Antologie z oper/Lohengrin

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Lohengrin
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 2., str. 256-259
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Lohengrin (opera)
page=1
page=1

Richard Wagner: Lohengrin.

Romantická zpěvohra o 3 jednáních. Přeložil V. J. Novotný.

Osoby:[editovat]

  • Jindřich Ptáčník, německý král… bas.
  • Lohengrin… tenor.
  • Elsa z Brabant… soprán.
  • Gottfried, vévoda, její bratr… o.
  • Telramund, brabantský hrabě… baryton.
  • Ortruda, jeho choť… mezzosoprán.
  • Hlasatel královský… bas.

Děj se koná v Antverpách v 1. polovici 10. stol.

První provozování ve Výmaru 28. VIII. 1850 (dirigent Fr. Liszt.)

Jednání I.[editovat]

Luh na břehu Šeldy u Antwerp. - Král Jindřich, volající německé kmeny do zbraně proti útokům sveřepých Maďarů, dlí nyní za tím účelem v Brabantsku. K svému žalu zvěděl, že v zemi vládne spor, a vyzývá tudíž hraběte Telramunda, poručníka obou dětí bývalého vladaře brabantského, Elsy a Gottfrieda, aby původ nesvárů vysvětlil. Telramund poštvaný svou vládychtivou manželkou Ortrudou, viní před králem snivou Elsu z hrozného zločinu - vraždy bratrovy. Vyšla si prý jednoho dne s bratrem v háj, avšak vrátila se bez něho tvrdíc plna líčené prý úzkosti, že sama v lese zabloudivši, bratra od té doby nespatřila. Teprve když přísně Else pohrozil, přiznala se prý k hroznému zločinu, pro nějž ji zamítl, ačkoli mu otcem byla slíbena, a pojal Ortrudu, dceru knížete Radboda. Ježto se tudíž z vládychtivostí dopustila neodpustitelného zločinu, není hodna vlády, na niž si činí nárok sám. K rozkazu královu dostavuje se Elsa k soudu. Jsouc si vědoma své neviny, odmítá nejprve mlčky všecko podezření, posléze se přiznávajíc, že ve snu spatřila skvělého rytíře, jenž jí slíbil pomoc. Jeho ruce hodlajíc svěřiti svůj bol, nadšeně volá k nebesům, aby jí poslaly zachránce. Telramund jest ochoten podrobiti se božímu soudu, pročež hlasatel po dvakráte vyzývá shromážděné rytíře k souboji s hrabětem. Když nikdo se nehlásí, Elsa klesnuvši na kolena vroucně se modlí k vidině svých snů. A hle! v dáli na řece se ukáže loďka, tažená labutí; v ní stojí rytíř v nádherném brnění. Nachýliv se k labuti neznámý děkuje jí a vyzývá k návratu. Uctivě pozdraviv krále, táže se Elsy, chce-li jej uznati za svého zastance v zápase a státi se jeho chotí, zvítězí-li v boji. Když blažená Elsa přisvědčí, rytíř klade podmínku, že se ho nikdy nesmí ptáti po jméně a původu, s níž dívka rovněž ochotně souhlasí. Po té páni brabanští domlouvají Telramundoví, aby od boje ustál - marně však. Když zápasiště bylo vyměřeno a vykonána modlitba k Bohu, jenž dle práva bude souditi, Lohengrin (tak sluje rytíř svatého Gralu) po krátkém boji vítězí nad Telramundem; daruje mu však život, aby mohl smýti pokáním těžkou vinu svou. Blažená Elsa klesá na prsa svému ochránci.

Jednání II.[editovat]

