Básně smíšené/Tři doby země České

Básně smíšené Boleslav Jablonský
Osvobození Evropy	Tři doby země České	Slovan Čech

Údaje o textu
Titulek:	Tři doby země České
Autor:	Boleslav Jablonský
Zdroj:	JABLONSKÝ, Boleslav, Básně Boleslava Jablonského. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Básně Boleslava Jablonského. Praha, J. Pospíšil 1864
Licence:	PD old 70

Byl jednou čas, kde krásné Čechů jméno
Tak slavně znělo v uších národů,
Že od celé Europy bylo ctěno
Co jméno reků, chrabrých vojvodů.

Byl jednou čas, kde každý hrdým býval
Překrásným, slavným, mocným jménem Čech,
Kde české vlasti syn se honosíval,
Že ctitelem jest věd i uměn všech.

Byl jednou čas, kde sladké slovo české
S výsosti trůnu slavně znívalo,
Kde slovo to v harmonii nebeské
V palácích knížat se ozývalo.

Tenkráte cítil Čech, že Čechem jesti,
Tenkráte hájil kmene svého čest;
Tenkráte kvetlo v zemi lvově štěstí,
Jemuž lze jen při lásce k vlasti kvést. —

Však ten čas minul. Nepříznivá doba
Nastala, ach, Českému národu;
Sil jeho mravních zmocnila se mdloba,
On klesl sám v duchovní porobu.

Čech přestal vlast, svou matku milovati,
On sebe sám si přestal vážiti;
On přestal na své otce zpomínati,
Jich hodnu být přestal se snažiti.

Čech zapřel vlast i krev i mluvu svoji,
On z domu vyhnal bůžky otců svých;
On s cizincem se v řeči, mravu pojí
A odříká se bratří pokrevných.

I zatmělo se slunce České vlasti,
I zaplakal tu její genius;
Ze země prchly národní vše slasti,
I prchly sbory slavných českých Mus.

O což tu želel vlasti věrný ctitel
Uplynulých těch zlatých v Čechách dob!
O což tu truchlil pravý lidu přítel,
Vida, an národ v mrzký klesá hrob! —

Však, ejhle! „Zhůru!“ volá anděl Páně —
„Povstaňte z hrobů !“ trouba jeho zní —
„Vyjasněte se, chrámu vlasti báně —
Spěj, národe, k slavnosti vzkříšení!“

Tak lásky k vlasti anděl slavně hlásá —
A hle! tisíce z hrobů vstávají;
Z nich všeliký, že opět živ jest, jásá,
A všickni Pánu díky vzdávají.

Duch arciotců v zázračné své síle
Oživuje vše vlasti končiny;
Radostně zní tu: „Vstalí jest této chvíle!“
Z ust obětníků v chrámě otčiny.

Nuž, vstaňte všichni, jenžto posud spíte;
Dennice vzešla — Jitřena se rdí!
Slavíci pějí — aj! proč ještě dlíte?
Hana tomu, kdo bývá poslední!

O žíte, bratří, národu zas svému,
Nebuďte mrtví jeho údové!
Přihlaste se zas k matce své a k němu
Co věrní bratří, věrní synové!

Ctěte svůj jazyk, zvyky své a práva,
Dokažte skutkem, že jste Čechové,
A vlasti České opět vzejde sláva,
Kterou se skvěli slavní předkové.