Básně (Züngel)/Co tam vystavíme?

Básně Emanuel František Züngel
Z kraje bídy	Co tam vystavíme?	Z Kostnice

Údaje o textu
Titulek:	Co tam vystavíme?
Autor:	Emanuel František Züngel
Zdroj:	ZÜNGEL, Emanuel František. Básně. Praha: vlastním nákladem. 1868. s. 180–182. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Aj, v Moskvě velká výstava
a schůze Všeslovanstva,
k níž hledí závist sžíravá
s úšklebnou pýchou panstva.
Aj, v Moskvě velký svátek jest,
jejž matka Sláva slaví,
na němž každou svou ratolest
na odiv světu staví.

První to slavnost rodinná,
tak vzácná, velkolepá,
že zub svůj brousit počíná
již o ni zášť si slepá.
Víť dobře, že ten velký čin
odpůrci pozatřese,
až poslední i Slávy syn
se k ňadru matky vznese.

Tu světe viz, co Slovan jest,
jejž’s nechtěl hrubě dbáti;
tu vzdej mu slušnou v duchu čest
a uč se ho již znáti.
Jeť hrstka ho, věř, nemalá,
když bratrsky se spojí,
a síla jeho zoufalá,
pozdvihne-li se k boji.

Nechtěj mu více přezdívat
divošstva, zotročenstva;
přej volně mu se ozývat
na sněme člověčenstva,
a slovem, jež pak provolá,
ti vzejde světlo pravé,
že studu žár ti zplápolá
na líci pohrdavé.

My Čechové tam budem též
— ne v pozadí snad — státi
a velikou tu, bídnou lež
na čelo tobě psáti:
Žeť zotročilý prý jsme lid
a nehodný svobody,
že v porobě chcem věčně žít
a kulhat za národy.

My smutné svoje dějiny
tam celé vystavíme,
a vyložíme příčiny,
proč od věků trpíme.
My ukážem ten čistý kov,
jenž by se třpytil zlatem,
kdyby jej soused Germanov
byl nepoházel blátem!…

My odhalíme závoj ten,
jenž starou pravdu kryje,
proč Slovan šlapán, utlačen,
a přece dosud žije.
My ukážem ten velký div:
jak „osvěta“ se šíří,
a národu, jenž zdráv a živ,
se stále v srdce míří.

Tak budeme tam všickni stát,
kdož Slávy jmeno nesem,
a srdečně pak bratru brat
pravicí pozatřesem.
A neztajíme sobě žal,
jenž od věků nás tíží,
a v svornosti pak půjdem dál,
před níž se svět poníží!