Básně (Züngel)/Jak já bych miloval

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jak já bych miloval
Autor: Emanuel František Züngel
Zdroj: ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: Vlastním nákladem. 1868. s. 22–23.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Já kdybych děvu miloval,
netrápil bych se mnoho;
šel k ní bych hned a jí se ptal,
zdaž ráda má již koho.

A kdyby řekla: ještě ne —
tuť v ňadra bych si sáhl.
„Zde máš to srdce svraštěné,
jímž po Tobě jsem práhl.“

Já nelkal bych ni háji tam,
ni Luně věčně bledé;
nelkal ni k hvězdným výšinám
ni ku skalině šedé.

Nač lkáti? Láska blažit má,
víno — ne slzy — píti!
Buď vem mne, dívko škádlivá,
anebo — nech mne býti!

Kdybych pak děvu milostnou
nalezl k lásce svojí,
jež s tváří by mi radostnou
zašeptla: já jsem Tvojí!

Pak v lásku bych se rozeplál
jak bujné stepi žáry,
a v lásce té bych věren stál
jak nad jezerem páry!

Stal bych se lásky anjelem
a ďáblem žárlivosti;
stal bych se bratrem, přítelem
i chotěm té bytosti.

Běda pak, kdyby syčelo
mi cos v tom lásky tónu —
tuť zuřil bych jak Othello,
když vraždil Desdemonu!

Já kdybych děvu miloval,
předc trápil bych se mnoho;
ba láskou bych se pochoval!
A protož — nechme toho!