Přeskočit na obsah

Básně z roku 1865, svazek I./Pohled s Galerie

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pohled s Galerie
Autor: Adolf Heyduk
Zdroj: citanka.cz
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

Večer byl tak tichý, krásný, smavý,
večer, v němž se láska v srdce loudí;
večer milý; v jasném světle stála
na obloze lesknoucí se luna,
sesílajíc paprsky své stkvostné
na laguny, břehy, mosty, chrámy. —

Do paláce pospíchal jsem dožů,
abych pohled čarovného města
s galerie v nitro duše vložil.
Po velikých schodech tiše stoupám,
obrovské jež sochy strážně krášlí;
zastavím se na nejnižším stupni,
abych spatřil památná ta místa,
na nichž dože, z vůle signorie,
v slávě zlatou přizdoben byl čapkou. —

Zázračný to pohled s galerie
na náměstí veliké i malé,
na nichž tisíc plamenů se blýští.
U břehu, hle, volnosti jsou strážci,
volnosti té dávno utracené,
utracené, šlapané a zhaslé.
Theodor zde s štítem v pravé ruce,
levá ruka tupé drží kopí,
na znamení, že se bez útoku
republika prve štítem chrání,
útok teprv zbraň že vyvolává. —
Vedle něho lev svatého Marka,
Evangelium jenž v drápu drží,
na němž veliké „Pax tibi“ psáno.

Pokoj, pokoj v širé světy hlásá,
pokoj moři, zemi, lidstvu všemu.
Mladé slunce z rána písmo zlatí,
zlatí štít a mramorové sloupy,
však, co zašlo, nazpět nepřináší.
Ona, která mír volala světu,
přepadena, rvána, zneuctěna!
Její skvosty vzaty, rozcuchány,
její sláva pláče nad vodami,
a mé srdce pláče v nitru žhavém,
pro svobodu její, lidstva — vlasti! —