Antologie z oper
Ludvík Vít. Čelanský	Kamila	Alexandr Sergějevič Dargomyžskij

Údaje o textu
Titulek:	Kamila
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 29-30 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Ludvík Vít. Čelanský: Kamila

Opera o 1 jednání. Slova skladatelova.

Osoby

Kamila … s.
Jaroslav, její bratr … bar.
Viktor Znělský, jeho přítel, básník … t.
Alfred Novák, velkostatkář … t.
Komorná … ms.

Děj se odehrává na ville nedaleko Prahy za našich dnů — První provozování 23. X. 1897 v Nár. divadle.

Obsah

Nádherný park. — Mladý básník Viktor Znělský, milující Kamilu, sestru svého přítele Jaroslava, uposlechl pozvání přítelova a zavítal s ním do venkovského sídla jeho. Jaroslav tuší lásku Viktora, jehož si jako muže ušlechtilého velice váží. Znaje však též nesmělou povahu jeho, povzbuzuje jej. Mezitím co doléhají k sluchu přátel zvuky klavíru, na nějž Kamila hraje, Viktor vyjme zápisník a črtá do něho své dojmy. Jaroslav mu jej odejme a postoupiv k oknu přednáší naslouchající Kamile něžné vyznání přítelovo, působící na lehce vznětlivou povahu Kamilinu hlubokým dojmem. Dívka, sestoupivši do parku, vítá přívětivě bratrova přítele a vlídným chováním zbavuje ho jeho ostýchavosti. Mezitím co mladí lidé zašli hlouběji do parku, přibyl nový host, Alfred Novák, sousední velkostatkář. S ním v důvěrných stycích žije komorná Kamilina, takže si smí dovolili s ním žert: vstoupivši opatrně zezadu ke švihákovi, zakryje mu oči rukama, dávajíc mu hádati, kdo to. Alfred, bývalý poručík, podezřívá ze šelmovství toho Kamilu a není překvapen příliš příjemně, když objeví, že škádlícím diblíkem jest komorná, s níž se nejraději baví, není-li nikým pozorován. Proto odkvapí od dívky, se kterou si umluvil večerní dostaveníčko, když se u okna zjevil Jaroslav. V následujícím rozhovoru si Jaroslavem Novák nechává poznati svou mělkou duši, nemající zájmu pro něco ušlechtilejšího, zejména ne pro básnictví. Znělský procházeje se zatím s Kamilou, použil vhodné příležitosti té, aby jí vyznal hlubokou lásku svou. Lehkomyslná dívka, jejíž city skoro bez jejího vědomí byly vyvolány velikou duší básníkovou, navzájem opakuje své vyznání lásky Viktorovi a zpečetí je polibkem. Než okamžité vzrušení její pomíjí, ba stydí se za ně, jakmile zpozorovala Nováka, s nímž má již delší známost. Znělský poznává v nynějším velkostatkáři bývalého důstojníka, kterého v divadelní loži několikrát spatřil po boku Kamilině. Pozoruje důvěrné, ba dotěrné chování jeho ke Kamile, upadá v žárlivost, vrcholící urážkou, metenou ve tvář Novákovi. Kamila nechtějíc za tohoto výstupu dáti najevo, co se před chvílí událo mezi ní a básníkem, ježto ovzduší, ve kterém byla vychována, hledí s patra na bohatýry ducha, byvši Viktorem ve své ješitnosti uražena, zapomene se tak daleko, že básníka vyhání a snoubencem svým prohlašuje Alfreda. Bratr Jaroslav poznávaje, že se sám v sestře zmýlil, snaží se uklidniti zoufalého přítele, který se procházkou v parku vzmuží, poznávaje, že si Kamila s ním vlastně pouze zahrála. Po chvíli dostává se Viktorovi zadostiučinění, když Jaroslav ve spravedlivém hněvu vyhání z domu dotěrného nápadníka Kamilina poznav, že za zády své nevěsty udržuje milostný poměr s její komornou. Nato měkce vyčítá její provinění Kamile, která uznávajíc je, odprošuje přicházejícího Viktora. Zve jej, aby často přicházíval na návštěvu a prosí, aby jí poskytl příležitosti, aby mohla opět získati jeho lásku. Znělský však ze sladkého opojení svého již vystřízlivěl úplně. Se slovy: »Vy, slečno, jste mne nikdy nemilovala,« opouští Kamilu, jejíž duše zvítězila pro Znělského příliš pozdě.