Básně (Sládek)/Jiskry na moři

Básně Josef Václav Sládek
Na oceanu	Jiskry na moři	Má matička

Údaje o textu
Titulek:	Jiskry na moři
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Básně. Praha: Grégr a Dattel, 1875. s. 3–5. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Je noc a loď má na moři,
té pláni černosklenné;
jen hloub’ když boky zaoří,
na tisíc jisker zahoří
po vodě rozperlené;
ty hasnou — zas je temno.

Loď letí — ticho; po boku
to sýká jenom v hluboku.
To nesýká, to vyptává
se na mne vlna zvědavá,
to vlna lodi šepce v sluch:
„Jaký to jede divný druh?“ —

„Já nejsem žádný divný druh,
mnohý jen bol mi dal pán bůh
a jaký, loď ti nemůž’ dít,
to musíš zpět mi domů jít
a domov můj tak v dáli je —
jak, má panenko, tam ti je?“

Má milá sedí v komoře
a myslí dálné na moře;
a hledí v nebes pokraji,
jak hvězdy tam až padají.
A když se hvězda svíří v pád,
mne pozdravuje na stokrát
a při každičkém pozdravě
zatřpytí v hvězdy záplavě
se slza v černém oku.

A tak co večer sedí tu,
co posléz v hvězdném zákmitu
po jejím dlel jsem boku,
a tomu již dvé roků. —
A neví oko nižádné,
co hvězd do moře zapadne,
a neví nikdo ve světě,
jak dvé se očí uhněte
za takových dvé roků.

Napadlo hvězdic do moře,
má loď tak mnohou vyoře,
já hledím, jak to prýská;
a když se hvězda zatřpytí,
na tisíc slzí osvítí,
pak hloub’ je na vždy shasí
a loď má dál jde v temno.