Přeskočit na obsah

Básně z roku 1865, svazek I./XVI.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: XVI.
Autor: Adolf Heyduk
Zdroj: citanka.cz
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

Na lůžku leží ubohá má milá.
A do Padovy cesta moje byla,
kde svatý Antonín na zlatém stonku
tré bílých drží liliových zvonků.
A když jsem v pokoře mu žaloval,
tu útěchu mi hodný svatý dal:
„Musí-li tvoje milá se světa,
pak na památku trápení a bolu,
brzičko, synu, na zlatém mém stvolu
ať čtvrtá bílá lilje vykvétá! —“
Má milá umřela. Já putoval
až do Loreta k milé Matce boží,
bych útěchu si z jejích očí vzal.
Tam žaloval jsem velký srdce žal,
by z prsou vzala bujné ono hloží.
A matka boží hlavu ponížila
a tiše, tiše ke mně promluvila:
„Už potěš se! Zříš jakous na ní vinu?
Mám korunu jen jednu, milý synu;
kéž dvě jsou mé, tu jednu bych jí dala,
že tě tak z vroucí duše milovala.“