Básně (Züngel)/Moldánky

Básně Emanuel František Züngel
Divoké znělky	Moldánky

Údaje o textu
Titulek:	Moldánky
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: vlastním nákladem. 1868. s. 208–210. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Mne božstvo na svět vyhnalo,
bych pitomě tu bloudil,
z křaplavé lýry citů svých
mrzuté zvuky loudil.
Osud se na mne ušklíbá,
slunce mi svítit nechce —
těžce musím tu pracovat
a jíst a pít jen — lehce.

K tomu mám stále poslouchat,
že huňatá jsem hlava,
čímž řiďounkým se vláskům mým
veliká nečest stává.
S němci i slepci musím se
stále zlobit a klíti,
a k tomu vodu barvenou
na místě piva píti.

Ďas aby již ten život vzal!
A pak má člověk zpívat!
Hlady a dlouhou chvílí již
nestačím ani zívat.
Jen kdybych moh’ ten čas zabít,
pak by mi lépe bylo;
potom tak ňákou subvenci —
ó — pak by se to pilo!

 * * * 

Když se tak někdy pod večer,
na hvězdy s půdy dívám,
jak plují tiše blankytem —
tuť obyčejně zívám.

A zívám tak, až v očích mých
se počnou slze chvěti,
i zavru je a vidím, jak
letí drak na koštěti.

A když za hory zaletí,
vyskytne se zas jiný,
i hrůzou se tu zahalím
se skrčiv do peřiny.

A tu se mi pak ve snu zdá
pořád jen o tom draku — —
Štěstí, že nejsem ženatý,
bylo by po přízraku!

 * 

Až jednou skončiv žití pout,
jsa hotov s marcipánem,
natáhnu svoje kamaše,
přestav být pozemšťanem

Pak, prosím, kupte velký sud
a na hrob mi ho dejte,
a skromnou moji mohylu
mi chmelem posázejte.

Abych se aspoň po smrti
s tím přítelem svým shledal,
jejžto jsem celý život svůj
nadarmo v pivě hledal!…