před tváří boží všem, kteříž ji činí. 13 Vystříhej se pilně synu můj od všelikého smilstva, a krom manželky své nikdy se nedopouštěj poznati hříchu. 14 Pýše nikda nedopouštěj, aby opanovala v tvém smyslu aneb v tvém slově; nebtě v ní počátek vzalo všeliké zatracení. 15 Kdožby koli u tebe něco dělal, ihned mu dej mzdu, a mzda dělnika tvého ať nikoli nezůstává u tebe. 16 Cožby nechtěl, aby tobě jiní činili, téhož ty nečiň jiným. 17 Chléb svůj s chudými a lačnými vždy jez a rouchem svým přiodívej nahé. 18 Chléb svůj a víno dávej při pohřbu spravedlivého a nejez ho, ani pij s hříšníky. 19 Radu svou vždy ber od moudrého. 20 Po všeliký čas chval Pána Boha a pros jeho, ať cesty tvé spravuje, a všecky rady tvé ať v něm zůstávají. 21 Oznamuji také tobě synu můj, že jsem dal deset hřiven stříbra, když jsi ještě byl nemluvňátkem, Gabelovi v Ragesu městě medském, a list jeho aneb zápis mám u sebe; 22 a protož postarej se, kterakby k němu dojda vzal od něho prvé řečený počet stříbra a navrátil jemu list jeho. 23 Neboj se můj synu; ačkoli chudý život vedeme, ale mnoho dobrého míti budeme, jestliže se báti budeme Pána Boha a jestliže varovati se budeme každého hříchu a budeme-li dobře činiti.
|
1 V ten den zpomenul Tobiáš na peníze, kteréž byl dal (Ř. složil) schovati Gabaelovi v Ragesu městě medském,
|
Hlava 5.[editovat]
I. Tobiáš mladý ohlásiv se otci v poslušenství a vzav od něho zápis, 1) hledal tovaryše do Ragesu, nalezl Rafaele, 2) k otci svému jej přivedl. 3) Otec vyptav se na rod Rafaelův, 4) a omluviv se jemu, 5) smlouvu s ním o mzdu učinil, 6) syna svého s ním na cestu vypravil. II. Matka pro odchod syna svého plačící od Tobiáše potěšena.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Tedy odpověděl Tobiáš otci svému řka: Všecky věci, které jsi mi přikázal, učiním otče, 2 ale kterak doptám se stříbra toho, nevím. On o mně nic neví, a já jeho také neznám. Které znamení dám mu? Ale ani cesty, kudybych tam měl jíti, neznám. 3 Tehdy otec jeho odpověděl a řekl: List zajisté jeho u sebe mám, kterýžto když jemu okážeš, ihned navrátí peníze. 4 Ale vyjda nyní poptej sobě nějakého věrného muže, ježtoby s tebou šel z nájmu, aby dokavadž jsem ještě živ, vzal to stříbro, 5 Tedy vyšed Tobiáš 'nalezl mládence krásného, an podpásav 'se stojí, a jako hotového jíti na cestu. 6 A nevěda žeby anděl boží byl, pozdravil ho a řekl: Odkud tebe máme dobrý mládenče? 7 A on odpověděl: Ze synův israelských jsem jeden. Vece jemu Tobiáš: Znáš-li cestu, kteráž vede do Ragesu města medského? 8 Jemužto odpověděl: I já znám a po těch cestách často jsem chodil, a bydlel jsem u Gabele bratra našeho, kterýž bydlí v Ragesu městě Medských, kteréžto položeno jest na hoře Ekbatana. 9 Je mužto Tobiáš vece: Počkej na mne tuto maličko, prosím, až půjdu a povím tyto věci otci mému. 10 I všed Tobiáš pověděl jest všecky tyto věci otci svému, kterémžto podiviv se otec prosil, aby všel k němu. 11 I všel jest k němu a pozdravil ho řka: Radost budiž tobě vždycky. 12 Vece Tobiáš: Jakátě mi radost, poněvadž v temnostech sedím a světla nebeského nevidím? 13 Jemužto vece mládenec: Mejž silnou naději, že tudiž vskoře budeš uzdraven od Pána Boha. 14 I vece mu Tobiáš: Budeš-li moci dovésti syna mého ke Gabelovi do Ragesu města medského? A když se navrátíš, zaplatím tobě mzdu tvou. 15 I řekl mu anděl: Jáť dovedu ho i zase zdráva k tobě přivedu. 16 Jemužto Tobiáš odpověděl: Prosím tebe, pověz mi, z které jsi ty čeledi aneb z kterého pokolení. 17 Jemužto anděl Rafael odpověděl: Na rod-li se ptáš posla, čili toliko na posla, kterýžby šel se synem tvým? 18 Ale abych snad starostliva tebe neučinil: jáť jsem Azariáš Ananiáše velikého syn. 19 Odpověděl Tobiáš: Z velikéko jsi ty rodu; ale prosím nehněvej se, že jsem chtěl zvěděti rod tvůj. 20 Tedy vece mu anděl: Jáť ve zdraví povedu syna tvého tam a zase zdráva tobě přivedu. 21 A Tobiáš odpověděv vece: Jdětež šťastně, Pán budiž s vámi a anděl jeho provodiž vás! 22 Tedy připravivše všecky věci, kteréž měli nésti s sebou na cestu, požehnav Tobiáš otce svého i matku svou, i šla jsta oba spolu. 23 A když šla, jala se mátě jeho plakati a říci: Hůl podpory starosti naší vzal jsi a poslal jsi od nás. 24 Nestálotě to stříbro zaň, pro kteréž jsi ho poslal. 25 Dostitě nám bylo na naší chudobě, a za bohatství jsme to počítali, že jsme viděli syna našeho před sebou. 26 I řekl jí Tobiáš: Neplačiž, zdráv přijde syn náš tam a zdráv navrátí se k nám a oči tvé uzříť jej. 27 Věřím tomu zajisté, že anděl dobrý provodí ho a spůsobí dobře všecky věci, kteréž bude míti činiti, tak že s radostí navrátí se k nám. 28 To uslyševši přestala matka plakati i ukojila se.
