Antologie z oper
Josef Bohuslav Foerster	Debora	Eva

Údaje o textu
Titulek:	Debora
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 80-82 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Josef Bohuslav Foerster: Debora[editovat]

Zpěvohra o 3 jednáních. Libreto napsal dle motivů Mosenthalovy činohry Jar. Kvapil.

Osoby[editovat]

Vavřinec, rychtář… b. Josef, jeho syn… bar. Farář… b. Hana, jeho schovanka… s. Debora… s. Stará židovka… a. Jakub, rychtářův pacholek… t. — Děj se koná v pohraniční vesnici české v 2. polovici 18. století. — První provozování 27. I. 1893 v Nár. divadle.

Obsah[editovat]

Jednání I. Náves s malým kostelem. — Jest Veliký patek. Venkovský lid opouštěje v podvečer chrám, kupí se kolem váženého faráře, poučujícího něžnou schovanku svou Hanu. Dívka jsouc dojata kázáním farářovým, umiňuje si kráčeti ve stopách Kristových, prokazujíc dobro trpícím bližním. Proto hodlá co nejvíce pomáhati ubohé rodině nenáviděných židů, kteří prchajíce z Polska, v bídné chatrči lesní nalezli útočiště. Rychtářův pacholek Jakub a nevzdělaný lid reptá proti tomu, aby se pomoc poskytovala židům, kteří Krista ukřižovali, loupeží a vraždí, a chystá se ukamenovati sličnou židovku Deboru, právě lapenou, ačkoli se farář, rychtář a Hana za ni přimlouvají. V rozhodné chvíli vyskytne se ochránce Debořin v osobě rychtářova syna Josefa prohlašujícího, že každého skolí, kdo by se židovky dotknul. Z jeho rázného vystoupení ve prospěch Debořin soudí odcházející lid, že Josef jest jí omámen. Proto s úzkostí táže se otec syna, je-li tomu tak; s ještě větší obavou čeká odpovědi Josefovy Hana, milující rychtářova syna, jemuž od mládí jest takřka předurčena. Nemoha zatajiti pravdy, Josef se přiznává k zapovězené lásce své k Deboře a odkvapí. Zoufajícího otce potěší farář radou, aby poslal židovské rodině peníze, jimiž by ji přiměl k odchodu. Pozná-li Josef, že židovka jednala ze zištnosti, vzpamatuje se, a zapomene na ni. — Josef ve své tísni hledá útočiště v chrámu v pozdní chvíli večerní. Tam shledává se s Deborou, jež nedbajíc nebezpečenství hrozícího jí od rozjitřené chátry, dostavila se, aby se s miláčkem svým domluvila o společném útěku do ciziny. Josef, jatý vášní, souhlasí a slibuje, na večer příštího dne provésti útěk.

Jednání II. Venkovská krajina. — Na Bílou sobotu stará židovka u hřbitova v úzkosti čeká návratu Debory, jediné opory své. Sem spěje čeledín Jakub, jemuž svěřen byl úkol, aby odevzdal židům peníze od rychtáře a přiměl je k odchodu. Spatřiv starou židovku, nabízí peníze jí. Jako vysvobození z bídy přijímá nabídku čeledína, jenž pak výsledek svého poslání oznamuje potěšenému rychtářovi, farářovi a Haně. Josef neznaje pravého stavu věci a dostav ujištění, že se židovka nechala podplatiti, podezřívá z nečestného jednání svou milenku Deboru. Hana vidouc jeho zoufalství, přistupuje k němu, těší jej a nabízí se mu v jeho bolu za přítelkyni. Uznávaje vděčně její šlechetnost, Josef vchází s ní do kostela. Mezitím co lid dlí na pobožnosti, přichází Debora, а k odchodu připravená, čeká netrpělivě příchodu svého milence. Ale vášnivý jinoch, vyšed z chrámu, odmítá její lásku, vině jí z nevěry a úplatnosti, a vzbuzuje svým počínáním domněnku Debořinu, že se jí nabažil a chce se jí nyní zbaviti. Proto vytrhnuvši mu růženec, na němž se modlil, s kletbou na rtech prchá od něho v černou noc. Josef jejím jednáním jest uveden v pochybnost, podezříval-li ji právem; ve své úzkosti hledá útočiště u Hany, z chrámu právě vycházející, a prosí jí, aby mu byla strážným andělem. S radostným výkřikem vrhá se mu Hana v náručí.

Jednání III. Prostranství za Josefovým statkem. — Dvě léta uplynula od útěku Debořina, jež Josef po boku Hanině tráví v klidu mladého manželství. Jediné vzpomínka na nešťastnou Deboru kalívá štěstí rodinné, dovršené narozením děťátka. Právě se slaví obžínky, k vůli nimž Josef musí se podívati s chasou do hostince. Po jeho odchodu blíží se statku v šatu žebračky Debora, která zatím s neukojenou nenávistí v srdci bloudila světem, čekajíc jen vhodné chvíle k vykonání slíbené pomsty. Hana jata jsouc soustrastí s nebohou, na jejíž tváři čte veliký bol, chce ji pohostiti; ale žebračka ztratí se jí s očí. Mezitím, vrací se Josef a dovídá se od zaražené choti o neznámé žebračce. Bezděky dere se mu na mysl Debora, jíž tolik ukřivdil. Zatím přiblížila se židovka znova, aby uskutečnila dílo pomsty. Proti své vůli musí patřiti na manželské štěstí Josefovo a vyslechnouti jeho zpověď i vyznání Hanino, že denně vzpomíná na modlitbách nešťastné Debory, jejíž jméno nese i malá dceruška jejich. Tolik dobroty obměkčí i těžce raněné srdce židovčino. Kvapně se nachýlivši v kolébku malé Debory, vkládá tam růženec, Josefovi kdys odňatý, políbí děvčátko a nechtějíc zkaliti Josefova blaha rodinného, s přáním štěstí na rtech odkvapí nepoznána.