Antologie z oper/Perdita

Antologie z oper
Josef Nešvera	Perdita	František Neumann

Údaje o textu
Titulek:	Perdita – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 142–145 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Josef Nešvera: PERDITA

Hudební pohádka o 3 jednáních s předehrou; Text dle Shakespearovy „Pohádky zimního večera“ napsal Jar. Kvapil.

Osoby:[editovat]

Král Leontes… bas.
Hermiona, jeho choť… mezzosoprán.
Král Polxienes… baryton
Florizel, jeho syn… tenor.
Perdita… soprán.
Antigonus… baryton.
Dion… tenor, Cleomenes… bas, dvořané krále Leonta.
Camillo, bývalý číšník krále Leonta, nyní důvěrník Polixenův… baryton.
Paulina, choť Antigovova… alt.
Pastýř… bas.
Antolykus, pobuda… tenor.
Alegorie Času… alt.

Předehra, II. a III. jednání v zemi krále Leonta, I. jednání v zemi krále Polixena. – Mezi předehrou a ostatním dějem doba 16. let. – První provozování v Národním divadle 21. V. 1897.

Předehra.[editovat]

Sídelní město krále Leonta. – Poděšený lid naplňuje náměstí a očekává příchodu králova. Dion dovídá se od Antigona, že šíleně žárlivý Leontes chce souditi manželku Hermionu, již viní z hříšného poměru se svým hostem, králem Polixenem. V hněvu kázal, aby číšník Camillo Polyxena otrávil; Camillo však, všecek postrašen, zjevil úklad hostovi a uprchl s ním v cizinu. Tím více zuřil Leontes, uvrhl manželku ve vězení a její dítě, v žaláři narozené, dal odnésti do pouště na pospas dravcům. – Vystoupí král a káže předvésti svou choť Hermionu, která marně před soudci hájí své nevinnosti a dovídá se od ukrutníka o trestu, jímž bylo postiženo její novorozeně. Zničenou bolem odvádí dvorní dáma Paulina. Prchlivý král nevěří ani věštbě bohů, jichž výrok předčítá Cleomenes: „Jest Hermiona čistá, vznešená, král Polixenes vladař bez hlavy, a Camillo jest věrný poddaný; však Leontes jest tyran žárlivý, a bez dědice bude jeho trůn, když zavržený plod se nevrátí“. Poznává hříšný omyl svůj teprve tehdy, když zví z úst Pauliny, proklínající jeho krutost, o smrti Hermionině, a umiňuje si lkáti nad hrobem zesnulé a činiti pokání.

Mezihra.[editovat]

Oblačný prostor, v němž se vznáší čas, v podobě ženy s přesýpacími hodinami. Zaznívá píseň neviditelných Hór, vládnoucích od věčnosti do věčnosti, a Času, halícího pravdu mrakem a znovu volajícího ji k životu. Tak zmizela Hermiona, a Leontes činil pokání. Jeho dítě našel v poušti pastýř a po šestnáct let byl mu otcem. Co dále se stalo, vypoví následující báje.

Jednání I.[editovat]

Háj v zemi krále Polixena. – Zavržené dítě Leontovo, Perdita, vyrostlo zatím v překrásnou pannu, do níž se zamiloval Polixenův syn Florizel, tající před přísným otcem svou lásku. Král však zvěděl o milostném poměru tom a přišel se v zakuklení přesvědčit o pravdě pověsti, jsa doprovázen věrným Camillem. Právě se koná slavnost pastýřská, při níž mladý lid se oddává veselému zpěvu a tanci. Perdita vítá neznámé kvítím a netají nijak své lásky k Florizelovi, jenž se chce po slavnosti s ní zasnoubiti. Vtom dává se král poznati a hrozí pomstou oběma i jejich ochránci, stařičkému pastýři. Nešťastných ujímá se Camille, nabízející jim útulek na svých statcích v říši Leontově. Ale jejich útěk prozradí králi hamižný pobuda Autolykus, a Polixenes pronásleduje prchající milence.

Jednání II.[editovat]

Síň v paláci Leontově. – Leontes po šestnáct let želí ztráty nevinné manželky i dítka. Útěchy mu dodává dvořan Antigonus a zve jej k odhalení sochy, kterou dal zhotoviti ve svém sadě na památku nešťastné královny. Vtom zavítá v palác Florizel, jako by přicházel usmířiti staré hněvy obou králův, a přivádí Pertidu jako svou nevěstu. Leontes radostně snoubence vítá a žehná jim. V patách za milenci přistane však loďstvo krále Polixena, takže se Florizel domnívá, že se Camillo dopustil zrady. Camillo dokáže, že tak učinil zištný Autolykus, ale nezabraňuje tím úmyslu Polixena, chtějícího syna přísně potrestati.

Jednání III.[editovat]

Zahrada Antigonova. – Za mrtvou pokládaná Hermiona v den soudu skryla se nespravedlivému choti svému, chtíc vyčkati v ústraní, až vina králova bude odpykána jeho lítostí. Pouze věrná Paulina, která právě koná přípravy v zahradě Antigonově k návratu královny k jejímu choti, ví o tomto tajemství. Přichází Antigonus oznámit, že starý pastýř zajatý není otcem Perditiným a že odevzdal šaty, v nichž děvčátko před šestnácti lety nalezl. Paulina poznává z nich i ze skvostů, jež byly vloženy tehdy zavrženému děcku do peřinky, oplakávanou dceru královských manželů- Leontes o tom zpravený káže propustiti všechny zajaté a radostně vítá zavrženou a opět nalezenou dcerušku, jejíhož královského ženicha bere v ochranu. Tu také Polixenes se usmiřuje, žehná snoubencům a na dovršení radosti Leontovy Paulina odhaluje oponu u besídky, kdež nehybně stojí Hermiona. Hluboce vzrušený král pokleká před domnělou sochou a vroucně prosí za odpuštění. Ve chvíli, kdy touží, aby oživla, Hermiona se pohne a sestupuje pak s podstavce, spěchajíc v náruč manžela, kterému provinění odpustila. Tak všecko dobře skončilo jako v pohádce, a všickni vzdávají horoucí díky nebesům.