Básnické spisy (Kalina)/Krumlovská panna

Básnické spisy (Kalina)
Radouš, zakladatel hradu Radyně	Krumlovská panna	Růže Krumlovská

Údaje o textu
Titulek:	Krumlovská panna^[1]
Podtitulek:	(Pověst národní)
Autor:	Josef Jaroslav Kalina
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 74–77. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Růže Krumlovská

Lesem bledá panenka za šera
Putuje k Krumlovu do kláštera.
    Bol v srdci — a líce bělostné
    Rudí se od strasti milostné.

Jižjiž posvátna prahu dopadá
A klesnouc, vece dívčinka mladá:
    „O přijměte mne, svaté panny,
    Popřejte bídné hlavě schrany!“

„Ej vezměte okrasu kadeří,
Srdce moje se Marii svěří:
    Světu jsem lichost ponechala,
    V níž mysl druhdy se kochala.“

Poctí ji sestrou jeptišek celot,
A řehole ji béře za svou choť;
    A v ruce matky, co řádem vládá,
    Přísahy trojí vazbu skládá.

V svatého řádu správě brzo jí
Prsou se bolné rány zahojí;
    Za lásky zžíravé radosti
    Jí v přátelství náhrady dosti.

A po krátkém čase sester ve sboře
Družici věrnou sobě vybéře;
    S ní ruku v ruce k božímu městu
    Uzavřela konati cestu.

Podle sebe v chrámu klečívají,
Hlasy obou mílo seznívají,
    Modlitby v jedné zlaté schráně
    Unáší anděl před trůn páně.

Začasté spolu v době večerní
Za luny bloudí v zahradě klášterní,
    Tu v družky lůno květ dne ronívá
    A srdce touhy své vylívá.

Tak mnohdy Vesnu v sady vítaly
Nedostižené vichrů návaly,
    Pro lásku, zbožnost, pro pokoru
    Slynouce vzorem všemu sboru.

Až kdys dle zvyku panna v ranní svit
Do choru přijde družku svou budit;
    Leč ta, s níž včera se pěstila, —
    Se životem se rozloučila.

Bledá, tuhá leží tu v posteli,
Neslyší víc, co zvonu zvuk velí,
    Ni milší družky hlas nevnímá
    Ni výjevu žalosti všímá.

Rty nekynou v sladkou hubinku víc,
Ni očko nevzezří láskou vnadíc;
    Žití plamen v něm více nesvítí —
    Smrt mrákotnou je potáhla sítí.

Družčino srdce úžestí nyje,
Řevných slz proudem drahý trup myje,
    Zatlačí jemně očka milé
    A své zavírá téže chvíle.

Jeptišky brzo je postrádají
Na místě, kde obvykle klekají.
    Kde baví? — v celi? — nešťastná době,
    Smrt v náručí je třímá obě;

A kdy jich těla do hrobu chystají,
Že mládenec to s pannou, shledají:
    Mladý pán z Růže, a lilie —
    To jeho nevěsta Marie.

Starý pán z Růže bránil synovi,
Za choť pojmouti dceř chudé vdovy,
    A skryv ji před okem milého,
    Zavřel do kláštera krumlovského.

Leč lásky zrak čilý vše objeví,
Tať vedla mládce v objetí děvy;
    A vřelé té lásky proudění
    V přátelství tiché se promění.

A sester sbor cit svaté přízně ctí,
    Věncemi skráně obou okytí,
Jedna rakev zavírá obě,
    V jednom spolu spějí hrobě.

A na hrobě jim kvetou květinky,
Lilie outlinké a růžinky,
    A dvé andílků odíno v krásu
    Sluní se v boží lásky jasu.

↑ Tuž pověst o mladistvém pánu z Růže čili Rožmberku vypravuje Balbín ve svém „Epitome rerum Bohemicarum“, lib. III. cap. 21. Básník náš, jakž víme, z Balbínova vypravování děj sobě obrav, dvojím způsobem jej vzdělal, jednak ve přísnější formě této romance, jinak v lehčejším rouchu následující písně v duchu národním složené. Zde ku porovnání obě básně po sobě položeny. (Poznámka z I. vydáni Kalinových Básnických spisů.)

[1] Tuž pověst o mladistvém pánu z Růže čili Rožmberku vypravuje Balbín ve svém „Epitome rerum Bohemicarum“, lib. III. cap. 21. Básník náš, jakž víme, z Balbínova vypravování děj sobě obrav, dvojím způsobem jej vzdělal, jednak ve přísnější formě této romance, jinak v lehčejším rouchu následující písně v duchu národním složené. Zde ku porovnání obě básně po sobě položeny. (Poznámka z I. vydáni Kalinových Básnických spisů.)

[1]