Básnické spisy (Kalina)/Zpěvy milostné/Lásky strast

Zpěvy milostné Josef Jaroslav Kalina
Jaroslav Miloslavě	Lásky strast	Otázka milenky

Údaje o textu
Titulek:	Lásky strast
Autor:	Josef Jaroslav Kalina
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 112–114. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

O děvo drahá! ty víš, že mé tiché srdce
Se zakochalo do zvuků zpěvu tvého,
Do tvých prstů hry;
Dávno že jsme svá srdce
Jako v soucitný zladili romon! —
Aj, tonuly city touhy vřelé,
Píseň tlumočila srdce tajemství,
Nesrozumitelné nezasvěcenci — —
V blaženém melodií proudu byl by
Celý náš plynul život, celý.

Ale že zlý kýsi démon
Struny srdcí našich porval,
A mou lyru žal rouškou pokryl:
Neviň mne,
Nerozřevňuj moje bolné srdce!
Lituj, lituj, že jsme z ráje vyhnáni
A že hromu hluk zahlušil hlasu radosti;
Lituj a pros, ať se nebe smiluje
A jemné lásky sešle doby klidné,
Jež by naladily opět
Stroje naše v libý souzvuk. —
Pak chceme stálou hymnou
Slavit nebes jasných slávu,
Lásky slast a blaženost srdcí zvolených
A pěti a hráti, až rozplynem
V jeden všehomíra
Souzvuk!

II.

Když vidím, o má duše drahá,
Vidím z přísného pravdy oka,
Jak péče maří outlý květ
Žahavým dechem Sirocca,
A jak proudy slzí mutných
Hasí lesk očí tvých milostných;
Jak touha krutá dáví tvůj pokoj,
Jak den každý duši nějaký poklad ukrádá,
A žádný nenese, čeho mysl strádá,
Skromné jen žádosti cíl a ránám zhoj;
Když vidím (a musím tak nechat),
Jak tvá sladkoněžná postať
Pro lásky blaho jen stvořená
Trápícím trudem jest sevřena;
Jak nehodným výčitkem sklíčena chřadne,
A v bolné tísni nyjící srdce vadne:
Tu chtěl bych, křepkým lásky ramenem
Chopiv tě v záchvatu rozníceném
Na věky vyrvat nezdárnému světu,
A skryv přede zrakem láje
Kamsi u blaženější kraje
Unesl bych svůj klenot v rychlém letu.

Ach nelze! — Nelze? nuže, tu moje hruď!
Na ni vyluč své šípy jizlivé,
Ty chaso otrapná Smrti mořivé,
Mne oblehnouc vinníka zběď a truď!
Od ní ustaňte trápoty, péče, strasti!
Vy krvolační vrazi života,
Přepusťte, já přejmu ty nápasti,
By jejího jen netrpěla srdce blahota!

Obali však jsme propadli osudu,
Oběmali života věnce svadly,
Jednouli strastí sloučeni,
Pnít máme pospolu zmařeni:
Nuže, v jednom bolném umučení
Dovršte naše trápení;
Rychle kříže, hřeby si hotujte,
Po boku spásky mé mne hned katujte,
Bych ještě dnes, vynikna ze světa víru,
Se octnul s ní v blaženém ráji míru!