Bílá nemoc/Akt druhý - Obraz druhý

Bílá nemoc Karel Čapek
Akt druhý - Obraz první	Akt druhý - Obraz druhý	Akt druhý - Obraz třetí

Údaje o textu
Titulek:	Akt druhý - Obraz druhý
Autor:	Karel Čapek
Krátký popis:	Bílá nemoc je drama K. Č. z roku 1937. Dílo varuje před nastupujícím fašismem.
Zdroj:	www.mlp.cz
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Dramata : Loupežník : R.U.R. : Věc Makropulos : Bílá nemoc : Matka. Praha : Československý spisovatel, 1994
Licence:	PD old 70

Osoby: První malomocný, Druhý malomocný, Otec, Matka, Dr. Galén

Fronta malomocných před ordinací doktora Galéna. Poslední v řadě Otec a Matka.

První malomocný: (z prvního jednání): Koukej, tady na krku –

Druhý malomocný: (z prvního jednání): To už máš dobré.

První malomocný: To si myslím. Krásně se nám to hojí, říká doktor.

Druhý malomocný: A mně posledně řekl, už se nám to hnulo, člověče, už se nám to hodně zmenšuje.

První malomocný: Tak vidíš, ty troubo!

Druhý malomocný: A nejdřív mě nechtěl vzít. Když jste pekař, povídá, tak nejste chudý člověk; já prý léčím jen chudé. A já jsem mu řekl, pane doktore, když má pekař malomocenství, tak u něho nikdo nekoupí ani housku; vždyť já jsem na tom hůř než žebrák. Tak mě nakonec vzal

(Zacházejí dovnitř.)

Otec: Tak vidíš, maminko, nakonec ho vzal; a byl to pekař.

Matka: Bože můj, já mám strach –

Otec: Já před ním padnu na kolena a řeknu mu: Pane doktore, mějte slitování; děti máme nezaopatřené – Copak je to hřích, že se člověk poctivou prací domůže vyššího postavení? Po celý život jsme si odpírali – Přece ten doktor nemůže být tak tvrdý!

Matka: Když on prý léčí jen ty nejchudší!

Otec: A to bych se podíval, aby tě nechtěl vzít! To bych mu něco řekl, víš –

Matka: Prosím tě, ne abys byl na něho prudký!

Otec: Ne, ale já mu řeknu, co je jeho lidská povinnost! Já mu řeknu, pane doktore, ať to stojí co stojí – tady jde o mou ženu

(Vychází Dr. Galén.)

Dr. Galén: Co… co chcete?

Otec: Pane doktore… kdybyste byl tak laskav… tady má žena…

Dr. Galén: Kdo jste?

Otec: Já, prosím… já jsem účetním ředitelem… Krügových podniků.

Dr. Galén: Krügových podniků?… Prosím to já nemohu – Je mi hrozně líto, pane, ale já léčím jen chudé, že ano –

Otec: Pane doktore, mějte slitování! Budeme vám do smrti žehnat –

Dr. Galén: Poslyšte, ne… Prosím vás, to ne… Podívejte se, já… já opravdu mohu jen chudé… Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš –

Otec: Prosím, já jsem ochoten cokoliv… ať to stojí co stojí…

Dr. Galén: Podívejte se, ti bohatí mohou spíš prosadit, že ano…, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane… Mají větší vliv… Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu…

Otec: Pane doktore, já bych rád; ale já osobně nemohu nic dělat…

Dr. Galén: Ano, ano… to říká každý, víte? Poslyšte, kdybyste vy řekl baronu Krügovi,… aby přestal vyrábět kanóny a munici… Kdybyste získal barona Krüga –

Otec: Ale to přece nejde, pane doktore… Jak bych se já prosím mohl opovážit… To je vůbec vyloučeno!

Dr. Galén: Tak vidíte, a jak mám potom já… Nu, co dělat… Je mi hrozně líto…

Otec: Pane doktore, prosím vás, aspoň z lidské povinnosti –

Dr. Galén: Ano, vidíte… Já tu povinnost vzal na sebe, pane, to je právě to… To je to hrozně těžké, že ano… Poslyšte, kdybyste vy se zřekl svého místa u barona Krüga… kdybyste mu řekl, že už nechcete pracovat pro jeho munici –

Otec: A čím bych se potom měl živit?

Dr. Galén: Tak vidíte, vy se taky živíte… válkou!

Otec: Kdybych dostal jinde místo účetního ředitele… Pane doktore, člověk se teprve k stáru dopracuje… To přece nemůžete žádat!

Dr. Galén: Ano, vidíte – Člověk nemůže od lidí nic žádat. Co dělat, co dělat… Nu tak sbohem, pane; je mi líto – (Odejde.)

Matka: Vidíš – vidíš –

Otec: Pojď! Je to bezcitný padouch! O takové místo by člověka připravil!

Opona