|
1 Tedy opovidaje Tobiáš řekl: Otče, učiním všecko, což jsi mi přikázal.
|
Hlava 6.[editovat]
I. Tobiáš s Rafaelem k řece Tigrisu přišed a rybu, kteráž z řeky vyskočila, z rozkazu Rafaelova lapiv, ji roztrhl, srdce, jatra a žluč z ní schoval, a k čemuby toho užíti měl, ukazuje. II. Rafael napomíná ho, aby sobě Saru dceru Raguelovu za manželku pojal, a že jemu dána bude v doufání ho ustanovuje i jakby ďábelství od ní zapuzeno býti mělo, jemu naučení dává.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 I bral se jest Tobiáš a psík za ním běžel, i zůstal prvním noclehem u řeky Tigrisu. 2 1 vyšel, aby sobě umyl nohy; a ai, ryba veliká připlynula, aby jej pozřela; 3 jížto se užas Tobiáš zkřikl hlasem velikým řka: Pane, pomoz mi, neb se obořila na mně ryba! 4 I vece jemu anděl: Ujmi ji za plytvu a táhni ji k sobě. To když učinil, vytáhl ji na sucho a jala se metati před nohama jeho. 5 Tedy vece jemu anděl: Vykuchej tu rybu a vyňma srdce její i jatra i žluč schovej u sebe; nebo ty věci jsou potřebné i k lékařství užitečné. 6 To když učinil, díl té ryby upekli a vzali s sebou na cestu, a ostatek nasolili, což jim mohlo stačiti, dokavadžby nepřišli do Ragesu města medského. 7 Tedy Tobiáš otázal se anděla a řekl jemu: Prosím tebe Azariáši bratře, aby mi pověděl, k čemu se hodí ty věci z ryby, kteréžs mi kázal schovati? 8 Odpověděv andél řekl jemu: částka srdce rybího, když vložíš na uhlí, dým ten zahání všecko pokolení ďábelské, buďto od muže buďto od ženy, tak že více nepřistoupí k nim; 9 a žluč hodí se k pomazání očí, na kterýchžby bylo bělmo, a uzdraveny budou. 10 I vece jemu Tobiáš: Kde chceš, abychom byli hospodou? 11 Odpověděv anděl vece: Jestiť zde muž Raguel, příbuzný tvůj i z pokolení tvého, a tenť má dceru jménem Sáru a nemáť žádného jiného, ani syna, ani dcery, kromě jí. 12 To- bě má se dostati veškeren statek jeho a musíš ji vzíti sobě za manželku. 13 Protož prosiž za ni otce a dá ji tobě za manželku. 14 Tedy odpověděl Tobiáš a řekl: Slyším, že měla sedm mužův a zemřeli; nébrž i to slyším, že ďábel zdávil je. 15 Protož bojím se, aby snad i mně téhož se nepřihodilo; a jsa jedinký rodičům mým uvedlbych s žalostí starost jich do hrobu. 16 Tedy anděl Rafael vece mu: Slyš mne, já tobě povím, kteříž jsou ti, ježto nad nimi ďábel má moc. 17 Ti zajisté, kteříž v manželstvo tak vcházejí, že Boha od sebe i ze své duše zapuzují, a v své chlipnosti aby měli tak svobodu jako kůň a mezek, v nichžto není rozumu; nad takovýmiť ďábel má moc. 18 Ale ty, když pojmeš ji a vejda k ní do pokojíku, za tři dni zdrž se od ní; a nic jiného nebudeš působiti jedině Bohu modliti se s ní. 19 A v tu noc první vrziž na uhlí játra rybí, a zahnáno bude ďábelství; 20 a v druhou noc připuštěn budeš k spojení svatých praotcův; 21 třetí pak noc požehnání nabudeš, aby synové zdraví rodili se z vás bez nedostatku. 22 A když pomine třetí noc, vezmeš pannu s bázní boží více pro plod nežli pro chlípnost, aby v semeni Abrahamově požehnání sobě i synům svým obdržel.
