Antologie z oper
František Picka	Malíř Rainer	Adolf Piskáček

Údaje o textu
Titulek:	Malíř Rainer
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 159-162 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

František Picka: Malíř Rainer

Zpěvohra o 4 dějstvích. Dle J. J. Kolára napsal K. Mašek.

Osoby

Osoby: Pan Karafiát z Kopce, městský radní pražský… b. Erasmus Švajgrt, starší cechu malířského… b. Zuzana Hercegová, bohatá sousedka, sestra Švajgrtová… ms. Veronika, její dcera… s. Paní Palcová, sousedka; Václav Vavřinec Rainer, malíř… t. Capartides, jeho žák, Matyáš Hektor, mistr šermu… bar. Markéta Čipková, hostinská u „Zlatého prstenu“, Van Huisen, haarlemský cibulář. — První provozování 28. IV. 1911 v Národním divadle.

Obsah

Jednání I. Zahrada Zuzany Hercegové. Letní večer. — Za příčinou oslavy zítřejších jmenin paní Zuzany Hercegové sešla se u bohaté ženy slavnostně vystrojená společnost, v níž vyniká jmenovitě zámožný pan Karafiát z Kopce, ucházející se o ruku spanilé dcery Zuzaniny, Veroniky. Pronáší veršované blahopřání na zdraví nastávající tchyně, za něž se mu dostává nadšené pochvaly její, paní sousedky Palcové i bratra Hercegové, Švaigrta, jinak nejraději notně si přihýbajícího z korbele. Panna Veronika však zůstává chladná k jeho projevům, majíc v srdci jiného miláčka, malíře Rainera, o němž se dovídá málo pochvalného od přítomných, zaujatých proti uměleckému cechu »Mravenců«, ve kterém Rainer má hlavní slovo. Vždyť zlotřilá cháska ta vpadává i do domů počestných měšťanův a stříhá jim dlouhé copy, aby je zesměšnila; za vrata domu Karafiátova postavila hůl ohlašujíc tím, že mu chce způsobiti kocovinu. Proto odchází, aby bujnou mládež dal schytati. Veronika prohlašuje pak matce, vychvalující s ostatní společnosti pana Karafiáta, že si směšného tatrmana toho nevezme, milujíc Rainera, jehož však strýc Švaigrt ze závisti nechválí ani z uměleckého stanoviska a Palcová dokonce nenávidí, protože zůstal lhostejným k milostným pokynům jejím. Po jejím odchodu Hercegová se dovídá od zlomyslné Palcové, že blahopřát přijde také slavný šermíř Hektor, mající spadeno na její jmění, ačkoli daleko milejší jest mu mladá hostinská od »Zlatého prstenu«. Jest všecka blažená, když zazní zvuky dostaveníčka a vstupuje hřmotný chlapík, stavějící se vášnivě zamilovaným, takže jím okouzlena povoluje jeho naléhání, aby se stala jeho chotí. Dvě překážky však jsou v cestě; vdova nemá dosud úmrtního zápisu, potvrzujícího smrt manžela, bývalého obchodníka, jenž prý zemřel v Holandsku, a Veronika musí z domu před její svatbou. Hektor odchází se slibem, že odstraní obě překážky. Potom Veronika světlem dává znamení Rainerovi, že ho očekává, a zpravujíc ho o námluvách Karafiátových vytýká mu zdánlivě, že jí zanedbává. Malíř slibuje pomocí »Mravenců« soka zesměšniti a omlouvá domnělou netečnost svou k milence nadšeným líčením své malby, grandiosního freska v kupoli chrámu »U Křižovníků«, představující »Poslední soud«, v němž svým uměním překonal odvěkého nepřítele lidstva »Čas a Smrt«. Veronika chápajíc umělcovu velikost jest uchvácena jeho nadšením.

