Antologie z oper
Karlštejn	Zvíkovský rarášek	Otakar Ostrčil

Údaje o textu
Titulek:	Zvíkovský rarášek
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 149-150 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Zvíkovský rarášek (opera)

Vítězslav Novák: Zvíkovský rarášek[editovat]

Opera o 1 jednání. Slova L. Stroupežnického.

Osoby[editovat]

Krištof ze Švamberka… b. Elliška rozená z Rožmberka, jeho manželka… a. Petr, její syn… s. Salomona, klíčnice na Zvíkově…a. Markéta… s. Mikuláš Dačický z Heslova… t. Michálek, páže… s. — Děj r. 1585 na hradě Zvíkově. — První provozování 10. X. 1915 v Nár. divadle.

Obsah[editovat]

Krištof ze Švamberka vítá kutnohorského básníka a »frejíře« Dačického z Heslova, jenž přijel s divoké vyjíždky, podniknuté s Petříkem, výborným jezdcem a bujarým mládenečkem. Švamberk má radost ze svého syna, který jest samý žert a šprým; nejvíce ho těší, může-li důkladně poškádliti klíčnici Salomenu. Dačický naproti tomu se oddává nejraději pití a freji, pročež jej pan Krištof varuje, aby nešilhal po spanilé manželce jeho Elišce — jinak prý nebude dbáti práv pohostinství a dá jej vsaditi do lidomorny. Sám však má se v nepřítomnosti manželčině velmi dvorně ke sličné poddané Markétě, přicházející ho prosit, aby ji vyhostil z poddanství, by se mohla provdati na panství sousední. Odpírá sice s počátku vyhověti její prosbě; když však dívka začne plakati, nabízí jí vlídně číši vína, žádá o »otcovské« políbení a přidržuje ji pak také na oběd v panském čeledníku. Jest to první prohřešení na manželské věrnosti, jehož se dopustil. Svolení však musí také podepsati paní Eliška, kterou očekává. Vtom se vřítí do komnaty Petr v prudké vádě s klíčnici Salomenou, protože prý mu odepřela medový koláček; vychází však najevo, že to byl koláč již — patnáctý, jehož mu klíčnice nechtěla dáti z péče o jeho zdraví. Ze vzteku vzal jí bílý španělský límec, zmačkal jej a odhodil k podstavci se zbraněmi. Mezitím co Mikuláš Dačický v sousední komnatě uvažuje o křehkosti mužů vůči krásným ženám, vstupuje znenadání paní Eliška, které básník vyznává ihned lásku a nabízí veršované vyznání. Paní jej s počátku důstojně odmítá; když však Dačický úpěnlivě jí prosí, přijímá jeho básně s tajným úmyslem. V její mysli vzklíčí podezření k manželovi, když spatří pomačkaný španělský límec a naslouchá podezřívavým řečem pana Mikuláše vypravujícího, že tu byla po delší dobu návštěvou krásná dívka s pěkným krajzlíkem krajkovým. Její žárlivost bezděky podporuje Petřík, bouřlivě máteř vítající a rovněž vypravující o spanilé návštěvnici otcově. Švamberk žádá pak, aby manželka podpisem opatřila výhost poddané dívky. Ana si pročítá listinu, všetečnému Petříkovi se podařilo otevříti matčinu kabelku a vytáhnouti z ní báseň Dačického, kterou si pak stranou se zájmem pročítá. Při tom přistižen jest otcem. Pana Dačického hradní paní zatím vyvedla z jeho blouznění: báseň přijala od něho jen proto, aby měla proti němu zbraň: neopustí-li do poledne Zvíkov, odevzdá milostné verše svému manželu. Uzel se zamotává tím, že klíčnice mající předvésti pannu Markétu paní Elišce, namluvila dívce, že paní nemiluje fintění, a přiměla ji, aby schovala svůj krejzlík do kabelky. Paní ze Švamberka povšimne si ihned, že panna nemá krejzlíku, kterým se ozdobila kráčejíc na hrad, a předkládá nalezený krejzlík Salomenin svému manželu, jenž navzájem usvědčuje ji básní Dačického z domnělé nevěry. Eliška snadno vysvětlí své jednání, doléhá však tím důrazněji na manžela, jenž konečně se musí vyznati — o stržení krejzlíku však nechce slyšeti. Konečně vysvětlí i tuto záhadu, bránící smíření manželů, Petřík přiznávající se, že se tak pomstil Salomeně. Rozpustilci dostává se citelného potrestání od otce i matky, a Dačickému nezbývá než opustiti v průvodu staré Salomeny hrad, jehož pohostinství zneužil.