|
1 Oni pak jdouce cestou přišli večer k řece Tigrisu a tu nocovali.
|
Hlava 7.[editovat]
I. Tobiáš s Raguelem přišed do Ekbatany 1) do domu Raguelova uveden, 2) s ním se známil. 3) přívětivě a ochotně přijat, 4) Raguele za dceru jeho Sáru žádal. II. Raguel připomenuv jemu nejprve předešlých sedmi zeťů svých smrt, a) dceru svou jemu za manželku dal, b) požehnání jim od Boha žádal, c) smlouvu svadební sepsal, d) Tobiášovi a Saře jiný pokoj připraviti poručil.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 I přišli jsou k Raguelovi, a přijal je Raguel s radostí, 2 A pohleděv na Tobiáše Raguel řekl jest Anně manželce své: Ai, kterak velmi podobný jest mládenec tento k synovci mému! 3 A když to pověděl řekl: Odkud jste mládenci, bratří naši? A oni odpověděli: Z pokolení Neftalimova jsme, z vězňův, kteříž jsou v Ninive. 4 I vece jim Raguel: Znáte-li Tobiáše bratra mého? Kteřížto mu řekli: A my známe! 5 A když mnohé dobré věci vypravoval o něm, řekl jest anděl k Raguelovi: Tobiáš, na kteréhož se tážeš, jestiť otec tohoto mládence. 6 To Raguel uslyšev šíje Tobiášovy se chopil i počal ho celovati, a drže se jeho šíje s pláčem 7 řekl: Požehnání budiž tobě synu můj: nebo dobrého a ctného muže jsi syn. 8 V tu dobu Anna manželka jeho i Sara také slyšíce tu řeč počaly slzeti. 9 A když jsou spolu rozmlouvali, kázal Raguel zabíti skopce a připraviti hody. I když jich pobízel, aby sedli za stůl, 10 řekl Tobiáš: Tutoť já dnes nebudu píti ani jísti, až prosbu mou uslyšíš a až mi slíbíš dáti Saru dceru svou. 11 To slovo uslyšev Raguel ulekl se věda, co se bylo přihodilo oněm sedmi mužům, kteříž vešli k ní; i jal se obávati, aby i tomuto téhož se nepřihodilo. A když sám v sobě mysle dlouho pochyboval a nedal žádné odpovědi Tobiášovi, 12 řekl mu anděl: Neboj se dáti dcery své jemu; nebo tomuto bojícímu se Boha usouzena jest za manželku dcera tvá, a protož jiný nemohl jí míti. 13 Tedy vece Raugel: Nepochybuji, že Bůh modlitby mé a slzy propustil před obličej svůj; 14 věřím také, že i Bůh spůsobil to, že jste vy přišli ke mně, aby tato spojena byla příbuznosti své vedle zákona Mojžíšova; protož nyní nepochybujž, ale jist buď, že ji tobě dám. 15 A ujav pravou ruku dcery své dal ji v pravici Tobiášovu řka: Bůh Abrahamův, Bůh Isakův a Bůh Jakobův budiž s vámi a on sám spojiž vás a naplniž požehnání své nad vámi. 16 A v tu dobu vzavše list učinili zápis manželstva, 17 a potom teprv hodovali chválíce Boha. 18 Tedy Raguel povolav k sobě Anny manželky své přikázal jí, aby připravila jiný zvláštní pokoj; 19 do něhožto když uvedla Saru dceru svou, ona plakala. 20 I řekla jí: Silnou naději měj dcero má. Pán nebeský dejž tobě radost za zármutek, kterýž jsi dříve trpěla.
