Přeskočit na obsah

Báseň nového odpočinku

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Báseň nového odpočinku
Autor: Jiří Orten
Zdroj: ORTEN, Jiří. Dílo Jiřího Ortena : Poesie. Praha : Václav Petr, 1947. s. 384.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Kornoutek ze dlaní. Ach co ti to v něm podám?
Podám ti čistý klín, jenž vzdal se právě vodám,
klín, jejž smíš políbit, klín, z kterého smíš pít,
hladinku, která se převlékla za blankyt.

Mám ruce umyté a voda osvěží tě.
Jsi přece unaven. Jsi unaven jak dítě,
přišel jsi necestou, stromy ji značkovaly
a horský vodopád, který se k řece valí,
přišel jsi ostružím, jahodím, malinami,
přišel jsi vůněmi, jež opojivě mámí,
vždyť ty jsi vůně též, jediný vůně syn!

Kornoutek ze dlaní. Neposkvrněný klín,
klín, který miluješ, ta dobrá pitná voda,
ach slunce hladí ji a tráva ti ji podá,
schýlena k večeru až vzpřímí tykadla.
Čekal jsi na krůpěj. Na jazyk dopadla.

Obloha stoná teď, krvácí v zapadání.
Tvé nebe, matka tvá, jež pro tebe se zraní,
matka, jež dává krev (ta oběť bude sladká),
matka, jež umírá dávajíc život: matka.

Večerní krajina. Stíny, kde odpočíváš.
Navrací se ti sen, jejž odedávna míváš.
Na chvilku jenom spíš. Ten sen, ten sen tě vzbudí.
Jsi zemi navrácen a dýcháš celou hrudí.

17. V. 1940.