Ballady (Quis)/Ballada o nebohém ďáblu

Ballady Ladislav Quis
Švandovy dudy	Ballada o nebohém ďáblu	Pekelný žaltář

Údaje o textu
Titulek:	Ballada o nebohém ďáblu
Autor:	Ladislav Quis
Zdroj:	Quis, Ladislav. Ballady. Praha: Dr. Ed. Grégr a Ed. Valečka, 1883 Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Balada o nebohém ďáblu.

Kdykoliv jen vrznou dudy,
v krčmách Káču vídati,
pět a dvacet roků všudy
kouty, kamna hlídati.

Tancovali rejdovačku,
vrtáka i hulána,
hoch však žádný nevzal Kačku
od večera do rána.

To se rantí, to se fantí
po lecjakém fěrtochu —
„Solo — solo muzikanti!“ —
Káča plna vrtochů.

Jak to lítá, jak to skáče,
sukně, copy, fábory,
jako by té smutné Káče
na truce a na vzdory.

„Jenom jednou, jednou v kolo —
duši svoji za to dám,
jenom jedno, jedno solo,
čert byť pro mne přišel sám!“

A ty dudy a ty trudy
a ten tanec dál a dál. —
Z nenadání v tváři rudý
myslivec před Káčou stál.

Upejpavě zavdala si,
zlatník cinkl — solo zní;
prázdné kolo, tajné hlasy,
tajné smíchy: „Kdo to asi,
z které chasy tančí s ní?“

A ta Káča, ta si vede
do kolečka, do kola;
tmavší ještě tváře smědé,
větrem vlasy pološedé
lítají a sukně hnědé
do kolečka, do kola.

Káča v nebi do pola!
Dechu sotva ústa stačí,
ňadra se jí zase dmou;
ruku tiskne, v bok se tlačí —
kol vše v pustý vír se stáčí —
kde je hudba s hospodou?
„Kam to, švarný mládenečku,“
šeptá Káča myslivečku,
„kam to spěcháš s Káčou svou?“

Otvírá se žhavá brána,
smůla svítí na cestu —
„Hleďme bratra Uriana,
už si nese nevěstu.“ —

„Vládce pekel, tuto pannu…“
„Kde ji máš?“ — Pusť, Káčo, už!…“
Ta však v týle Urianu,
vždyť to první její muž!

A nechť hrozí a nechť prosí,
nechť se válí, skáče, rve —
Káču stále v týle nosí,
svrhnout nemůž’ břímě své.

Lucifer se chvěje smíchy,
smíchy celé peklo s ním,
i ty duše, jež za hříchy
pykají tu trápením.

Bez slov kyne kníže brachu,
prudčeji mu kyne zas,
a už s Káčou v smutném strachu
z pekel vyhnán letí ďas. —

S Káčou v peklo zpět nemůže,
ta však má jej za rohy.
Šťastná Káčo! ty máš muže,
ale čert je nebohý!