Antologie z oper
Vojtěch Hřímalý	Zakletý princ	Emanuel Chvála

Údaje o textu
Titulek:	Zakletý princ
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 92-94 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Zakletý princ

Vojtěch Hřímalý: Zakletý princ

Komická opera o 3 jednáních. Text Jindř. Döhma.

Osoby

Princ Miroslav, pán statků rudopolských… bar.
Baron Jeřáb z Velenic, jeho maršálek… b.
Doktor Zimotřas, princův životní lékař… b.
Marta Knejaková. vdova po ševci… a.
Ivan, její syn a švec… t.
Evička, dcera zámeckých, jeho nevěsta… s.
Kosma Dimian Brk, obecní syndikus… t.
Pavel, komorník… b.

Děj se koná na princově statku v Rudopolí počátkem 18. stol — První provozování 16. V. 1882 v Prozatímním divadle.

Obsah

Jednání I. Horní část městečka na úpatí knížecího zámku. — Veselý švec Ivan při práci rád si zafilosofuje. Přál by si býti papežem, přijímajícím denně svatopetrský groš; škoda jen, že »svatý Otec« nesmí míti ženušky, jež by mu po tučných hodech přála: »Dobrou noc!« To by snad bylo lépe býti sultánem, majícím na sta žen ve svém harému; žel, že ten zase nesmí píti vína. Pro něho — Ivana — bude patrně nejpříjemnější, počká-li si na dceru pana zámeckého, Evičku, s níž se každého večera scházívá. Matka poslouchající synovy nápady, obává se, že otec Evin nedá svolení, aby se jeho dcera stala manželkou pouhého ševče, když se nad to ještě uchází o ni zámecký písař. Ivan prohlašuje však, že chabého soupeře toho se nebojí a od Evičky neupustí, děj se co děj; proto matka mu radí, aby domáhal se přímluvy dobrotivého prince. Když oba o tom ještě uvažují, Ivan si povšimne, že písař Brk, nenáviděný sok jeho, dlí u zámeckých návštěvou. Hodiv ve své zbrklosti trepkou do okna, rozběhne se vztekle do protějšího domu a vyvleče písaře, důstojně se hájícího svou hodností úřednickou. Seběhnuvší se lid stojí při ševcovi, pročež popuzený syndikus prohlašuje, že zítra exekučně bude na Ivanovi vymáhat starý dluh, v době peněžní tísně mu poskytnutý. Když se všickni rozešli, blíží se k domu ševcovu princ Miroslav v průvodu svého; maršálka, barona Jestřába z Velenic. Jsa unaven stálým mentorováním svého průvodce, chce si dopřáti malého žertu a prohlašuje tudíž vítající ho Martě, že jeho druh si přeje nových bot. Svůj stav ovšem zvědavé Martě zatajuje řka, že náleží k průvodu princovu. Pustí se pak v rozhovor s Ivanem, jenž se na popud matčin přiznává, že si chce vymoci u prince audienci, a dobromyslně prohlašuje, že by si přál býti princem, aby se sám dobře měl a druhým stejného popřával. Prostosrdečnost ševcova líbí se princovi, v jehož hlavě vznikne bezděky veselý nápad, vyplniti přání mladíkovo alespoň na jednu noc. Dává tudíž Ivana doprovoditi do hostince svým maršálkem, jemuž ukládá, aby jej opil. Nato všickni se vzdálí. Při večerním klekání modlící se matku překvapí Evička a vypravuje jí o veselém životě, panujícím na zámku. Mnohé pokušení doléhá na ni se strany bujných mladých pánů zámeckých, než ona věrně v srdci chová svého Ivánka. Sotvaže Martě dala dobrou noc, vystoupí z úkrytu zamilovaný Brk, chtějící Evičku překvapit milostným zastaveníčkem, které přednáší vystoupiv na okraj kašny. Signál z hmoždíře, vypáleného na zámku, a škaredý zjev staré kojné vyhlédnuvší z okna, poleká bázlivého písaře tou měrou, že spadne do nádržky a důkladně se zmáchav, utrží notný výsměch od chasy, na pomoc mu přichvátavší.

Jednání II. Sál v zámku princově. — Princ dal přinésti opilého ševče na zámek, kázal jej v tom stavu obléci v knížecí roucho a nařídil všem dvořanům, aby po probuzení Ivanovu nakládali s ním, jako by byl skutečným knížetem. Švec, jemuž se princ představil jako hrabě Alterego, procitnuv, jest jako u vidění; ale uvěří náhlé změně stavu vzpomínaje, že četl kdysi v kronice podobnou příhodu, kdy se švec vtělil v prince a naopak. Ostatně ho v tomto domnění udržuje i osobní lékař princův, doktor Zimotřas, chystající se ihned pustiti mu žilou, jakmile si jenom na ševcovinu vzpomene. Novopečený princ vyřizuje různé úkoly zcela náležitě: vyhovuje petici starého učitele o zvýšení platu, káže, aby se syndiku Brkovi vyplatila padesátka, jím půjčená, a ševci Knejpkovi, aby byl vyplácen měsíční plat dvaceti zlatých. Přestojí vážně i nepříjemné setkání s Brkem a vítá důstojně kněžnu Melánii, princovi zasnoubenou, kterou však není nikdo jiný než přestrojená Evička, jejíž hlas i podoba připomíná mu stále vlastní milenku. Chtěje míti patrnější důkazy káže, aby sama Evička mu byla předvedena. Rychlým přestrojením sebe ve svůj domácí šat a průvodkyně v oděv kněžnin čiperná Evička dovede svého Ivánka tak oklamati, že úplně uvěří ve změnu svého stavu a oddá se radovánkám úplně. Tak se princovi žert zdařil dokonale.

Jednání III. Ševcovská dílna. — Princ dal v hluboký sen ponořeného Ivana z rána donésti domů. Mladík i ve snu hraje svou knížecí úlohu dále a pokračuje v ní i po procitnutí, vzbuzuje v ustarané matce domněnku, že zešílel. Ubohá, v žert nezasvěcená Marta jest zcela zmatena příchodem maršálka, uvádějícího ve skutek všecka nařízení, Ivanem, v noci učiněná. Teprve švitořivá Evička podá jí náležité vysvětlení, vypravuje jí o synově noční opičce a šelmovství, princem provedeném. Přichází i Brk, vracející zaplacený dlužní list a utrží od Evičky, od níž vyžaduje polibku, notný políček. Statečná dívka vede pak úplně již procitnuvšího Ivana k audienci. Jaká radost, když princ, potěšený všestranným zdarem svého žertu, nejen vyplní její žádost, slibuje přímluvu u rodičů dívčiných, nýbrž udělí Ivanovi i místo zámeckého! Tu nezbývá již ani Brkoví nic jiného, leč blahopřáti nově jmenovanému úředníku. Rozradostněná matka a shromážděný lid očekávající s princem příchodu nastávající manželky Miroslavovy, velebí lidumilného pána svého a přejí mu dlouhého panování.