|
1 I přišli k domu Raguelovu; Sara pak potkavši se s nimi pozdravila jich a oni jí,
|
Hlava 8.[editovat]
I. Tobiáš všed se Sarou do pokojíka, a) srdce rybí a játra na uhlí vložil, b) ďábelství zapudil, c) Pánu Bohu se modlil, d) od smrti zachován. II. Raguel dověděv se, že Tobiáš živ zůstal, 1) Pána Boha z toho chválil, 2) hrob zametati rozkázal, 3) svadbu Tobiášovi učinil.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 A když bylo po večeři, uvedli k ní mládence. 2 Tedy rozpomenuv se Tobiáš na řeč andělovu vyňal z tobolky své částku jatr rybích a vložil ji na uhlí živé. 3 A anděl Rafael ujav ďábla svázal ho na poušti svrchní egyptské. 4 Tedy počal napomínati panny své Tobiáš a řekl jí: Sáro vstaň a modleme se Pánu Bohu dnes, zítra a po zejtřku; nebo po tyto tři noci s Pánem Bohem se spojujeme; a když bude po třetí noci, v našem budeme manželstvě. 5 Synové zajisté svatých lidi jsme a nemáme se tak spojiti jako pohané, ježto neznají Boha. 6 A vstavše spolu modlili se Bohu snažně, aby zdraví dáno bylo jim. 7 I řekl Tobiáš: Pane Bože otcův našich! chvalte tebe nebe i země i moře i studnice i řeky i všecka stvoření tvá, kteráž v nich jsou. 8 Ty jsi stvořil Adama ze země a dal jsi jemu pomocnici Evu. 9 A nyní Pane, ty víš, že ne pro smilstvo pojímám sestru svou za manželku, ale pro samý toliko plod potomní, v němž by bylo chváleno jméno tvé na věky věkův. 10 Sara také modlila se řkouc: Smiluj se nad námi, smiluj se nad námi, Pane Bože, a dejž, abychom se oba ve zdraví sstarali. 11 I stalo se, když bylo při prvním kuropění, kázal Raguel zavolati služebníkův svých, a šli s ním spolu, aby vykopali rov. 12 Domníval se zajisté, že se jemu též přihodí, jako i jiným sedmi mužům, kteříž vešli k ní. 13 A když byl rov připraven, vrátiv se Raguel k manželce své řekl jest jí: 14 Pošli jednu z děvek svých, ať zví, umřel-li jest Tobiáš, abych jej přede dnem pochoval. 15 A ona poslala jednu z děvek svých, kterážto všedši do pokoje nalezla je živé a zdravé, ani spolu spí. 16 A navrátivši se pověděla dobrou novinu, pro nižto vzdávali chválu Pánu Bohu Raguel a Anna manželka jeho 17 řkouce: Chválu vzdáváme tobě, Pane Bože israelský, že se nepřihodilo nám tak, jakož jsme bojíce se domnívali; 18 učinil jsi zajisté s námi milosrdenství své veliké a zahnal jsi od nás nepřítele ďábla, kterýž nás rmoutil, 19 a smiloval jsi se nad dvěma jedinýma. Dejž jim Hospodine, ať pilněji chválí tvou svatou milost a obětují obět k chvále tvé a k svému spasení, aby poznali všickni pohané, že jsi ty sám Bůh nade vší zemí. 20 To řek ihned kázal Raguel služebníkům svým rov zařítiti prstí, kterýž byli vykopali, dříve nežli by byl den. 21 A manželce své řekl, aby udělala hody svadební a připravila všecko, coby bylo při pokrmích potřebí na cestu. 22 Dvě také krávě tučné a čtyři skopce kázal zabíti a nastrojiti hody všem sousedům svým i všem přátelům. 23 I zavázal jest slibem Raguel Tobiáše, aby pobyl u něho za dva tédny. 24 A ze všeho zboží, kterýmž vládl Raguel, postoupil polovici Tobiášovi a učinil také tento zápis, aby i druhá polovice statku pozůstalá po smrti jeho dostala se v moc Tobiášovi.
|
1 Když pak povečeřeli (Ř. dokonali večeři), uvedli Tobiáše k ní.
|
Hlava 9.[editovat]
I. Tobiáš poslal Rafaele ku Gabelovi pro peníze. II. Rafael vzav peníze přijel s Gabelem na svadbu.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Tehdy Tobiáš zavolal k sobě anděla, kteréhož mněl, že jest člověk, a řekl mu: Azariáši bratře, prosím, aby poslechl řeči mé. 2 Bych sebe sama dal tobě za služebníka, neučiním hodné odměny, ani dosti za tvá dobrodiní; 3 avšak prosím tebe, aby pojma sebou hovada a služebníky bral se ke Gabelovi do Ragesu města medského, vrať mu list zápisní jeho a vezmeš od něho peníze, totiž deset hřiven stříbra, a pros ho, ať přijde na mou svadbu. 4 Ty zajisté víš, že počítá dny mne očekávaje otec můj, a jestliže dlíti budu jedním dnem více, zarmoutí se duše jeho. 5 A teď v pravdě vidíš, kterak mne zavázal slibem Raguel, jehož žádosti potupiti nemohu. 6 Tedy Rafael pojav s sebou čtyři služebníky Raguelovy a dva velbloudy bral se do Ragesu města medského. A doptav se Gabele, dal mu zápis jeho a vzal všecky peníze. 7 A pověděl mu o Tobiášovi synu Tobiáše starého všecky věci, které se daly, prose ho, aby s ním šel na svadbu jeho. 8 A když Gabel povoliv přišel do domu Raguelova, nalezl Tobiáše, an sedí za stolem; a vstav rychle ze zástolí, políbili se vespolek. I zaplakav Gabel dal jemu požehnání 9 řka: Požehnejž tebe Pán Bůh israelský; nebo jsi ty syn muže předobrého, spravedlivého, bohabojného a v almužnách štědrého; 10 i na manželku tvou ať jest dáno požehnání, i na rodiče vaše: 11 abyste viděli syny vaše i syny synův vašich až do třetího a čtvrtého pokolení, a budiž símě vaše požehnáno od Boha izraelského, kterýž kraluje na věky věkův. 12 A když všichni řekli: Staň se tak, přistoupili jsou všickni k hodování; ale s bázní boží svadební strojili hody.
