Básně (Züngel)/Květy

Básně Emanuel František Züngel
U jezera	Květy	Křížek po matince

Údaje o textu
Titulek:	Květy
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: Vlastním nákladem. 1868. s. 30–33. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Rakvička je otevřena,
u ní pláče chudá žena;
ležíť tam jak hrobní kvítko
bledolící, mrtvé dítko.

Rubášek má sněhobílý,
v ručičce i křížek milý;
kol hlavy ni na hrdélku
žádného však více šperku.

S bolem v srdci, v duši tuhým
praví matka k dítkám druhým:
„Jděte a nanoste kvítků
do rakvičky mému dítku.“

Nejmladší se také zvedá,
ven vybíhá, kvítky hledá,
a co najde v poli, v lese,
s radostí to domů nese.

„Aj jaké to pestré kvítí
chtěl bys v rakvi bratra míti?
Chrpu, mák a růži divou —
tím si ozdob hlavu živou!
Sem pro neznámé ty světy
hrobní jen se hodí květy.“

„„Mýlíš se, matinko drahá,
vždyť mu kyne cesta blahá;
do nebe má v let se dáti,
anjelíčkem má se státi!

„„A tam až ho uhlídají;
s radostí jej uvítají;
bude ples a jásot v nebi —
k čemu tedy smutku třebí?““

 * * * 

Chýže slavně ozdobena
a v ní plesá chudá žena,
z očí září slasť a pýcha —
zdobíť dceru pro ženicha.

Bílý šat a závoj tkaný
kryje svěží tílko Hany;
kol hlavy ni na hrdélku
žádného však více šperku.

S bolem v srdci, v duši tuhým,
praví matka k dítkám druhým:
„Aspoň květů k ozdobení
sneste, když již zlata není!“

Nejmladší se také zvedá,
ven vybíhá, kvítí hledá,
a co najde na hřbitově,
domů nese matce vdově.

„Aj jaké to smutku kvítí
má tvé sestře šperkem býti?
Myrtha — cypřiš — immortella -
tím se zdobí mrtvá těla!
Sem pro radostnou tu dobu
nehodí se kvítí s hrobu!“

„„Mýlíš se, matinko milá,
doba truchlá uhodila;
Hanu švagr pryč odvádí,
tu, již tak jsme měli rádi.

„„Na vždy ve světě s ní zmizí,
tobě ji i nám odcizí,
tak že snad ni v smrti době
nezatlačí oči tobě!““ — —

Tu se žena rozplakala,
všecky dítky v náruč vzala,
řkouc: „U smrtelného lože
aspoň jedno nech mi, Bože!“