Antologie z oper
Starý ženich	Švanda dudák	Máti Míla

Údaje o textu
Titulek:	Švanda dudák
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 15-16 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Švanda dudák (Bendl)

Karel Bendl: Švanda dudák

Opera ve 3 jednáních. Slova Jar. Vrchlického.

Osoby

Vácha, sedlák … b.
Váchová, selka … a.
Mařenka, její dcera … s.
Švanda, dudák … t.
Cizinec … b.
Hoch vesnický … ms.

Děj v noci svatojanské. — První provozování 29. IV. 1907 v Nár. divadle.

Obsah

Jednání I. Ve venkovské krčmě panuje čilý ruch. Jest totiž muzika, při níž tančící mládež obveseluje uměleckými výkony svými jmenovitě Švanda dudák. I jemu však, jenž dosud stále hrál druhým, zachce se zatančili si. Vždyť mezi venkovskými kráskami jest i jeho nejmilejší: Váchova Mařenka. Spěje k ní, aby jí nabídl sklenici pěnivého moku. Vyznamenaná dívka již chystá se napíti, když vtom přiskočí její otec, odstrčí Švandu a zle se naň osopí. Jaká to smělost od prostého dudáka myslili na dceru nejbohatšího sedláka ze vsi! Nadarmo prosí neústupného otce rozlítostněná Mařenka, její matka i veškerá společnost, poukazujíc na umění a veselou povahu dudákovu — Vácha jest neústupný. Nedovoluje Švandovi ani jednou si zatančiti s Mařenkou, kterou pln hněvu odvádí domů. Pokořený dudák má se také k odchodu, ačkoli ho chasa nechce pustiti; slíbil prý Mařence, že se s ní přijde rozloučit, a nedá se tudíž zdrželi, třebas jej chasa žertem posílá k čertu.

Jednání II. Se smutkem v duši ubírá se Švanda pustinou na poslední snad dostaveníčko s Mařenkou; uvadne asi vzájemná láska jejich, když ženich ničeho nemá kromě drahých dud svých. Pojednou přistoupí k zadumanému jinochovi neznámý pán a žádá ho, aby šel zahrát jeho druhům do »Černého dvora« u losa. Švanda dlouho se zpěčuje, ježto by byl raději se svou Mařenkou; posléze však dá se přece obměkčiti, když mu cizinec nabízí za odměnu hrst zlaťáků a slibuje jich ještě vice, podaří-li se mu hrou rozveselili společnost.

Proměna. Neznámý přivádí dudáka mezi své druhy, hrající v karty. Jsou to oběšenci, kteří radostně Švandu vítají a slibují rovněž hojnou odměnu, zadudá-li jim pěkně k tanci. Nikdy však ať neděkuje za peníze, kdyby jich obdržel sebe více! Jakmile dudák spustí, okny vlétají do jizby sovy a netopýři, dveřmi pak ďáblice, divoce rejdící s pijáky. Švanda nehrozí se bujné čeládky té a bez únavy tiskne dudy, ježto přibývá dukátů do jeho čepice, až ho jímá závrať při myšlence, jak se zaraduje. Mařenka, až jí přinese netušený ten poklad. Jeho vděčnost vůči štědrým tanečníkům jest tak veliká, že zapomenuv pokynu mu daného bezděky zvolá: »I zaplať vám to Pán Bůh!« Tím však porušil kouzlo: zazní hromová rána, Švanda hrůzou vykřikne, a vše zmizí ve tmě.

Jednání III. Vesničané spěchají, vesele za časného jitra do práce, kdežto jiní vracejí se mrzutí z hospody s bolavými hlavami. Všichni jsou překvapeni zprávou vesnického hocha oznamujícího, že spatřil Švandu sedícího na šibenici a smutně dudajícího. Zpráva se osvědčuje pravdivou; dudák na šibenici sedě ze sna děkuje ďáblům, tak štědře ho obdařivším. Posel spěje dále a vypravuje novinku i Mařence a jejím rodičům. Švandovi pomohli zatím kamarádi se šibenice a přivádějí jej k Mařence, radostně zvěstující, že otec konečně dal vytoužené svolení ke sňatku. To není Švandovi nijak podivno — vždyť jest boháčem, majícím plné kapsy dukátův. Jaké jest však jeho zklamání, když z kapes zlata nevyndavá — jsou prázdny. Teprve teď poznává úklady ďábelské a jest tím šťastnější, že získal Mařenku, třebas sám jest zcela chud.