Přeskočit na obsah

Básně z roku 1865, svazek I./Růže jsi –

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Růže jsi –
Autor: Adolf Heyduk
Zdroj: citanka.cz
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

Růže jsi, žel ale, růže zvadlá,
sopka krás jsi, oheň tvůj však zplanul,
hvězda jsi, leč hvězda s nebe spadlá.

Vše mne upoutalo, kde jsem stanul;
velebně mne dojal pohled chrámů,
z vnitřku jejich mrtvý chlad však vanul.

Opustila’s nyní sebe samu,
jenom osud stále tobě volá:
„Nejsilnější slávy kmen já zlámu!“

V síni dožů, když jsem hleděl z dola
na ty tváře volenců tvých dávných,
kývala mně jejich hlava holá.

Každý mluvil: „Hochu, z dob těch dávných
zbylo vlasti naší slávy málo:
nic, leda pár loděk mořeplavných.“

„Nám ty loďky, vám pak nebe dalo
místo žezla zákolníček k pluhu;
avšak lidstvo ještě neskonalo.

Po potopě sklenul tvůrce duhu!“ —