Antologie z oper
Václav Suk	Lesův pán	Karel Šebor

Údaje o textu
Titulek:	Lesův pán
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 217-219 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Václav Suk: Lesův pán

Opera o 4 jednáních. Text dle Máchova „Máje“ napsal J. V. Frič.

Osoby

Osoby: Smil z Klenova… bar. Vilém, jeho syn… t. Záruba… b. Jarmila, jeho dcera… s. Jelena a Běla, její družky…s. Hronka, čarodějnice… ms. Jaroš, selský hoch… t. Žalářník… b. Kat… b. — První provozování v Charkově r. 1900; v Nár. divadle r. 1903.

Obsah

Jednání I. V předvečer prvního máje sešla se na břehu jezera v krásné krajině venkovská mládež a chystá se k tanci. Nejprve však mládenci musí přinésti svým vyvoleným z lesa »máje«. V jejich nepřítomnosti dívky vijí tři věnce: pro smrt, lásku a potěšení a podnikají na vyzvání Jelenino pěvecký zápas: která zapěje píseň novou, nejdojemnější, bude jmenována »králkou«. Běla zpívá chmurnou píseň, nedocházející ohlasu; po ní přednáší zadumaná, na skále sedící Jarmila dojemnou, hluboce vzrušující píseň — první verše Máchova »Máje«, za niž jest zvolena »králkou« a vyzvána, aby dívkám vínkem věštila osud. Plna hrůzy spatřuje skrze vínek padající zářivou hvězdu, z čehož předvídá hroznou budoucnost. Hodí do jezera osudný vínek; ten však se zachytí na skále, na kterou v tu chvíli vstoupí »strašný lesů pán« — Vilém. Všecky dívky — kromě Jarmily — zděšeny se rozprchnou. Obávaný mladý muž, jehož smutný osud Jarmilu ode dávna zajímal, přistupuje ke krásné dívce, vyzpovídá se jí tklivě ze svých činů, jichž se dopustil, když byl vyhnán z domu otcovského, a slibuje, že vše napraví, dojde-li lásky Jarmiliny; pak připluje posledního máje opět pod tuto skálu a odveze si Jarmilu jako milovanou manželku. Vilémem okouzlená dívka splácí jeho lásku slibem věčné oddanosti, když v tom se vracejí z lesa jinoši, před jejichž pohledem »lesův pán« skrývá svým pláštěm milenku. Jarmila však předstoupí a prohlašuje Viléma za svého milence, začež se jí dostává krutého výsměchu. Tesklivě zírá za miláčkem, jemuž se podaří uniknouti ve člunu mladíkům, naň dorážejícím.

Jednání II. Na návsi mládež oslavuje první máj. Vše se raduje z krásného jitra kromě starého Záruby, který zvěděl osudné zprávy o dceři Jarmile. Vrací se však do své chaty, když spatřuje blížiti se loupežného rytíře Smila, otce Vilémova, v průvodu čarodějnice Hronky, které Smil svedl její dceru. Nyní opět zatoužil po Jeleně a Jarmile, které mu Hronka má získati. Ta hodlá použíti Jarmily ke své pomstě na svůdci své dcery, naslouchá hroznému výstupu mezi otcem, proklínajícím Jarmilu, která se přišla rozloučit, a dcerou, marně prosící o slitování, načež těší otcem zavrženou a vyzývá ji, aby spěla za svým miláčkem k vlčí jeskyni. Hronka hádá pak z rukou seběhnuvší se mládeži, třebas před ní varuje mladý Jaroš, protože prý jest ve službách krutého Smila, jenž týral vlastní ženu: když se jí ujímal syn Vilém, byl necitelným otcem z domu vyhnán a tak přiveden na zločinnou dráhu. Hronka se brání proti Jarošovi poukazem na osud vlastní dcery a přiměje děvčata, že si přece dávají hádati. Když vykládá Jeleně o čekající i lásce velikého pána, mladíci usuzují z toho, že pracuje ve prospěch Smilův, a chtějí ji jako kuplířku utopiti. Hronka utíká před nimi na skálu, kdež se právě objeví Smil se svou družinou; část brání dotírající mládeži, druhá se zmocní Jarmily, jež očekávala Viléma.

Jednání III. Loupežníci bujně hodují za noci v hlubokém lese a marně naléhají na vůdce Viléma, aby se zúčastnil jejich veselí — z jeho varyta však zaznívají jen tesklivé nápěvy. Poté prohlašuje druhům, že se vzdá loupežnictví, a když zbojníci reptají, odevzdává jim veškeré poklady nahromaděné v jeskyni, a loučí se s nimi. — Hronka, sloužící také lupičům, těší se na příchod Jarmilin, které chce užíti jako nástroje ku provedení své msty na rodě Klenů. Podává zemdlelé omamující nápoj, po jehož požití dívka upadá ve spánek. Překvapuje ji po odchodu Vilémově Smil a všecek vzrušený krásou dřímající Jarmily, líbá ji a unáší. Dívka procitá a úzkostlivě volá o pomoc. Přichvátavší Vilém probodne Smila, jenž umíraje proklíná syna — otcovraha. Také Jarmila, neprohravši se dosud úplně ze mdlob, jej odmítá. Marně se Vilém shání po Hronce, aby pomohla — ta zatím odkvapila a přivádí nyní s sebou ozbrojený zástup, vedený Zárubou a Jarošem, jenž se zmocní »lesův pána« a odvádí jej do vězení. Hronka jásá nad zdařenou pomstou.

Jednání IV. V žaláři spí Vilém a mluví ze sna o milované Jarmile. Žalářník mající mu oznámiti nastávající smrt, má lítost s nebohým, jejž probudí konečně z dáli zaznívající rohy lesní. Vězeň smutně se zadumá, stopuje plnou lunu a oblaky plynoucí po obloze, jichž neuhlídá zítra mrtvý jeho hled, uvažuje o věčnosti, o nedosažené lásce — a pozdravuje zemi krásnou, zemi milovanou, svou matku, do jejíhož lůna se vrátí. Klidně pak přijímá návštěvu žalářníka i kata, kteří jej odvádějí na popravu.

Proměna Za nádherného májového jitra Vilém jest veden na popraviště. Naposledy vzpomíná ještě Jarmily, jež přichvátá v posledním okamžiku, aby se rozloučila s miláčkem. Nesmírný žal a krása její působí i na tvrdé katany, že dávají svolení, by se nešťastní milenci přiblížili k sobě. Klesají si naposled v náručí a lkají nad »zborceným harfy tónem« — nad zmařenou láskou svou. Když konečně blýskne meč katův nad Vilémovou hlavou, Jarmila se vrhá se skály do hlubin jezera.