Na hradě v Antwerpách. - Vyobcovaný Telramund a jeho choť Ortruda v prostém obleku sedí na schodišti chrámovém. Poražený hrabě trpce vyčítá své choti, že ona jediná jest příčinou jeho neštěstí. Pohnal Elsu před soud v přesvědčení, že stíhá v ní vražedkyni, která svého bratra uvrhla v chladnou tůň; neboť Ortruda ho ujistila, že byla svědkyní onoho výjevu. Její lží jsa zmaten, zanechal nevinnou Elsu a vzal si Ortrudu, jež mu věštila, že se po jejím boku stane vladařem v Brabantech. Tak bolně naříká. Ortruda, která jest dosud pohankou a zná moc tajných kouzel, dovede znova připoutati k sobě manžela tvrzením, že Lohengrin nezvítězil nad ním silou a jako zastance práva, nýbrž zlými kouzly oklamav boží soud. Bude-li přinucen pověděti své jméno a rod nebo vyrve-li se mu sebemenší část těla, hned všecka kouzelná moc jeho bude zničena. Nikdo však nemá mocí vyrvati mu jeho tajemství než ta, jíž tak přísně žádal, aby se ho nikdy netázala po něm - Elsa. Tu nutno přiměti k tomu, aby osudnou otázku pronesla. Úkol ten bere na sebe Ortruda. Když Elsa objeví se v ranním šeru, opěvujíc své štěstí, Ortruda dovolává se jí a vzbuzuje její soustrast. Ničeho zlého netušíc, Elsa vítá Ortrudu u sebe a slibuje jí, že se u svého budoucího chotě, s nímž zítra ve svatyni bude spojena, přimluví i za Telramunda. Navzdor její dobrotě Ortruda kape jed nedůvěry v blaženou dosud duši Elsinu varujíc ji, aby nedůvěřovala příliš svému štěstí, ježto rytíř, kouzlem jí přivedený, stejným způsobem může opět zmizeti. Když Elsa odvedla Ortrudu do své komnaty, Telramund těší se z tohoto úspěchu své choti a vida blížiti se panstvo, skrývá se za pilířem chrámovým. Hlasatel oznamuje shromážděným, že Telramund byl dán do říšské klatby a reku, jejž si Elsa zvolila, udělena koruna brabantská. Rytíř ten, jenž skromně přijal název »ochránce země«, dnes bude slaviti sňatek, zítra však vytrhne v čele vojska proti nepřátelům. Toto rozhodnutí nelíbí se několika šlechticům, k nimž přistupuje Telramund a prohlašuje, že nový vůdce jejich obelhal je všecky i boží soud. Vtom průvod paní doprovází Elsu ke chrámu. Když nevěsta vystoupila na stupně chrámové, Ortruda vášnivě se ji staví vstříc a tupí neznámého rytíře, tajícího jméno i původ. Král, přicházející se svým panstvem a Lohengrinem, táže se po příčině sporu. Odpověď dává Telramund, náhle vystoupiv z předsíně chrámové a vině svého odpůrce, že mocí čarodějnou zhanobil boží soud; je-li pravým rytířem, musí udati své jméno a původ. Lohengrin odpovídá důstojně, že ani jemu ani králi samému není povinen dáti vysvětlení - pouze Elsa má právo žádati toho. Odbyv své nepřátele, zdvíhá láskyplně Elsu, kterou zatím Telramund naváděl k tomu, aby vylákala Lohengrinovo tajemství, a odvádí ji do chrámu.

Jednání III.[editovat]

Elsina komnata svatební. - Za znění svatební písně ubírají se novomanželé ve svou komnatu. Král objav oba, ponechává je jejich štěstí. Nedlouho však kochají se v blahu lásky; neboť Elsa nemohouc překonati svou zvědavost, roznícenou Ortrudou, doléhá stále prudčeji na svého manžela, aby jí vypověděl své tajemství. Marně Lohengrin ji varuje a zapřísahá - osudná otázka jest pronesena v témž okamžiku, kdy Telramund se čtyřmi velmoži vtrhne s obnaženými meči do komnaty. Lohengrin rázem skolí Telramunda - ostatní vrhnou se před ním na kolena. Lkaje nad zničeným štěstím svým, Lohengrin káže rytířům odnésti mrtvolu před králův soud a ženám vystrojiti Elsu, aby jí před králem mohl podati žádané vysvětlení.

Proměna.[editovat]

Luh na břehu Seldy jako v I. jednání. - Za ranního šera schází se vojsko brabantské, aby následovalo určeného mu vůdce Lohengrina. Před krále šlechticové přinášejí mrtvolu Telramundovu, a Eisa se objevuje v průvodu svých družek. Lohengrin prohlašuje, že zabil úkladníka, jenž přepadl jej v noci. Pak žaluje na svou ženu, davší se svésti k porušení daného slova, že nikdy nebude pátrati po jménu a původu jeho. Jí nesmí odpověď odepřítí. Dává se tudíž poznati jako rytíř poslaný svatým grálem, aby bojoval za právo a nevinu. Nadpozemská moc dána jest mu však pouze na tak dlouho, dokud není poznán. Jakmile jest nucen odhalití své tajemství, musí se vrátiti do svatého grálu. Na tom nemůže ani lkaní ani sebe hlubší lítost ničeho změniti. Již se blíží labuť, aby Lohengrina odvezla - rytíř musí se rozloučiti. Kdyby byl po boku Elsině mohl ztráviti alespoň rok, nejsa jí dotazován po jménu, byl by i domněle mrtvý bratr Gottfried jí byl navrácen. Když již vstoupiti hodlá na loďku, předstupuje Ortruda volajíc, aby jen spěl tam, odkud přijel, a vzal s sebou i Elsina bratra, by se nikdy nevrátil; neboť poznala podle řetízku na krku labutě, že domnělý pták jest sám Gottfried, kterého kdys v lese zaklela v labuť. Lohengrin, uslyšev tato slova nenávisti, místo aby vstoupil na loďku, pokleká a prosí sv. Grálu za vysvobození začarovaného bratra Elsina. Holubice, vyletěvší k nebesům, jest svědectvím, že prosba jeho byla vyslyšena. Snímá řetěz z krku labutě, rázem nořící se v tůni, a na jejím místě vyzdvihuje z vody krásného mladíka, jejž Else a královi představuje za Gottfrieda brabantského, oprávněného dědice trůnu. Kdežto Ortruda s výkřikem nenávisti klesá k zemi, Eisa patříc za milovaným Lohengrinem, jejž nyní holubice táhne v dáli, umírá v náručí bratrově.