Antologie z oper/František Škroup

Antologie z oper
Zmařená svatba	František Škroup	Dráteník

Údaje o textu
Titulek:	František Škroup
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 223 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: František Škroup

František Škroup

nar. 3. VI. r. 1801 ve Velikých Vosicích u Pardubic. Otec jeho, učitel a dobrý hudebník, dal mu základ v hudbě. — Ve dvanácti letech stal se vokalistou v chrámě týnském, po té studoval gymnasium v Králové Hradci a práva v Praze. Živil se vyučováním hudbě a zpěvu a komponoval písně a čtverozpěvy. Jeho přičiněním, byla provozována r. 1823 první opera jazykem českým na Stavovském divadle: „Švýcarská rodina“ od Weigla, přeložena Štěpánkem. Sám složil první operu českou: Dráteník, provedenou 2. II. 1826. Druhé dvě zpěvohry: Oldřich a Božena (1828), Libušin sňatek (1832) nejsou pracemi českými, nýbrž eklektickými, v nichž vliv opery italské bezděčně se vnucuje. R. 1827 stal se druhým a 1837 prvním kapelníkem při Stavovském divadle. Po dvacetileté činnosti byl propuštěn pro neshody s ředitelem Stögrem a odešel do Rotterdamu, kde zemřel jako divadelní kapelník r. 7. II. 1862.

Nesmrtelnost pojistila Škroupovi hudba ke hře Fidlovačka (1834 21. XII.) vlastně jediná skladba z ní, píseň slepého žebráka Mareše: Kde domov v můj?, jež se stala hymnou národní. Mimo to složil ouvertury ke Kolárově „Žižkově smrti“ a „Mageloně“, několik skladeb komorních, dvě mše, několik písní („V Čechách tam já jsem zrozena“ a j.) oratoria, dvě tria pro klavír, melodram „Bratrovrah“, čtyři německé opery (Die Geisterbraut, Drahomíra, Der Meergeuse, Kolumbus).

Jako skladatel operní nebyl vynikající, přispěl však značnou měrou na vývoj hudebního vkusu Pražanů; zásluh nepopiratelných dobyl si jako skladatel písní. Jeho doba je vůbec z nejskvělejších pražské opery; byl výtečný dirigent, jenž si všímal též nových poměrů, takže první uvedl na pražskou scénu Wagnera.