Básně smíšené/Člověk a zem

Básně smíšené Boleslav Jablonský
Duchu světa	Člověk a zem	Pražský dóm

Údaje o textu
Titulek:	Člověk a zem
Autor:	Boleslav Jablonský
Zdroj:	JABLONSKÝ, Boleslav, Básně Boleslava Jablonského. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Básně Boleslava Jablonského. Praha, J. Pospíšil 1864
Licence:	PD old 70

Ze země vzal vznik dle těla
Člověk tvorstva koruna,
A s tou matkou jako dítě hraje,
Z ní se živí, v jejích loktech zraje,
Jí jest oddán zcela,
Až jí klesne do lůna.

Země jest kolébkou jeho,
Země školou jeho jest;
Ona jej dle těla vychovává,
Ona pro duši mu pokrm dává,
Krále činí z něho,
Jemuž sama dan chce nést.

Na ní on se pohybuje
Obrovský co mravenec,
Z ní on hrady staví a zas boří,
Doly z hor a z dolů hory tvoří,
Všecko zpřevracuje —
Věčný nespokojenec.

Po zemi on sem tam létá
Jako včela obrovská,
Hledá, skoumá, neunavně sbírá,
Všeho tvorstva útroby zotvírá,
Mízou všeho světa
Naplnit chtě sídla svá.

V nejhlubší on zem se vrývá,
Největší to její červ!
Klenoty a poklady nejdražší
Z útrob země, na světlo vynáší;
Vše, co v sobě skrývá,
Vše pronikne jeho nerv.

Jako velryb mořem pluje,
Vniká v jeho doliny,
Dobývá se jeho na ostrovy,
Skvostné perly z bezdna jeho loví,
Směle prozpytuje
Tajné jeho hlubiny.

On se proti tygrům pásá,
Divý oř mu v moc je dán ;
On si živlů podmaňuje síly,
Všecko musí jeho sloužit cíli,
A vše tvorstvo hlásá:
Člověk jesti země pán!

Čím však nad vše zemské plémě
Vysoko se člověk vznes,
Čím si země říši podrobuje,
Čím i Tvůrce dílo zvelebuje —
Ach! to není z této země,
Ale jiskra — od nebes.