Antologie z oper/Svatební noc

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Svatební noc
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 1., str. 237–238
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70

Rudolf Zamrzla: Svatební noc.

Drama o 1 jednání. Slova napsal K. L. Kukla.

Osoby:[editovat]

  • Barbora, vdova po tkalci… alt.
  • Petr, její syn… tenor.
  • Jakub Staněk, sedlák… baryton.
  • Krista, jeho žena… soprán.
  • Martin, starý sklenář… bas.
  • Důstojník pruské hlídky… tenor.
  • První voják… baryton.
  • Druhý voják… bas.
  • Pastýř… tenor

– Děje se r. 1866 v Krkonoších u chatrče matky Petrovy. První provozování 24. X. 1913 v Nár. divadle.

Skalnaté úbočí v Krkonoších. Chatrč opřená o skalisko. – Prozpěvující pastýř pozoruje vzdálenou záři na obloze a upozorňuje na ni starou Barboru, tesklivě čekající na syna Petra. Ten přichází z lesa v průvodu sklenáře Martina, který mladého muže nalezl ležícího na kraji hluboké propasti; bál se oň, protože ví, že se mu dnes vdávala za bohatého sedláka jeho milenka Krista. Petr, třebas má dobré srdce, jest prý pověstný svým divošstvím, takže se ho každý bojí. Jakmile zvěděl o Kristiných ohláškách, doběhl do její vsi, milenku hrubě urazil, ba vztáhl dokonce ruku na otce svého děvčete. Tímto vypravováním Martin popudí divokého Petra, že jej odpudí. Osamněv lká nad ztraceným štěstím a vzpomínaje bývalé milenky, oddává se zoufalým úvahám. Konečně zabuší na okno chatrče, z níž vystoupí matka, radostně vítající syna. Ten vypravuje, že do vsi vnikli Prušáci a zapálili ji; obyvatelstvo se dalo na útěk. Rád by se pomstil sedláku Staňkovi, který jej oloupil o nevěstu. Marně jej konejší matka, odcházející poté, aby mu připravila lože. Vtom blíží se Jakub Staněk, podpírající k smrti zemdlenou manželku Kristu, a prosí Barboru o přístřeší pro ni. Prušáci zapálili mu statek, a důstojník, který dal k paličství rozkaz, kázal sedláka sbíti a odehnati i se ženou. protože se Barbora bojí setkání Jakubova s Petrem, chce na noc přijmouti jen Kristu. Staněk těžce se loučí s manželkou, již musí opustiti o svatební noci. Odcházejícího přepadne ze zadu Petr. Jakub však rychle se otočí a jsa silnější, přitlačí útočníka k zemi. Nastane vysvětlování mezi oběma soky, při němž vychází najevo, že Jakub si vzal zcela chudou Kristu z upřímné lásky teprve tehdy, když se dívka sama zřekla neurvalého milence, který ve svém hněvu potupil i otce jejího. Pospíchal se sňatkem, aby Krista po něm vše dědila, padne-li za těžkých dob válečných. Vždyť pravá láska záleží v tom, chceme-li získati štěstí pro duši milovanou, byť i za ztrátu vlastního života. Tato vroucí slova hluboce dojímají Petra, pozorujícího blížící se pruskou hlídku. Starý Martin vykládá pln strachu důstojníkovi, čí jest chalupa, a že tato není muže. Jakub poznává v důstojníkovi právě paliče svého statku a odkvapí za ním, pomstít se. Petr vyznává pak Kristě znova vášnivě svou lásku; jest však důstojně odmítnut mladou ženou, která právě dnes přísahala věrnost a lásku muži dobrému a ušlechtilému. Marně ji přemlouvá Petr, aby s ním uprchla aneb skončila. – navždy milence dělí od sebe svatební šat její. Zahynul-li by Jakub ve válce, sama prý si vezme život. Bývalí milenci se políbí naposled na rozloučenou, když se zdáli ozvou střelné rány. Petr jest nadobro vyléčen a nechová nyní nenávisti ani ke Staňkovi, který vtom přibíhá, jsa raněn a pronásledován Prušáky. Střelil po onom důstojníkovi, kterého – žel, chybil. Petr se odhodlává jej zachrániti a obětuje život vlastní. Strčí Jakuba do chaty a jde vstříc důstojníkovi, pátrajícímu po útočníkovi. Brání vojáků vstoupiti a napřáhne kámen na důstojníka, jenž jej zastřelí. Chvíle té však použil Jakub k útěku. Petr umíraje těší se myšlenkou, že svou smrtí zachránil svého soka – pro milou Kristu. Všickni, kdož jím pohrdali, zapláčí nad ním a zvláště ona, jíž spasil on – neurvalec – manžela.