Antologie z oper
Piková dáma	Jolantha	Ludvík Vít. Čelanský

Údaje o textu
Titulek:	Jolantha – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Krátký popis:	Lyrická opera o 1 jednání.
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 27-28 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Petr Iljič Čajkovskij
Související články ve Wikipedii: Jolanta (opera)
page=1 Obálka francouzského vydání opery

Petr Iljič Čajkovskij: Jolantha

Lyrická opera o 1 jednání. Text dle Herzovy básně napsal M. Čajkovskij. Přeložil A. E. Mužík.

Osoby

René, král Provence.
Jolantha, jeho dcera, slepá.
Robert, véboda Burgundský.
Hrabě Vaudemont, burgundský rytíř.
Eben Jahia, maurský lékař.
Almerik, zbrojnoš Renéův.
Bertram, vrátný zámku.
Marta, chůva Jolanthina.
Brigita, Laura, družky Jolanthiny.

- Děj se koná ve Francii v 15. stol. První předst. v Petrohradě r. 1892.

Obsah

Na královském zámku v Provence žije slepá dcera krále Renéa Jolantha, krátíc si čas ve společnosti družek, věrně jí oddaných, hrami a zpěvy. O svém neštěstí nemá tušení, v její přítomnosti nesmí se mluviti o vidění a o ničem, co by se k tomu vztahovalo; ba Jolantha ani neví, že jest dcerou královou, ježto otec ji udržuje v domnění, že jest dítětem prostého rytíře, jenž ji zaslíbil již v dětském věku vévodovi burgundskému Robertovi. Jednoho dne natrhavši v parku květů, pociťuje v duši neznámou bolest, již zvětšují ještě zvuky hudby k ní doléhající. Její družky jí utěšují, přinášejíce jí libovonné kvítky, a sladkou písní ji ukolébavše v sen, odnášejí ji na zahradní terasu. Ozve se zvuk rohu. Vrátný Bertram vpouští pak do zahrady zbrojnoše Almerika, přicházejícího oznámit, že přibude sem král se slavným lékařem maurským Ebn-Jahiou, majícím Jolanthu vyléčiti. René přibyv poté, zbožně vzývá nebesa aby obdařila milovanou dceru zrakem. On sám jest hříšníkem, zasluhujícím trestu; proč má zaň lkáti nevinný anděl? Za uzdravení její chce ochotně obětovati žezlo, říši i život. Lékař pozorující spící dívku prohlašuje, že vyléčení jest možné, ale pouze tehdy, zví-li Jolantha podstatu svého utrpení. Bez vroucí touhy po tom, čeho nemá, nemůže slíbiti zdárného výsledku léčení. Toho výroku děsí se otec; strachuje se, že by vědomí slepoty učinilo Jolanthu ještě nešťastnější, kdyby se léčení nezdařilo, raději chce ji ponechati v dosavadním stavu. -

Po odchodu královu a lékařovu vystupují přátelé Robert, snoubenec Jolanthin, neznající dosud své snoubenky, o níž koluje zpráva, že jest ve španělském klášteře, a hrabě Vaudemont, chtějíce si v parku odpočinouti, ačkoliv čtou varovný nápis, hrozící smrtí každému vetřelci. Vévoda přiznává se příteli, že nemiluje neznámé mu Jolanthy, nýbrž Matyldu, hraběnku Lotrinskou. Vystoupivše na terasu, spatřují spící Jolanthu, jejíž krásou Vaudemont tak jest jat, že vzplane k ní vášnivou láskou a probouzí ji, kdežto vévoda odkvapí, aby přispěl mu s družinou ku pomoci, bylo-li by toho potřeba. Dav se s Jolanthou do řeči, Vaudemont záhy zpozoruje, že má před sebou slepou; to smutné poznání neumenšuje však jeho lásky k nešťastné, jíž vysvětluje pojem světla jako nejkrásnějšího daru nebes, ačkoliv zbožné té duši stačí dle jejího mínění pouhá víra v Boha. Nato přichází král s průvodem a k ustrnutí svému poznává, že tajemství tak dlouho skrývané jest odhaleno. Jelikož Jolantha nejeví náležité touhy po léčení, což jest podmínkou jejího uzdravení, král zúmyslně odsuzuje k smrti v její přítomnosti cizince, jenž překročil zákaz. Jolantha prohlédne pak duševně a poznavši svou lásku k Vaudemontovi, za něhož by ráda se obětovala, jeví vroucí touhu po prohlédnutí. Po jejím odchodu dává se král poznati Vaudemontovi, který se králi představuje a prohlašuje, že Jolanthu bude vždy milovati, i kdyby zůstala slepá. S družinou přikvapí i vévoda Robert a prohlašuje, že se zříká Jolanthy, načež René zasnubuje láskou vyléčenou dceru Vaudemontovi. Vroucí modlitbou díků zpěvohra končí.