|
1 I povolal Tobiáš Rafaele
|
Hlava 10.[editovat]
1) Tobiáš s manželkou svou zarmouceni byli pro syna; 2) Tobiáš mladý Raguele za propuštění žádá; 3) Raguel nemoha déle zdržeti Tobiáše propustil ho i s dcerou svou.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 A když tak meškal Tobiáš navrátiti se domů pro svadbu, pečoval otec jeho Tobiáš starý řka: I proč tak dlouho mešká přijíti syn můj i zdali jest tam staven? 2 Snad Gabel umřel a není, kdoby mu dal peníze? 3 I jal se teskliti příliš, on i Anna manželka jeho s ním, i počali oba dva plakati, protože v den určený nenavrátil se syn jejich k nim, 4 A zvláště matka jeho bez přestání plakala řkouc: Běda mně, synu můj, i proč jsme tě pustili na dalekou cestu, jenž jsi byl světlo očí našich, hůl starosti naší, potěšení života našeho, naděje potomního rodu našeho. 5 Všecky věci v tobě samém majíce neměli jsme tebe pustiti od sebe. 6 Jížto pravil Tobiáš: Mlč a nermuť se, zdravte syn náš, nebtě dosti věrný muž, s kterýmž jsme ho poslali. 7 Ale ona žádným spůsobem nemohla se upokojiti; ale na každý den vybíhajíc hleděla vůkol a obcházela po cestách, kterýmiž nadála se, že tudy půjde, aby zdaleka uzřela jeho, mohlo-liby to býti, kdyby se zase bral. 8 Raguel pak namlouval zeti svému řka: Pobuď zde, a jáť pošli posla k Tobiášovi k otci tvému, že jsi zdráv. 9 Jemužto odpověděl Tobiáš: Já vím, že otec můj i matka má nyní počítají dny a rmoutí se duše jich v nich. 10 A když mnohými řečmi prosil Raguel Tobiáše, a on jemu nižádným spůsobem nechtěl svoliti, dal jemu Sáru a polovici všeho statku svého, polovici služebníkův, děvek, polovici skotů, velbloudův, krav i peněz mnoho, a zdravého a veselého pustil od sebe 11 řka: Anděl boží svatý budiž na cestě vaší a dovediž vás ve zdraví, abyste nalezli všecky věci pravé u rodičův vašich a abych pohleděl očima svýma na syny vaše, prvé nežli umru. 12 Tedy rodiče ujavše dceru svou Sáru políbili ji a propustili, aby šla, 13 napomínajíce ji, aby ctila testi své a aby milovala muže svého, čeládku aby spravovala, dům aby ošetřovala a sebe samu aby zachovala bez žaloby.
|
1 Otec pak jeho Tobiáš počítal každý den, pročež když se vyplnili dnové cesty a nepřicházeli, řekl Tobiáš: Nejsou-li ale zahanbeni?
