Antologie z oper/Růžový kavalír

Antologie z oper
Elektra	Růžový kavalír	Ariadna na Naxu

Údaje o textu
Titulek:	Růžový kavalír
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 217-219 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související:	Růžový kavalír
Související na Wikidatech: Růžový kavalír

Růžový kavalír.

Hudební veselohra o třech dějstvích. Napsal H. šl. Hofmannsthal. Přeložil K. Šípek.

Osoby:

Kněžna Werdenbergová, choť polního maršálka… soprán.
Baron Ochs z Lerchenau… bas.
Oktavián, zvaný Quin-quin, mladý šlechtic… mezzosoprán.
Faninal bohatý měšťan vídeňský, nedávno povýšený za šlechtice… baryton.
Žofie, jeho dcera… soprán.
Marianna, její duenna… soprán
Valzacchi, intnkán… tenor.
Annina, jeho družka… alt.
Domácí správce kněžnin… tenor.
Domácí správce Faninalův… tenor.
Policejní komisař… bas.
Pěvec… tenor.
Hostinský… tenor.

- Děje se ve Vídni v prvních letech vlády Marie Terezie. - První provozování 26. I. 1911 v Drážďanech.

Jednání I.

Kněžnina ložnice. - Sedmnáctiletý hrabě Oktavián Refrano dlí od časného jitra po boku značně starší kněžny Werdenbergové, choti polního maršálka, který, daleko od Vídně, někde za Drávou, honí medvědy a losy, kdežto záletná manželka jeho zcela se oddala smělému mladíkovi. Ten kleče jí u nohou, nazývá ji intimně »Bichette« a do nebes vychvaluje její krásu a půvaby; maršálková jest smělostí svého »kluka« všecka okouzlena. Milenci pak snídají společně, při čemž jsou vyrušeni hlukem, doléhajícím k nim pojednou ze dvora. Kněžna se obává, že se asi vrátil její manžel, o němž se jí v noci zdálo. Odvážný donjuánek však se ani toho neleká a chápe se kordu na obranu; ale na kněžnin rozkaz skrývá se v záclonách za postelí. Situace se vyjasní, když místo obávaného kn1žete vstupuje kněžnin strýc, baron Jean Ochs de Lerchenau, který kněžně již před týdnem poslal list ohlašující příčinu jeho návštěvy; dosud jí však nezbyla volná chvíle, aby jej přečetla. Neomalený ten tlučhuba a drzý záletník - německý Falstaff --přichází ke své příbuzné na radu ve příčině sňatku, který chce uzavříti s dcerou bohatého, nedávno za šlechtice povýšeného měšťana vídeňského Faninctla, majitele dvanácti domův, aby získaným věnem spravil pošramocené své finance. Ochs jest cynik nejhrubšího zrna, jenž vyvíjeje před kněžnou své theorie o požitcích s ženami, neostýchá se před jejíma očima sváděti k dostaveníčku kněžninu komornou Maryčku. Tou však není nikdo jiný než sám Oktavián, převléknutý za ženu. Ve svém listu baron žádal kněžny, aby mu doporučila některého mladého šlechtice, jenž by jako »Růžový kavalír« odevzdal jeho nevěstě ženichův dar - stříbrnou růži. Maršálkové přichází na mysl doporučiti za družbu svého miláčka Oktaviána a přináší jeho podobiznu. Když se baron zaráží nad nápadnou podobností mladíkovou s přítomnou domnělou komornou, kněžna to vysvětluje tím, že Maryčka jest nemanželskou dcerou Oktaviánova otce. Následuje scéna s návštěvníky kněžninými: třemi sirotami, modistkou, zvěřinářem, učencem, kadeřníkem s notářem, na nějž baron prudce doráží, aby svatební smlouvu upravil proň co nejvýhodněji, a intrikánem Valzacchim a jeho družkou Anninou, nabízejícími baronovi své služby. Po Ochsově odchodu kněžna uvažuje o osudu stárnoucí ženy a pronáší obavu vůči Oktaviánovi, že ji po čase přestane milovati, až nalezne milenku mladší a hezčí. Propouští pak Oktaviána, nedavši mu na rozloučenou ani polibku. Marně pak želí toho a vysílá za ním služebnictvo a po černochovi stříbrnou růži.

Jednání II.

Sál v paláci Faninalově. - Vojenskými dodávkami zbohatlý měšťan přijal velmi rád nabídku barona Ochsa státi se jeho zetěm. Jeho krásná a ctnostná dcera Žofie vážně se připravuje k budoucímu stavu a jest mile překvapena slavnostním příjezdem spanilého družby Oktaviána, »Růžového kavalíra«, od něhož přijímá stříbrnou růži, pokropenou vonným olejem. Neodolatelný půvab mládí sbližuje oba mladé lidi, nacházející v sobě zalíbení stále větší. Pravého opaku dociluje vlastní ženich, jenž obhroublými vtipy a drzostí vůči nevěstě, sobectvím a shovívavým pohrdáním vůči nastávajícímu tchánovi popuzuje měrou nejvyšší Oktaviána, kdežto Faninulovi »šlechtické« jednání to imponuje. Mezitím co se v sousední místnosti sepisuje notářská smlouva, mladí lidé zůstavení sobě samým, vyznávají si lásku, při čemž jsou překvapeni oběma Vlachy. Ti povolají barona a jeho čeleď. Oktavián, láskou Žofiinou posilněný, vyzývá barona na souboj, a když ten odmítne, lehce ho raní. Ochs si vede zbaběle, jako by měl již duši na jazyku, a Faninal uražený tím, že se baronovi stala urážka v jeho domě, dává Oktaviánovi pokyn, aby palác opustil. Baron se však rázem vzchopuje, jakmile mu posel přinese pozvání k dostaveníčku s domnělou komornou kněžninou, Maryčkou. To však jest léčka nastražená mu Oktaviánem, aby záletník byl zesměšněn. Intriku tu provésti pomáhá italská dvojice mstící se baronovi za jeho špinavou lakotu. Oktavián před odchodem ujišťuje Žofii, že ji neopustí, načež dívka prohlašuje rozhněvanému otci, že si barona nevezme, i kdyby měla býti zavřena do kláštera, čímž jí Faninal hrozí. Sám ženich odporu dívčina se neleká doufaje, že časem přijde k rozumu.

Jednání. III.

Komnata v hotelu v Pratru. - Sem vylákal Oktavián otylého Falstaffa - Ochsa a pomocí vlasšké dvojice vše připravil k jeho ztrestání. V přestrojení za Maryčku obratně odmítá milostné návrhy baronovy a Annině dává sehráti úlohu baronem zrazené a opuštěné matky čtyř nemanželských dětí. Na volání Ochsovo dostavuje se policejní komisař se strážníky a podrobuje barona přísnému výslechu. Ze zoufalé situace pomůže mu paní maršálková, ocitnuvší se tu náhodou, která se však potom zhýralce zříká. Podobně i Faninal lstí Oktaviánovou v pravou chvíli přivolaný poznává, jakého zhýralce by byl dostal za zetě, a odmítá další námluvy jeho. Takového trestu dostává se Ochsovi. Avšak i záletná kněžna nahlíží k lítosti své, že její tušení o vždy vítězícím mládí nebylo liché. Jest však tak velikomyslná, že šťastné sokyni přenechává bývalého miláčka svého a přimlouvá se dokonce za oba i u Faninala, který posléze souhlasí s tímto rozuzlením, když vidí štěstí mladých, pro sebe stvořených milencův.