Jednání II. Šenkovna v hostinci »U zlatého prstenu« na Starém městě. — U velkého stolu, zvaného »hrob«, popíjí stolní společnost »Hrobaři« a dobírá si švarné hostinské Markéty tím, že se bývalý ctitel její, šermířský mistr Hektor, dvoří nyní zazobané vdovičce Hercegové. Vlk, o němž právě byla řeč, vstupuje a diví se přítomnosti haarlemského cibuláře Van Huisena, který již před chvílí nepozorován byl vstoupil a se zájmem pozoroval dovádění »Hrobařů«. Za trest má vypíti »pivoňku«, velikou měděnou konev, naplněnou říznou chmelovinou. Když se cizinec zpěčuje, »Hrobaři« jej násilně přivlekou na stůl, a Hektor mu nasazuje do úst trychtýř, jímž se má »pivoňka« do něho vlíti. Van Huisen volá o pomoc. Do šenkovny vrazí Rainer s »Mravenci«, osvobodí Holanďana, oboří se na »Hrobaře« a vyhodí je. Jeden z »Mravenců«, Capartides, sype na stůl obsah přineseného pytle: copy — symboly to zpátečnictví — uřezané různým hodnostářům, jmenovitě cop nejvzácnějšího »copaře« celé obce, pana Karafiáta z Kopce. Zachráněný Van Huisen slibuje zaplatit společnosti veškerou útratu. Když veselí bují co nejhlučněji, ozvou se rány na vrata a vstupuje Hektor v čele mstíti se hodlajících »Hrobařů« a hlídky vyzývající »Mravence«, aby jí následovali, protože zneuctili městského radního a nadto ještě mu zmalovali záda. Rainer neuposlechne, ba naopak vyzývá k odporu své druhy, kterým se podaří vypuditi »Hrobaře« i stráž; sám však ve rvačce jest raněn.

Jednání III. Byt Rainerův v domě Palcové. — O raněného pečlivě se stará nejen Rainerův nadšený ctitel Capartides, nýbrž i haarlemský cibulář; k jeho vyléčení však nejvíce přispívá Václavova milenka Veronika, přicházející vyplakat u něho svůj žal. Od Capartidesa dovídá se cizinec, kdo je ta dívka a jaké překážky se staví v cestu její lásce; přiznává se, že velmi dobře znal jejího otce, od něhož přináší pozdrav, a hluboce dojat ji líbá. Od Veroniky, cítící k domnělému cizinci nevysvětlitelnou náklonnost, dovídá se také o námluvách paní Hercegové, která se právě vřítí do pokoje s Palcovou. Obě dotírají na milence, kteří se upřímně znají ke své lásce. Vtom vstupuje Švaigrt se stráží a z rozkazu konšelské rady zatýká malíře, ještě nyní se vzpouzejícího.

Jednání IV. Síň na radnici staroměstské. — Vyfintěný Karafiát dokončuje toiletu a těší se s ostatními radními pány, zvláště Švaigrtem, jak dnes Rainera vytrestá. Přicházejí svědkové, jmenovitě »Hrobaři«, »Mravenci« i Veronika, přivedená matkou, aby poznala před soudem, jakého čistého panáčka má ráda. Hektor se má velmi ochotně k paní Hercegové, ale ocitne se v těžkých rozpacích, když vchází i sličná paní Markéta. Jakmile zasedne soud, Rainer si vede sebevědomě, ba hrozí soudcům, že z nich učiní karikatury, kterými zesměšní peklo, až zase bude malovat »Poslední soud«; hlasitě pak bouří proti šosáctví a zpátečnictví tehdejších časův. Nadšenými vývody svými získává si i příznivce, než konec konců jest přece odsouzen k pokutě tří set dukátů, kterou si může odseděti v šatlavě stejným počtem dnův. Když umělec prohlašuje, že peněz nemá, zaručuje se zaň neočekávaně Van Huisen, v němž paní Zuzana ke své hrůze poznává zmizelého chotě. Soud přijímá jeho nabídku, protože zakročuje právem tchána, chtějícího vykoupiti dceři manžela. Hektor uchyluje se opět k paní Markétě, a Karafiátovi dostává se odmítnutí. Mládí a umění vítězí.