|
Hlava 11.[editovat]
1) Tobiáš přibližuje se k Ninive, a) nechav Saru pozadu b) sám s Rafaelem napřed šel; 2) Rafael jemu připomenul, coby s tou žlučí činiti měl; 3) Tobiáš starý s manželkou svou a) s radostí je přivítal, b) k zraku zase přišel, c) Boha chválil, d) nevěstu svou přivítal, e) svadbu synu svému učinil.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 A když zase se navracovali, přišli k Chararanu, jenž jest u prostředku cesty proti Ninive, jedenáctého dne. 2 Tedy řekl anděl: Bratře Tobiáši! víš, kteraks opustil otce svého. 3 Protož, zdá-liť se, pojďme napřed a poznenáhlu ať za námi jde čeládka s manželkou tvou i s dobytkem. 4 A když se to líbilo, aby šli na před, řekl Rafael k Tobiášovi: Vezmiž sebou žluč rybí, neboť bude potřebná. I vzal Tobiáš tu žluč a brali se na před. 5 Matka pak jeho Anna seděla na každý den u cesty na vrchu hory, s kteréž mohla spatřiti daleko. 6 I když s toho místa vyhlédala, již-liby šel, uzřela je zdaleka a ihned poznala, že syn její jde, a běžíc domů pověděla muži svému řkouc: Ai, již zde syn tvůj. 7 I řekl jest Rafael k Tobiášovi: Jak brzo vejdeš do domu svého, ihned pomodli se Pánu Bohu svému a poděkuje jemu, přistoupíš k otci svému a políbíš jej, 8 a ihned pomažiž očí jeho touto žlučí rybí, kterouž neseš s sebou. Věz zajisté, že ihned otevrou se oči jeho a uzříť světlo nebeské otec tvůj a pohledě na tebe radovati se bude. 9 Tedy předběhl psík, kterýž s nimi byl na cestě, nejprv domů, a jako posel předběh ocasem vrtě radoval se. 10 Tedy vstav otec slepý, počal chutně jíti urážeje se v nohy a dav služebníku ruku, aby jej vedl, vyšel v cestu synu svému, 11 a přijav jej políbil ho s manželkou svou a jali se plakati pro radost. 12 A když pomodlili se Bohu a poděkovali, seděli spolu. 13 Tedy vzav Tobiáš žluč rybí, pomazal oči otce svého 14 a ponechal tak jako téměř za půl hodiny. I počalo bělmo s očí jeho jíti jako mázdřička vaječná. 15 A ujav ji Tobiáš strhl s očí jeho a ihned zrak přijal. 16 I chválili Pána Boha, on i manželka jeho a všickni, kteříž znali ho. 17 Tobiáš pak řekl: Chválím tě Pane Bože israelský a děkuji tobě, že jsi ty mne potrestal a ty jsi mne uzdravil, a ai, já teď vidím Tobiáše syna svého. 18 Po sedmi pak dnech přišla i Sara žena syna jeho i všecka čeleď i dobytek ve zdraví, i velbloudové, i peníze veliké po ženě přineseny jsou, i také ty peníze, kteréž byl vzal od Gabele. 19 I rozprávěl Tobiáš rodičům svým všecka dobrodiní boží, která učinil s ním skrze tohoto člověka, kterýž ho vedl. 20 Tedy přišli Achior a Nabat přátelé Tobiášovi radujíce se s ním ze všech dobrých věcí, kteréž Bůh učinil při něm. 21 A za sedm dní hodujíce všickni s radostí velikou veselili se.
|
1 I brali se, až se přiblížili k Ninive.
|
Hlava 12.[editovat]
1) Tobiáš se synem svým rozmlouvajíce o zaplacení Rafaelovi, umínili jemu polovici dáti toho, což přineseno bylo; Rafael povolav jich, tajně oznámil jim, kdoby byl; 3) Tobiáš se synem svým ulekl se; 4) Rafael je potěšiv a k oslavování Boha napomenuv od nich odšel.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Tedy povolal k sobě Tobiáš syna svého a řekl mu: Co můžeme dáti muži tomuto svatému, kterýž chodil s tebou?
2 Odpověděv Tobiáš vece otci svému: Otče, kterou mzdu dáme jemu, aneb co hodné může býti za jeho dobrodiní.
3 Mne vedl a zase přivedl ve zdraví, peníze od Gabele on vzal, ženu mi spůsobil a ďábelství od ní on zahnal, radost rodičům jejím skrze to učinil, mne od pohlcení ryby vysvobodil a tobě zrak navrátil, že vidíš světlo nebeské, a všemi dobrými věcmi skrze něho naplněni jsme. Protož co jemu za to hodného budeme moci dáti?
4 Ale prosím tebe, otče můj, aby prosil ho, zdaliby snad chtěl vzíti polovici všech věcí, kteréž přineseny jsou.
5 Tedy povolavše ho otec a syn vedli se s ním na stranu soukromě a počali ho prositi, aby ráčil vzíti polovici všech věcí, kteréž přinesli.
6 Tedy pověděl jim tajně: Chvalte Pána Boha nebeského a přede všemi živými vyznávejte ho; nebotě učinil s vámi milosrdenství své.
7 Tajnou věc zajisté královu tajiti dobřetě; ale skutky boží oznamovati a vypravovati poctivé a slušné.
8 Dobrátě modlitba s postem a s almužnou. více nežli poklady zlaté shromážďovati;
9 nebo almužna od smrti vysvobozuje a onatě, ježto čistí hříchy a činí, že člověk nalezá život věčný;
10 ale kteříž činí hřích a nepravost, vrahové jsou své duše.
11 Protož oznámím vám pravdu a neskryji před vámi tajné řeči.
12 Když jsi se modlíval s pláčem a pochovával mrtvé, nechávals oběda svého a tajně choval jsi mrtvé u sebe ve dne a v noci jsi pochovával je; jáť jsem obětoval modlitby tvé Pánu Bohu.
