Básnické spisy (Kalina)/Odvod

Básnické spisy (Kalina)
Jeník	Odvod	Ironie lásky

Údaje o textu
Titulek:	Odvod
Podtitulek:	(Baláda)
Autor:	Josef Jaroslav Kalina
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 90–93. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ze vsi táhne synkův družina,
    Švární jonací, výbor osady,
Mnohá pláče truchlá dívčina,
    Nenadálať se losu prorady;
Matek je sleduje v dál požehnání,
    Mnohý otec s výkupem
    Kráčí s bodrým zástupem.
A hudců hrání až na rozhraní,
    Až tam ku hrázi
    Je doprovází.

„Hoj, vy páni muzikáři,
Co jste nám do kola hrávali,
Naše srdce obradovali,
V strastili nastalé
Chcete nám uskrovnit
Oslady bývalé?
Nelze bez vás jít!
Nuže, dál nás provázejte
A veselé písně hrejte,
Až se u rozkošném máji,
České hory zazelenají.
Nestarejte se o placení,
Dobře jsou měšce naplněni;
Pojďte až do města s námi,
A udali vám se zas
Nazpátky dovésti nás,
Dvojnásob nahradí mámy.“

Táhne tlupa synkův po dráze,
Táhne k odvodu
Ve valném pochodu
Ku Praze
V ústech šprým a hluk a třesk,
Za čapkou kvítí, v srdci stesk.
Výskají jonáci, skáčou,
Hudba hraje, kapsy zvoní,
A vojanské znějí zpěvy. —
Matky doma syny pláčou;
V pusté jizbě slzy roní
Osiřelé smutné děvy.

Juž tlupa městskou branou se snuje,
Dle hudby spádu si vykračuje,
Ulicemi vříská;
Z dáli na ně výská
Hromada mladíkův,
Losu oučastníkův.

Slyší to valné hlaholení
Důstojníci shromáždění,
Před jichžto zrakem se síla tetelí,
Jichž výrok mnohé srdce rozželí,
Oknem hledí, — žas je proniká:
„Aj jaká to krásná muzika!
Takou ledva ve svém vojsku máme!
Ha to jdou k odvodu
U hudby průvodu;
Nech vejdou do dvora, ať je známe,
Hudebníci i mladíci!“ —

Lidé pilně v okna hledí,
Trnou strachy rodáci bledí. —
Vrací se druh po druhu;
Všichni vojny sproštěni,
Rodu a práci vráceni,
A přece smutní! — jakou túhu
Srdce bodrých jonáků zavírá,
Že i svobody pocit umírá? — —
Želí, že pozbyli hudebníků,
Jenž by je domů provodili
A jejich mysl veselili;
Vrací se sami domů, naříkajíce:
„Kdož nám o pouti a při hrách,
Kdož o posvícení a zásevkách
Zahraje tak libě? — ach vás není více!“

Ba ne více — oni napotom
Budou hrát Jarvitovu jenom;
Budou hrát v železné reje,
Kde se půda krví kropívá
A životem vlastním platívá;
O zásevkách, kde tělo se seje,
O posvícení, kde havrani
Kvasí a jiní hosté nezvaní;
Zahrajou v kolo, kde mnohý z hasačův
Umdlen v syrou zemi padne,
Krása s jarou silou zvadne,
Pokosena krutých od mečův.
Až konečně Morana i je
V klín svůj pojme a rouškou zakryje,
Již uspajíc je ve tvrdý sen,
Z něhož je zbudí anděla trouba jen.