Básně (Sládek)/Neuměl bych zapomenout

Básně Josef Václav Sládek
Je malá ta má otčina	Neuměl bych zapomenout	Láska

Údaje o textu
Titulek:	Neuměl bych zapomenout
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Básně. Praha: Grégr a Dattel, 1875. s. 67–68. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Vydáno (s malými úpravami) též v Literatura II – Výbor textů. Praha: Scientia, 2001, 2. vydání, s. 118.

Táhnou mraky ku západu,
kývají mi nad horami
a já hlavu v dlaně kladu. —
„Pojď zas, hochu, pojď zas s námi,
tam bys mohl zapomenout.“

Táhly mraky a já s nimi
přes hory a moře dálné,
letem cestu značily mi
mraky kalné — zraky kalné,
neuměl jsem zapomenout.

Krásno tam za oceanem,
srdce volná, šíje tuhy,
každý svým, jen bůh všech pánem,
krásné jsou ty volné luhy
těm, kdo umí zapomenout.

Stál jsem moře na pokraji,
díval jsem se přes vod pláni.
„A kdy byl bych zde jak v ráji“ —
přece jsem tam neměl stání,
neuměl jsem zapomenout.

Táhněte si ku západu,
mraky, lidé, tažní ptáci,
všech těch vašich u pokladů
naši bídu, naši práci
neuměl bych zapomenout.