13 A že jsi byl vzácný u Boha, protož potřebí bylo, aby pokušení zkusilo tebe,
14 A nyní poslal mne Pán Bůh, abych tě uzdravil a Saru manželku syna tvého od dábelství vysvobodil;
15 já zajisté jsem Rafael anděl jeden ze sedmi, kteříž stojíme před Pánem Bohem.
16 A když to uslyšeli, ulekli se a třesouce se padli na zemi na tváře své.
17 I řekl jim anděl: Pokoj vám, nebojte se;
18 neb když jsem byl s vámi, skrze vůli boží zajisté byl jsem, jeho chvalte a jemu děkujte.
19 Zdálo se zajisté vám, že jsem s vámi jedl a pil; ale já pokrmu a nápoje nevídaného, kterýž od lidí nemůž vidín býti, požívám.
20 Protož jižtě čas, abych se navrátil k tomu, kterýž mne poslal; ale vy
chvalte Hospodina a vypravujte všecky divné věci jeho.
|
1 I zavolal Tobiáš Tobiáše syna svého a řekl jemu: Hlediž synu, aby dal mzdu člověku tomu, kterýž chodil s tebou, a musíš mu přidati.
|
Hlava 13.[editovat]
Tobiáš starý píseň složiv vypravuje v ní 1) o spravedlnosti a milosrdenství božím; 2) lidu israelského k oslavování Boha napomíná; 3) prorokuje a) o pomstách božích nad Jerusalemem, b) o uvedení pohanů do církve, c) o vzdělání Jerusalema.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 Tedy Tobiáš starý otevřev ústa svá chválil jest Boha řka: Veliký jsi Pane na věky a po všecky věky království tvé; 2 nebo ty tresceš a uzdravuješ, uvodíš do pekla aneb do hrobu a zase vyvodíš, a není kdoby vyvaroval se moci tvé. 3 Chvalte Hospodina synové israelští a před obličejem národův vyznávejte ho; 4 nebo prototě rozptýlil vás mezi národy, kteříž neznají Boha, abyste vy vypravovali divné věci jeho a je naučili, že není jiný Bůh všemohoucí krom něho. 5 Ontě trestal nás pro nepravosti naše a onť vysvobodí nás pro milosrdenství své. 6 Protož pohleďte, které věci učinil s námi, a s bázní i se strachem vyznávejte se mu a krále věkův povyšujte v skutcích vašich. 7 Ale já v zemi vězení mého vyznávati se budu mu, nebo okázal velebnost svou nad lidem hříšným. 8 Protož obraťte se hříšníci a čiňte spravedlnost před Hospodinem věříce, že učiní s vámi milosrdenství své. 9 Ale já i duše má veseliti se budeme. 10 Chvalte Pána Boha všickni volení jeho, čiňte dny veselé a vyznávejte se jemu. 11 Jerusaleme, město boží, trestal tě Bůh v skutcích rukou svých. 12 Vyznávej se Pánu Bohu v dobrých věcech svých a chval Boha věkův, ať zase vzdělá v tobě stánek svůj, a aťby přivedl zase k tobě všecky vězné, aby se radoval po všecky věky věkův. 13 Světlem jasným stkvíti se budeš a všecky končiny země klaněti se budou tobě. 14 Národové zdaleka k tobě přijdou a dary nesouce klaněti se budou Pánu Bohu v tobě a zemi tvou v svatosti míti budou. 15 Jméno zajisté veliké vzývati budou v tobě. 16 Zlorečeniť budou, kteřížby pohrzeli tebou, a potupeniť budou všickni, kteřížby se rouhali tobě, a požehnáni budou ti, kteříž budou vzdělávati tě; 17 a ty radovati se budeš v synech svých, nebo všickni požehnáni budou a skromážděni budou ku pánu Bohu. 18 Blahoslaveni všickni, kteříž milují tě a kteříž radují se nad pokojem tvým. 19 Duše má chváliž Hospodina, nebotě vysvobodil Jerusalem město své svaté ze všech zámutkův jeho Pán Bůh náš. 20 Blaze mně bude, pozůstanou-li ostatkové semene mého, aby pohleděli na jasnost aneb na slávu jerusalemskou. 21 Brány jerusalemské udělány budou z drahého kamene, ze safiru a ze smaragdu, a všecky zdi jeho vůkol z kamene drahého; 22 a ulice jeho podlaženy budou kamenem bílým a čistým, a po ulicích jeho zpívati budou Alleluja. 23 Požehnaný Pán Bůh, kterýž povýšil jej (totiž Jerusalem), aby bylo nad ním království jeho na věky věků. Amen
|
1 Když se pak jim byl zjevil anděl Hospodinův, tedy Tobiáš sepsal modlitbu k plésání a řekl:
|
Hlava 14.[editovat]
I. Tobiáš starý umříti maje a syna svého k sobě povolav napomíná ho, aby se z Ninive do země medské odstěhoval. II. Předpovídá jemu 1) o zkažení Ninive, 2) o zajetí lidu israelského, 3) o navrácení se jeho, 4) o navrácení se pohanů k Bohu. III. Napomíná ho při tom i k tomu, aby a) přikázaní božích ostříhal, b) poctivě jeho i matku svou pochoval. IV. Příklady některými jemu ku pobožnosti sloužil. V. Umřel i Anna manželka jeho. VI. Tobiáš mladý odstěhoval se do Ekbatany a tam umřel.
