Bajky Ivana Krylova/Potok

Bajky Ivana Krylova Ivan Andrejevič Krylov
Lhář	Potok	Svišť a Liška

Údaje o textu
Titulek:	Potok
Autor:	Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis:	bajka
Původní titulek:	Ручей
Zdroj:	Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1886
Licence:	PD old 70
Překlad:	Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Pěl pastýř u potůčka — žalný zpěv to byl! —
svou bídu pěl a ztrátu nejcitnější,
beránek se mu nejmilejší
nedávno v řece utopil.
I slyše potůček ten nářek vrčí hlasně:
„Ty, řeko nesytá! což kdyby to dno tvé
tak bylo jako mé
všem otevřeno volně, jasně,
a každý uviděl by v tůni blátivé

vše žertvy, jež jsi v lačný jícen ponořila?
toť pro samou bys hanbu v zem se probořila,
a v temných propastech se navždy pohrobila!
Mně kdyby osud z lásky své
dal tolik vody hojné v objetí,
já přírody bych stal se zdobou řádnou,
a neublížil ani kuřeti.
Jak opatrně bych svou vodu spádnou
i mimo chýže vodil, každou křovinu,
mně žehnaly by břehy po mém boku,
já osvěžil bych luh i dolinu,
a neodnesl s nich ni lístku do svých toků.
Nu, na té pouti mé, ať mluvím úhrnem,
jen dobro tvoříc, nikde bídy, hoře,
má voda do samého moře
by doproudila čista, v jasu stříbrném.“
Tak mluvil potůček, tak smýšlel dílo vlídné.
Však ejhle! neminulo ani týdne,
co nad sousední horou liják ze mračen
se v příval oděl.
Tu potok řekou rostl, proudy překvačen.
Žel! potoka duch krotký kam se podél?
Jak voda dme se kalná, břeh již nestačen,
jak šumí, řve a kypí, pěnu vírem válí,
a zvrací duby stolete!
Jen praskot slyšeti je z dáli…
A týže pastýř, za nějž řece prokleté
lál potok nedávno tak ulíčeným slovem,

v něm se vším stádem zhynul, se svým vlastním krovem —
ni sledu nezůstalo po nich z převratu. —
Jak mnoho potůčků tak teče krotce, hladce,
a bublají tak srdci sladce,
však proto jen, že v nich je vody po patu.