Básně (Züngel)/Maryšce

Básně Emanuel František Züngel
Má milá	Maryšce	Triolet

Údaje o textu
Titulek:	Maryšce
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: Vlastním nákladem. 1868. s. 16–19. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Maryška, Maryška,
nad tu věru není;
onať mé největší
v světě potěšení.

Maryška, Maryška,
ta krásná květina,
jež mne k sobě poutá
z všech růží jediná.

Kdybych já Maryšku
nad vše nemiloval,
věru bych největší
muka zasluhoval.

Muka to největší:
bez Maryšky býti
a v hlomozu světa
s pustým srdcem žíti.

* * *

Maryško, Maryško,
věř, tak rád mám tebe,
žeť více milovat
nemohu ni sebe.

Věř, že bych Ti k vůli
všecko rád udělal,
jen ne, kdybys chtěla,
bych tě nemiloval.

Leč Ty nechceš věřit,
co mé srdce cítí;
nemůžeš mou lásku
ani pochopiti.

Jistě že Tvé srdce
tenkrát tvrdě spalo,
když to dobré nebe
lásku rozdávalo!…

* * *

Maryško, Maryško,
nic, mi nechceš přáti,
nic mi z útrpnosti
k vůli udělati.

Do háječku chtěl jsem
s Tebou, drahá, jíti,
a Ty jdeš na vzdory
panské leny plíti.

V háji by srdéčko,
láskou oživělo;
tam by Ti o lásce
ptáčátko zapělo.

Však já vím, co Tobě
milovat mne brání —
Ráda bys se stala
urozenou paní.

Ráda bys v hedvábu,
ve zlatě chodila,
ráda bys ve voze
skvostném se vozila.

Však co bude plátno
Tobě zlato skvoucí,
když tě nezulíbá
láska nehynoucí?

Co ti bude plátno
v kočáře jezditi,
když budeš v něm marně
po lásce toužiti?

Jistě že pak s bolem
pozasteskneš sobě,
žes tu moji lásku
pochovala v hrobě.