Básně (Züngel)/Květ na drátu

Básně Emanuel František Züngel
Divoká poesie	Květ na drátu	Pomněnky

Údaje o textu
Titulek:	Květ na drátu
Podtitulek:	Zpomínka z plesu. (Improvisace.)
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: Vlastním nákladem. 1868. s. 39–40. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Na drátu květ — jaké to sloučení
smrti chladné i ohně života!
Oderván zemi, v nížto rozkvétal,
pozbaven větví, pně i kořenů,
jimiž se život lil mu do útroby,
na drátu teď, jak hlava krvavá
na píce Janičara nabodnut,
úšklebně hlásá světa skončení!
K němu do sítě z drátu vpletena
jest myrta zelená, z níž svatební
i smuteční se vínky splétají.
A dárek ten s milostným úsměvem
mně žebroni jste, slečno, podala.
Odpusťte, že jej s tichým zachvěním
vracím zas Vám, nemoha patřiti,
jak hyne krutou řezu nákazou.
Nechciť, by stínem byl na obraze,
jenž dosud čist se v mojí duši kryl.
Na drátu květ — toť můž’, hle, srdce být,
jež něžnému jsouc citu uzavřeno,
vlastní se bezcitností rozžírá.
Na drátu květ — toť můž' i duše být,
jež bez víry a lásky doufá přede
ve světě víry, lásky naleznout.
Na drátu květ — toť může děva být,
jež lásky neznajíc přede plameny
její ve srdcích jiných rozžžíná,
jak Nero kdys, chtě vidět v ohni Řím.
ó běda srdci, duši, děvě té,
na drátu jež se květu podobá! — —
Nevím, zdaž dar Vám jeden vraceje
druhého tím se hodna učiním;
leč prosím předc — jiný-li máte květ,
pak račtež zaň si tento vzíti zpět!