Dle sedmdesáti vykladačův | |
---|---|
1 A tak dokonány jsou řeci Tobiášovy. Pak Tobiáš po otevření zraku byl živ let čtyřidceti a dvě, a viděl syny vnukův svých. 2 A když vyplnil let sto a dvě, pochován jest poctivě v městě Ninive. 3 Neb když byl v padesáti a šesti letech zrak potratil, a když byl v šedesáti letech zase nabyl jej. 4 Ostatek pak íasu života jeho v radosti byl a s dobrým prospěchem v bázni boží bral se na onen svět v pokoji. 5 A v tu hodinu, když měl umříti, zavolal k sobě Tobiáše syna svého a sedm synův jeho, vnukův svých, i řekl jim: 6 Blízkoť bude zkažení města Ninive; neboť nepochybí slovo boží a bratří naši, kteřížto rozptýleni jsou ze země israelské, navrátí se do ní; 7 a všeliká země zpustlá naplněna bude, a chrám boží, kterýž vypálen jest v něm, opět ustaven bude, a tu se navrátí všickni, kteříž se bojí Boha. 8 A pohané opustí modly své a přijdou do Jerusalema a bydliti budou v něm; 9 a radovati se budou v něm všickni králové země klanějíce se Bohu israelskému. 10 Protož slyštež synové moji otce vašeho, Služte Pánu Bohu v pravdě a pilně ptejte se, abyste činili ty věci, kteréž se jemu líbí; 11 a synům vašim přikažte, ať činí spravedlnosti a almužny, ať pomní na Pána Boha a chválí jeho na všeliký čas v pravdě a ve všeliké moci jeho. 12 Protož nyní synové uposlechněte mne a nebývejte zde; ale v kterýžkoli den pochováte matku svou se mnou v hrobě jednom, ihned strojte se, abyste šli odsud; 13 vidím zajisté, že nepravost města tohoto konec učiní jemu. 14 I stalo se po smrti matky jeho, že šel Tobiáš pryč z Ninive s manželkou svou a se syny i se syny synův svých a navrátil se k testům svým. 15 A nalezl je ve zdraví, v starosti dobré, a péči o ně měl, a on zavřel oči jich a veškeren statek domu Raguelova on vzal i viděl páté pokolení, syny synův svých. 16 A když vyplnil let devadesáte devět v bázni boží s radostí, pochovali ho. 17 Veškeren pak rod jeho i všeckno příbuzenství v dobrém životě v svatém obcování trvalo, tak že byli milí Bohu i lidem i všem, kteříž bydlili v zemi.
|
1 I dokonal (Ř. vyznávati) píseň svou Tobiáš.
|
- Monitoring:Verš/nobr
- Monitoring:NavigacePaP/TITUL/=název kořenové stránky
- Monitoring:NavigacePaP/ČÁST/=vlastní
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR/=plaintext autor
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR2/=(nevyplněno)
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/AUTOR2/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/DALŠÍ/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/PŘEDCHOZÍ/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/TITUL/ vyplněný
- Monitoring:NavigacePaP/TOP/ nepřítomný
- Monitoring:NavigacePaP/ČÁST/ vyplněný
- Monitoring:Wikidata:TITUL souhlasí
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/=vlastní
- Monitoring:Textinfo automaticky nekategorizující stránku s vyhrazeným autorem
- Licence:PD old 140
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/PD old 140
- Licence:PD old 70
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/PD old 70
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA/= Wikidata/rozdílné
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/=neznámý
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/=(nevyplněno)
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/=odkaz Autor s textem (stejné)
- Monitoring:Textinfo/AUTOR/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/AUTOR-UVEDEN-JAKO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/EDICE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/IMAGE-PAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/INDEX/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/ISBN/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/JINÉ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE-PŘEKLAD2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/LICENCE2/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ONLINE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ORIGINAL/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/PODTITULEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/POPISEK-IMAGE/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/PŘELOŽIL/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/SOUVISEJÍCÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/TITULEK/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/VYDÁNO/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-DALŠÍ/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKIPEDIA-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/WIKISLOVNÍK-HESLO/ nepřítomný
- Monitoring:Textinfo/ZDROJ/ vyplněný
- Monitoring:Textinfo @ 290474-260558
- Monitoring:Stránky s interwiki přes Wikidata